Když se v Jihoafrické republice i jinde na kontinentu v souvislosti s šířením COVID-19 dostává na titulní stránky novin otázka repatriace cizinců z Číny, lze se ještě poučit z událostí před 102 lety v roce 1918, kdy do země dorazila dřívější epidemie tzv. španělské chřipky.
Jednalo se o nejničivější pandemii moderní doby, která během pouhého roku zabila více než 50 milionů lidí na celém světě (tedy 3-4 % světové populace).
Jižní Afrika byla jednou z pěti nejhůře zasažených částí světa. Během šesti týdnů zemřelo přibližně 300 000 Jihoafričanů. To představovalo 6 % veškeré populace. Po jejím definitivním odeznění se jistý lékař v lednu 1919 v časopise South African Medical Record zamyslel:
Bylo to skutečně nenapravitelné neštěstí, které postihlo Jižní Afriku.
Jistě, svět je v roce 2020 úplně jiný, i co se týče rychlosti mezinárodního cestování ve srovnání s dobou parníků v roce 1918. Přesto se způsoby chování virů a reakce lidí tolik nezměnily. Proto se z katastrofy roku 1918 stále můžeme poučit. Platí to zejména, pokud jde o karanténu lidí nakažených virem a jejich kontaktů.
Epizoda španělské chřipky poukazuje na některé elementární chyby, kterých jsme se tehdy dopustili a kterých se dnes musíme za každou cenu vyvarovat, abychom zabránili další katastrofě v oblasti veřejného zdraví.
Elementární chyby
Koncem první světové války, v září 1918, připluly do Kapského Města z Anglie dvě vojenské lodě s více než 2 000 černošskými vojáky Jihoafrického pracovního sboru. Ti byli repatriováni poté, co strávili více než rok za frontou na bojištích ve Francii a Belgii, kde jako nebojovníci (tehdejší jihoafrická vláda nepovolovala černochům nosit zbraň) poskytovali pomocnou podporu bílým vojákům na frontě.
Jejich cesta zahrnovala i zastávku ve Freetownu v Sieře Leone, kde již řádila španělská chřipka. Během několika dní po jejich odjezdu odtud se na palubách obou lodí začaly objevovat případy chřipky. Když první z nich zakotvila ve Stolové zátoce, 13 vojáků stále leželo.
Lékař sboru trval na tom, že chřipka na palubě je podobná běžné chřipce. Přesto nechal místní státní lékař z preventivních důvodů umístit nemocné vojáky do izolace v 7. vojenské nemocnici ve Woodstocku. Zbytek mužů byl umístěn do karantény ve vojenském táboře v Rosebanku. Tam byli všichni třikrát během 72 hodin lékařsky vyšetřeni na příznaky chřipky, než mohli být demobilizováni.
Tato vyšetření však byla spíše povrchní. A o tři dny později mohli všichni nastoupit do vlaků, které jely do jejich domovů po celé zemi. Je zřejmé, že i prosazování karantény v táboře bylo povrchní. Místní novinář psal 9. října 1918 v novinách Cape Argus, které vycházely v Kapském Městě, o tom, jak byli někteří netrpěliví vojáci viděni na
chřipce v mělčinách kolem poloostrova, zejména v šestém okrsku.
Během jednoho dne poté, co vojáci opustili tábor a odjeli vlaky domů, se na řadě míst začaly objevovat případy chřipky. Byli mezi nimi jak zaměstnanci tábora a 7. vojenské nemocnice, tak příslušníci dopravní jednotky, která převážela navrátivší se vojáky z přístavu, až po rybáře a pachtýře pracující v docích.
V té době už ale byly vlaky na cestě a převážely nově propuštěné vojáky po celé Jižní Africe. Ještě před jejich vyloděním se u některých z nich začaly projevovat příznaky chřipky. Z tak odlehlého okresu, jako je Tsolo v hlubokém venkovském Transkei, místní magistrát brzy hlásil, že od příjezdu várky vojáků
se ve vesnici i na venkově rozmohla nemoc … a lidé jsou k místnímu lékaři přiváženi na vozech a saních. (Phillips, „Plague, Pox and Pandemics“, s. 79)
Přišla španělská chřipka, která se den ode dne stávala smrtelnější.
Nevyzpytatelně infikovala celou zemi, železniční stanici za železniční stanicí, a během několika týdnů zachvátila celou Jižní Afriku, což současníci nazývali „Černý říjen“. Bylo jí
umožněno rozběhnout se všude najednou, jako rozlité rtuťovité stříbro
vyplnil jeden časopis.
Poučení
O sto dva roky později by si jihoafrická ministerstva obrany a zdravotnictví měla vzít ponaučení z roku 1918 o nutnosti zajistit, aby byla preventivní opatření důsledně prováděna do puntíku. Pokud se tak nestane, mohou Cape Times koncem tohoto roku opakovat to, co napsaly uprostřed „Černého října“ 15. října 1918, že ministerstvo zdravotnictví
žalostně selhalo při rychlém a účinném reagování na mimořádnou situaci … Místo aby se projevilo jako prozíravý a dobře připravený úřad, který máme právo očekávat … projevilo nedostatek představivosti a iniciativy, který byl zcela politováníhodný.
.