Hlad může postihnout lidi z jakéhokoli prostředí, ale u původních obyvatel Ameriky je historicky mnohem větší pravděpodobnost, že se setkají s nedostatkem potravin. Jeden ze 4 původních obyvatel Ameriky se potýká s nedostatkem potravin, zatímco celkově je to 1 z 8 Američanů. U indiánských rodin je o 400 % vyšší pravděpodobnost, že budou hlásit potravinovou nejistotu, a to z nemalé části proto, že v komunitách, kde žijí, je nedostatek potravin a pracovních míst.
Míra potravinové nejistoty ve většinově amerických indiánských okresech je vyšší než 20 %, což je výrazně nad celostátním průměrem 15,1 %. Ve skutečnosti má 60 % všech okresů, které jsou většinově indiánské, vysokou míru potravinové nejistoty, přestože tvoří méně než 1 % všech okresů ve Spojených státech. Například okres Apache v Arizoně, který je domovem národa Navajo a kmenů Zuni a Fort Apache, vykazuje téměř 30% míru potravinové nejistoty, což je nejvíce ze všech většinově amerických indiánských okresů ve Spojených státech.
A-Dae Romero-Brionesová, ředitelka programů, domorodého zemědělství a potravinových systémů v Institutu pro rozvoj prvních národů, má pronikavé myšlenky o společenských faktorech, které způsobují tak vysokou míru potravinové nejistoty u původních obyvatel Ameriky.
„Historicky kmenové národy vytvořily komunitní ekosystémy a společnosti a kultivovaly tyto instituce se svým prostředím, ať už to bylo na pobřeží nebo v pouštích na jihozápadě,“ řekla. „S náporem osídlování a pozdější rezervační a federální politikou byly kmenové národy prostřednictvím rezervačního systému vytlačeny do dalších neznámých oblastí. Toto nucené stěhování zůstává základním problémem, protože kmenové národy se dnes snaží kultivovat svou půdu, poznat své prostředí a přizpůsobit se náhlým změnám. Představte si tisíciletou společnost, která byla náhle přestěhována a nyní je nucena se znovu vybudovat.“
Míra účasti v programu SNAP mezi domácnostmi původních obyvatel je 24 %, což je téměř dvojnásobek oproti běžné populaci. Program USDA pro distribuci potravin v indiánských rezervacích poskytuje potraviny domácnostem podle velikosti rodiny, ale potraviny distribuované prostřednictvím tohoto programu mají často vysoký obsah tuků a sacharidů a jsou značně podfinancované. V roce 2014 byl rozpočet tohoto programu dostatečný pouze na to, aby účastníkům poskytl méně než 1 dolar na jídlo.
„Jedním z hlavních důvodů, proč potravinová nejistota dlouhodobě přetrvává, je federální politika od historické politiky v rezervacích až po současnou federální politiku, takže jedním z možných řešení potravinové nejistoty je umožnit kmenovým komunitám provozovat vlastní stravovací programy,“ říká Romero-Briones. „V současné době federální vláda provozuje programy SNAP, WIC a další komunitní stravovací programy. Zatímco federální vláda tyto programy poskytuje státním agenturám, pro kmenové vlády tak nečiní. Možná by kmenové vlády byly nejlépe schopny sloužit a spravovat tyto výživové programy tak, aby odpovídaly specifickým potřebám jejich komunit.“
Mnoho původních obyvatel Ameriky stále žije v chráněných rezervacích, kde je sotva dostatek půdy k pěstování vlastních potravin nebo k lovu. Federální vláda v roce 1890 rozhodla, že původní obyvatelé Ameriky nesmějí opouštět své rezervace, aby mohli lovit ryby, lovit nebo si obstarávat potravu. Místo toho vláda posílala kmenům velké příděly cukru, tuku, mouky a dalších potravin, které pro ně nebyly v žádném případě zdravé. Vzhledem k naprostému nedostatku prostředků, které by umožnily bojovat s hladem v rezervacích, se původní obyvatelé Ameriky nadále potýkají s extrémně vysokou mírou potravinové nejistoty.
Kombinace vysoké míry potravinové nejistoty, chudoby a velmi omezeného přístupu k potravinám s vysokou výživovou hodnotou způsobila, že kvalita zdraví původních obyvatel Ameriky prudce klesá. Již v roce 2008 bylo více než 20 % indiánských dětí ve věku 2-5 let obézních. U původních obyvatel Ameriky je také 2,3x vyšší pravděpodobnost výskytu cukrovky ve srovnání s bílými Američany. Federální vláda se snažila s tímto vysokým výskytem cukrovky bojovat vytvořením speciálního diabetického programu, bohužel od roku 1997 nedostal tento program žádné další finanční prostředky. V letech 1994-2004 vzrostl výskyt cukrovky mezi dospívajícími indiány o 68 %.
Při tak vysoké míře onemocnění je přístup ke zdravotní péči velmi potřebný. Hlavním poskytovatelem zdravotní péče pro původní obyvatele Ameriky je agentura Indian Health Service (IHS), která pokrývá 2,2 milionu obyvatel ve 35 státech. Agentura má však rozpočet pouze 4,6 miliardy dolarů, což zdaleka nestačí na zajištění zdravotní péče pro všechny indiánské obyvatele. Od roku 2017 nemá 30 % původních obyvatel Ameriky přístup ke kvalitní zdravotní péči, včetně toho, že polovina indiánské populace má dostatečně nízké příjmy na to, aby si mohla dovolit Medicaid, a to i po rozšíření v rámci Obamacare.
V Move For Hunger věříme, že přístup k cenově dostupným a výživným potravinám je právo, které by měl mít každý Američan. Sdílejte prosím tento článek na sociálních sítích a šiřte tak informace o tomto významném problému. Můžete se také podívat na naši advokační stránku, kde se dozvíte více o tom, jak můžete svým hlasem pomoci v boji proti hladu.
Chcete uspořádat potravinovou sbírku ve své komunitě? Začněte zde!