Starr v County of Cortland2004 NY Slip Op 02450 April 1, 2004Appellate Division, Third DepartmentPublikováno New York State Law Reporting Bureau podle Judiciary Law § 431.Opraveno do středy 30. června 2004
Judith L. Starr, samostatně a jako rodič a opatrovník Tiffany R. Starr, nezletilého dítěte, a jako správce pozůstalosti Stephena A. Starra, zesnulého, a další, žalovaní, proti County of Cortland, odvolatel.
–
Mugglin, J. Odvolání proti rozsudku Nejvyššího soudu (Rumsey, J.), vydaného 13. září 2002 v Cortland County, na základě rozsudku vydaného ve prospěch žalobců.
Dne 21. září 1994 oznámila žalobkyně Amber Starrová, tehdy studentka posledního ročníku střední školy, Jonathanu Merchantovi, studentovi vysoké školy, že si již nepřeje být jeho přítelkyní a že s ním v budoucnu nebude chodit. V následujících třech měsících Merchantovy pokusy o obnovení vztahu s Amber přecházely od obtěžování k vyhrožování. Stejně tak reakce rodiny Starrových přešly od zdvořilých žádostí, aby toho zanechal, k požadavkům, aby tak učinil. Přesto Merchant vytrval, telefonoval do bydliště Starrových ve všech denních i nočních hodinách a příležitostně osobně kontaktoval Amber na různých místech. Nakonec se 27. prosince 1994 Ambeřina matka, žalobkyně Judith L. Starrová (dále jen matka), její sestra, žalobkyně Tiffany R. Starrová, a Amber vydaly na oddělení šerifa okresu Cortland. Amber, která musela odjet kvůli povinnosti roztleskávaček, souhlasila, že se vrátí 28. prosince 1994. Matka a Tiffany podaly výpověď zástupci šerifa Donaldu Warnerovi. Když dokončovaly tento proces, k překvapení všech Merchant zavolal na šerifovo oddělení, řekl, že slyšel, že by ho šerif mohl hledat, a souhlasil, že se dostaví. Matka a Tiffany v obavě, aby se s Merchantem nesetkaly, odešly a domů je doprovodil poručík z oddělení. Merchant dorazil, byl zatčen za obtěžování a předveden před místního soudce, který stanovil kauci. Dne 28. prosince 1994 Merchantova matka složila kauci a on byl z vězení propuštěn, což se Starrovi dozvěděli ještě téhož odpoledne. Dne 28. prosince ve 22:00 se Amber se svou matkou a jejím novým přítelem vrátila na oddělení šerifa, kde Amber podala písemné prohlášení týkající se Merchantova chování do 27. prosince 1994. Amber a její matka navíc Warnerovi řekly o zavěšeném telefonátu, který toho odpoledne obdržely a o němž se domnívaly, že jej uskutečnil Merchant.
V časných ranních hodinách 30. prosince 1994 Merchant rozstřelil zámek u dveří domu žalobců, vstoupil dovnitř a poté, co Amber ohrožoval brokovnicí, zastřelil Amberina otce, který jí přišel na pomoc. Žalobci poté podali tuto žalobu pro nezákonné úmrtí s tvrzením, že jim žalovaný nezajistil odpovídající policejní ochranu. U soudu každý ze žalobců vypověděl, že byli opakovaně ujišťováni oddělením šerifa, že budou po Merchantovi pátrat, že ho dostanou, na co přijdou, a že se rodině nic nestane. Dále vypověděli, že 29. prosince 1994 neměli od Merchanta žádný kontakt, a proto předpokládali, že to muselo být proto, že byl znovu zatčen.
Po soudním řízení porota rozhodla, že mezi žalobci a žalovaným vznikl zvláštní vztah a že žalovaný zanedbal plnění povinnosti ochrany, kterou na sebe vzal, a vynesla rozsudek ve prospěch žalobců. Návrh žalovaného na zrušení rozsudku poroty byl Nejvyšším soudem zamítnut a žalovaný se nyní odvolává.
Je ustáleným právem, že obec obecně neodpovídá za škody vzniklé v důsledku neposkytnutí policejní ochrany (viz Kircher v. City of Jamestown, 74 NY2d 251, 255 ; Cuffy v. City of New York, 69 NY2d 255, 260-261 ; Sorichetti v. City of New York, 65 NY2d 461, 468 ; Finch v. County of Saratoga, 305 AD2d 771, 772-773 ). Existuje však úzká výjimka, která ukládá obci odpovědnost, pokud důkazy žalobce prokáží zvláštní vztah mezi poškozenou osobou a obcí tím, že prokáží (1) převzetí pozitivní povinnosti obcí prostřednictvím slibů nebo jednání jednat ve prospěch poškozené osoby, (2) vědomost zástupců obce o tom, že nečinnost může vést ke vzniku škody, (3) určitou formu přímého kontaktu mezi zástupci obce a poškozenou osobou a (4) oprávněné spoléhání se této osoby na pozitivní závazek obce (viz Cuffy v. City of New York, výše 260). Jakmile důkazy prokáží požadovaný zvláštní vztah, posuzuje se jednání policie na základě analýzy, zda za daných okolností jednala přiměřeně (viz Sorichetti v. City of New York, supra, 470; De Long v. County of Erie, 60 NY2d 296, 306 ).
Strany nepopírají, že se tyto právní zásady vztahují na tento případ. V posledních několika letech jsme se jimi řídili a aplikovali je nejméně třikrát (viz Finch v County of Saratoga, supra; Clark v Town of Ticonderoga, 291 AD2d 597 , lv denied 98 NY2d 604 ; Grieshaber v City of Albany, 279 AD2d 232 ). Přesný spor zde vyplývá z argumentu žalovaného, že důkaz žalobců neprokazuje čtvrtý prvek, tj. oprávněné spoléhání se žalobců na pozitivní závazek obce. Při přezkumu a rozhodování o této otázce máme na paměti, že skutkovým zjištěním poroty je třeba přiznat velkou úctu a nebudou narušena, ledaže by k nim nebylo možné dospět žádným spravedlivým výkladem důkazů (viz Lockhart v. Adirondack Tr. Lines, 305 AD2d 766, 767 ; Duff v. De Sorbo, 304 AD2d 870, 871 ). Kromě toho musíme žalobci poskytnout všechny příznivé závěry, které lze rozumně vyvodit z důkazů (viz Duff v. De Sorbo, výše, 871). Při přezkoumávání důkazů se samozřejmě řídíme zásadami vyjádřenými v našem precedentu: „Jak tento soud nedávno zopakoval, ‚spoléhání‘ vyžadované v této souvislosti není abstraktním prvkem, který může být naplněn nadějí nebo přesvědčením žalobce, že žalovaný může poskytnout odpovídající policejní ochranu. Ve vztahu k projednávané věci bylo spíše na žalobci, aby prokázal, že ho jednání žalovaného ukolébalo ve falešném pocitu bezpečí, přimělo ho buď k oslabení vlastní ostražitosti, nebo k tomu, aby se vzdal jiných reálných možností ochrany, a tím se dostal do horšího postavení, než v jakém by byl, kdyby žalovaný nikdy nepřevzal základní povinnost“ (Finch v. County of Saratoga, supra, 773 ).
Tento záznam postrádá jakýkoli důkaz o tom, že by se žalobci dostali do horšího postavení, než v jakém by byli, kdyby oddělení šerifa žalovaného nikdy nepřevzalo základní povinnost. Naděje nebo přesvědčení žalobců, že Merchant mohl být 29. prosince 1994 znovu zatčen, je nedostatečné. Je pozoruhodné, že přísliby policejní ochrany dané oddělením šerifa dne 27. prosince 1994 byly splněny. Merchant byl zatčen. Amberova výpověď z 28. prosince 1994 nepřinesla žádné nové informace po 27. prosinci a neposkytla žádný nový důvod k opětovnému zatčení Merchanta. Nahlížíme-li na důkazy žalobců ve světle pro ně nejpříznivějším, zástupci oddělení šerifa 28. prosince slíbili, že „udělají vše, aby ho dostali“, že „uděláme vše, abychom vás ochránili“ a že „ho dostaneme jakýmkoli způsobem“. Tyto sliby však představovaly pouze vyjádření budoucích záměrů a nezaručovaly Merchantovo zatčení ani bezpečnost rodiny Starrových. Amber skutečně vypověděla, že jí bylo řečeno, že jí oddělení šerifa nemůže poskytnout osobního strážce. V každém případě, bez ohledu na to, zda by taková prohlášení mohla být dostatečná k tomu, aby někoho ukolébala ve falešném pocitu bezpečí, zde neexistuje dostatečný důkaz, že žalobci byli přiměni ke zmírnění své ostražitosti. Pozoruhodné je, že soudní svědectví týkající se opuštěného plánu dovolené nepodporuje závěr, že žalobci nevyužili jiné možnosti ochrany za konkrétních okolností v tomto případě. Na základě provedeného dokazování docházíme k závěru, že členové rodiny Starrových se v důsledku jakéhokoli policejního slibu nedostali do horšího postavení, neboť ani před kontaktem s policií, ani po něm nezměnili své obvyklé každodenní činnosti. Neexistuje tedy žádný důkaz o oprávněné důvěře a jsme nuceni konstatovat, že návrhu obžalovaného na zrušení rozsudku mělo být po právu vyhověno.
Cardona, P.J., Crew III, Rose a Kane, JJ, souhlasí. Nařizuje se, aby byl rozsudek zrušen po právu, bez nákladů, návrhu na zrušení rozsudku bylo vyhověno a stížnost byla zamítnuta.
.