Narrative Lectionary text:
Je těžké si představit, jaká ta bouře byla, zvlášť když jsme tu seděli v tak dokonalém podzimním počasí. Sledovali jste vůbec ten příběh? Když jsem viděl záběry prázdných ulic New Yorku, bylo to děsivé. Jeden reportér řekl, že si připadal jako na place postapokalyptického filmu.
Když jsem přemýšlel o těch prázdných ulicích, o té bouři a o našem dnešním průjezdu, začal jsem si představovat lidi ve městě a jak moc se na nich ta bouře podepsala.
Jací jsou obvykle lidé na těch rušných městských ulicích? Zpočátku mě napadly dva druhy lidí. Na jedné straně máte úspěšného podnikatele, který je oblečený v drahém oblečení, jde rychle po chodníku, mobilní telefon u ucha a volá si taxi.
Na druhé straně máte bezdomovce, který se potuluje uličkou a hledá něco k jídlu a místo, kde by se mohl na noc ohřát.
Pak udeří Sandy. Teď se všichni snaží najít nějaké teplé místo, kde by mohli přespat. Bouře jsou velcí vyrovnávači.
Vzpomněl jsem si na nový televizní seriál Revolution…
Předpokladem seriálu je, že dojde k události, která vyřadí veškerou energii na planetě. Nic elektrického nefunguje, dokonce ani baterie. Všechny to pošle do háje. Seriál začíná patnáct let po výpadku a Severní Amerika je rozdělena mezi válečníky. Svět se vrátil do středověku a lidé po sobě střílejí z kuší. Je to dost brutální.
Jedna postava bývala multimilionářem, protože vlastnila část Googlu. Je to naprostý podivín. Teď, po tom výpadku, je docela bezmocný. Nemůže lovit, rybařit ani bojovat. Sotva dokáže rozdělat oheň.
V našem dnešním příběhu, v 1. knize královské 17, nastane hladomor, který trvá tři roky. Bylo to sucho. Tři roky nepršelo.
O tom, že je sucho, něco málo víme.
Bylo smutné sledovat všechny ty letošní neúrody. Představte si, jak zoufalé by to bylo, kdyby tři roky nepršelo?“
Zažili jsme ale i jiné druhy sucha. Mnozí z nás pocítili bolest, když jsme procházeli recesí, ekonomickým suchem. Vím, že mnozí z nás přišli o práci a přemýšlejí, jak přežít.
Otázka, kterou před nás tento text staví, je následující. Jak můžeme mít víru v hladomoru? Jak vypadá víra a věrnost v těžkých časech?“
V našem textu v 1. knize královské 17 vidíme kontrast víry
Máme tři hlavní postavy.
První je Eliáš. Je to prorok. Přináší Boží slovo. Je zde vlastně jen poslem.
Boží slovo proudí skrze Eliáše k našim dalším dvěma hlavním postavám. Tady přichází náš kontrast.
Na jedné straně máme Achaba a na druhé straně vdovu.
Podívejme se na Achaba.
Achab byl úspěšný král. Uzavřel spojenectví s Féničany na severu tím, že se oženil s královskou dcerou Jezábel.
Ahab uctíval jejich boha Baala. A také Ašeru, bohyni plodnosti.
Nyní se na chvíli zastavme. Když se na to podíváme z čistě politického hlediska, Achab byl dobrý politik. Uzavíral spojenectví. Obnovuje města.
A pokrývá své zázemí i ekonomicky.
Nech mě se zeptat. Kdyby vaše ekonomika byla založena na úspěchu úrody, co je pro vás jednou z nejdůležitějších věcí? Je to déšť. Potřebujete dobré srážky a úrodnou úrodu.“
Bůh Baal byl bohem dešťových mraků a Ašera bohyní plodnosti. Když jim uděláš radost, jsi zlatý.“
Zajímalo by mě, kolikrát se takové myšlení vkrádá do našich životů?
Myslím to jak na osobní úrovni, tak na úrovni společnosti: jako církve a jako národa.
Jakým bohům se v naší kultuře klaníme, abychom dosáhli úspěchu? Jaké oběti musíme přinášet, abychom zvětšili své bohatství a ochránili svůj majetek?“
Shrňme Achabovu víru dvěma slovy a poselstvím.
Dvě slova jsou: hromadit a manipulovat.
Poselství zní: „Hromadit a manipulovat“: Musím se postarat
Poté, co Eliáš předá Achabovi Boží slovo, odchází na poušť a živí se zbytky, které krkavci ukrývají ve skalách.
Když koryto řeky vyschne, pošle Bůh Eliáše do města Sarepty ve Fénicii, jižně od Sidonu. Vzpomínáte si, kdo pochází ze Sidónu a Fénicie? Byla to Jezábel.
V zemi už tři roky panuje hlad.
To je jejich hurikán Sandy. Řeky jsou vyschlé. Lidé mají hlad. Eliáš narazí na vdovu a jejího syna. Musíme si uvědomit, že vdova je nejnižší z nejnižších. Chystá se spotřebovat poslední kousek oleje a mouky, aby mohla upéct ještě jeden prostý bochník chleba, a pak čeká na smrt.
Eliáš ji žádá, aby mu něco dala, a slibuje, že Bůh se postará. Přemýšlej o tom. Tato žena má sotva dost, a přesto, když vidí potřebu cizího člověka, stejně dává. Bůh ji pak zaopatří způsobem, který se vymyká veškeré logice.
Všimněte si, jak to zaopatření vypadá. Je to chléb vezdejší. Neslíbil jí, že zbohatne nebo že bude zajištěna na celý život. Bůh slíbil, že ji zaopatří. To je vše, co potřebujeme.
Shrňme její víru dvěma slovy: dát a důvěřovat
To je její poselství: Bůh se postará
Víra této ženy je tak hluboká, že se o ní Ježíš zmiňuje ve 4. kapitole Lukášova evangelia. Když izraelský lid nevěřil, že Ježíš je Mesiáš, když k nim přišlo Boží slovo, řekl, že jsou jako Achab. Pak řekl, že pravá víra je ta, která vypadá jako tato vdova. Když Bůh říká, že se o nás postará, prostě důvěřujeme.
Co má tedy něco z toho společného s námi nebo s naší otázkou Jak zapadáme do Božího vykupitelského příběhu?
Musíme si uvědomit, že je to Boží příběh. Musíme věřit, že bez ohledu na okolnosti nesmíme ztratit víru, že Bůh se postará. Naším úkolem není soudit nebo odmítat. Naším úkolem je být průvodci Boží milosti. Hojně dávat bez rozdílu a důvěřovat, že Bůh nám poskytne chléb vezdejší, a to stačí.