Je „Alláh“ Bůh?

Poznámka redakce: Přečtěte si, jak můžete spolupracovat s TGC na poskytování zdrojů evangelia na Blízkém východě a v severní Africe. Všechny dary na tento projekt do poloviny června budou dorovnány až do výše 30 000 dolarů.

Jednou z otázek, které si křesťané na Západě často kladou, je, zda se má arabské slovo „Alláh“ používat pro označení biblického Boha. Tato otázka se týká zejména těch, kteří se zabývají překladem Bible a teologickým vzděláváním, ale je zásadní i pro církev, která se snaží hlásat evangelium v muslimských oblastech.

Nejoblíbenější odpověď zní asi takto: „Alláh islámu není Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista“. Ačkoli je toto tvrzení na první pohled pravdivé, jazyková otázka týkající se legitimity slova „Alláh“ v arabských biblických překladech a teologických spisech se často zaplétá do širší diskuse týkající se Boží identity v islámu versus křesťanství.

Jazyková a teologická otázka

Pro objasnění některých souvisejících otázek je důležité pochopit něco z historie arabsky mluvícího křesťanství. Je také důležité oddělit jazykovou otázku týkající se oprávněnosti používání slova „Alláh“ pro označení Boha v arabštině od teologické otázky týkající se povahy a charakteru referenta tohoto slova. Některé západní křesťany možná překvapí, že arabsky mluvící křesťané (a židé) používali slovo „Alláh“ k označení Boha již dávno před vznikem islámu.

Historicky začíná arabsky mluvící křesťanství Novým zákonem. V den Letnic, kdy na přítomné sestoupí Duch svatý a oni začnou hlásat „mocné Boží skutky“ v různých jazycích, jsou poslední uvedenou skupinou lidí Arabové (Sk 2,11).

Arabské křesťanství nakonec zapustilo kořeny mezi mnoha arabskými kmeny v Sýrii-Palestině a vzkvétalo ve velké části Mezopotámie. I po vzniku islámu se mnoho Arabů houževnatě drželo své křesťanské víry a drží se jí dodnes.

Před islamizací a arabizací, k níž došlo za islámu, však arabsky mluvící křesťané v oblasti používali při liturgii jiné jazyky než arabštinu. Důvodem je nešťastná absence arabského překladu Písma až do hluboké muslimské éry. Tito arabsky mluvící křesťané se modlili především pomocí řečtiny, koptštiny nebo syrštiny (dialektu aramejštiny). Stejně jako jejich arabsky mluvící židovští sousedé by však Boha ve svém rodném jazyce označovali jako „Alláha“. O tom svědčí předislámské nápisy, stejně jako to, že arabsky mluvící křesťané a Židé dodnes používají „Alláha“.

Záležitost semitských souvislostí

Pokud jde o lingvistiku, je důležité si uvědomit, že arabština je semitský jazyk úzce příbuzný biblické hebrejštině a biblické aramejštině. Arabské slovo pro Boha „Alláh“ je úzce spřízněno se semitskými příbuznými slovy El a Elohim v hebrejštině a s určitým tvarem Elaha v aramejštině. Křesťanům skutečně stačí pro důkaz této souvislosti nahlédnout do samotného původního jazyka Písma. V Danielovi 2,28 vidíme, že neurčitá forma „Bůh“ v aramejštině úzce souvisí s „El“ v hebrejštině a „Alláh“ v arabštině. Souvislost s arabským kognátem je ještě zřetelnější, když se podíváme na určitou formu v aramejštině, jako je „živý Bůh“ v Danielovi 6,26. „Bůh“ v aramejštině je „živý Bůh“. Arabská podoba slova Bůh je totiž často chápána jako označení „božstva“ (al-ilah).

Tyto jazykové souvislosti by měly rozptýlit případné obavy západních křesťanů z používání slova „Alláh“ v arabštině pro označení Boha Bible, ať už v překladu Bible nebo v teologických spisech a materiálech. V takových diskusích je důležité, aby se západní křesťané vyvarovali diktování neanglicky mluvícím osobám, jaké slovo nebo slova mají používat ve svých jazycích pro označení Boha, zejména pokud vážení západní křesťané nemají žádné znalosti jazyků nebo kultur, které kritizují.

Problém Božího charakteru

Křesťané mohou a měli by zaměřit svou energii na rozlišování charakteru Alláha z (arabské) Bible a Alláha z Koránu. Z teologického hlediska, když arabsky mluvící křesťan mluví o Alláhovi, existuje rozdíl v povaze a vlastnostech Toho, o němž mluví, ve srovnání s jeho arabsky mluvícím muslimským sousedem. Oba věří v jednoho Boha a oba používají k označení Boha stejné slovo; křesťané však potvrzují trinitární monoteismus, zatímco muslimové zastávají unitární monoteismus.

Situace je v anglicky mluvícím světě analogická tomu, jak křesťané právem odlišují své chápání Boha od toho, jak Boží identitu chápou židé, mormoni nebo svědkové Jehovovi (nebo dokonce liberální křesťané). Pro anglicky mluvící nepoužíváme k označení Boha jiné slovo, ale povaha toho, ke kterému se hlásíme, se liší od povahy toho, ke kterému se hlásí jiné skupiny.

Křesťané tedy mohou a vlastně by měli používat „Alláh“, když mluví arabsky, aby označili Boha Bible. Obecně bychom však ve většinovém anglicky mluvícím kontextu neměli o Bohu mluvit jako o „Alláhovi“, protože křesťané i ostatní by to chápali jako přímý odkaz na boha islámu. Pokud však mluvíme arabsky, musíme se snažit, aby naši posluchači pochopili, že Alláh, o kterém mluvíme, je nám zjeven především v Ježíši Kristu a že spásné zjevení o něm se nachází výhradně v Božím slově, v Bibli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.