Mesiáš v Izajášově biblickém textu
Kapitola 42: Gordon
Úvod
V pořádku… jsme zpět v knize Izajáš a v tomto studiu se podíváme na 42. kapitolu. Než se pustíme do 42. kapitoly, chtěl bych vám jen trochu přiblížit pozadí celého tohoto oddílu Izajášekapitoly 40 – 66. Ještě předtím, než se pustíme do 42. kapitoly, bych vám chtěl přiblížit pozadí celého tohoto oddílu. Izajáš předvídal dobu velkých obtíží Božího lidu Izraele. Viděl dobu, kdy budou vyhnáni ze země a budou vystaveni nejrůznějším praktikám a falešným náboženstvím a falešným bohům v těch pohanských národech, kam byli vyhnáni. A byly to národy, které se nestaraly o pravého Boha ani o jeho cesty. Izajáš tedy píše a prorokuje a varuje je před nebezpečími a pohromami, které je čekají. Psal však také proto, aby jim dal naději, že někdo přijde, někdo, kdo by mohl napravit křivdy a nastolit na této zemi spravedlnost a právo. Když jsem to četl a přemýšlel o tom, nemohl jsem si nevšimnout paralel s dneškem. Tento svět se potýká s velkými problémy, které se stupňují, a OSN tomu nepomůže. Je to trochu zvláštní svět… Na jednu stranu mámetechnologický pokrok, který se objevuje nebývalou rychlostí, a zařízenívynalezená ke kontrole každého aspektu našeho života, která se snaží věci zjednodušit, a zároveň se svět vymyká kontrole. Ano, vědomosti rostou, ale zároveň roste i bezpráví, násilí, neúcta a nevděk. Boží odpověď na takový stav je tedy dnes stejná jako za časů Izajáše: „Hle, můj Služebník – on nastolí na této zemi spravedlnost.“
Kontext kontext kontext…
Proto se dnes podíváme na první čtyři verše 42. kapitoly. Abychom však pochopili kontext toho, co k těmto čtyřverším vedlo, udělejme si opravdu rychlé shrnutí 41. kapitoly. Pokud máte nahlédnout do svých biblí, otočte na první verš 41. kapitoly. Začíná to slovy
„Pobřeží, naslouchejte mi v tichosti, a národy ať nabývají nové síly, ať předstoupí, pak ať promluví, sejdeme se k soudu.“
Takže je to sám Bůh, kdo mluví, a vlastně mluví kpohanským národům, ke všem pobřežím, a vlastně říká, pojďte sem a společně zasedneme k soudu. To, co Bůh v celé této kapitole dělal, je průzkum celého náboženského a duchovního myšlení a jednání těchto pohanských národů a zjišťoval, jestli to má nějaké opodstatnění. Když se podíváte do 21. verše téže kapitoly, získáte tento pohled na scénu ze soudní síně, kde Bůh pohany postavil před soud! Říká
Izajáš 41:21-24 „Předložte svůj případ,“ říká Hospodin. „Předložte své pádné argumenty,“ říká Jákobův král. Ať přinesou a oznámí nám, co se bude dít; pokud jde o předchozí události, oznamte, jaké byly, abychom je mohli zvážita znát jejich výsledek. Nebo nám oznamte, co se stane; oznamte, co se stane potom, abychom věděli, že jste bohové; vskutku, konejte dobro nebo zlo, abychom se úzkostlivě ohlíželi a společně se báli. Hle, nemáte žádnou cenu a vaše práce se rovná ničemu; ten, kdo si vás vybírá, je ohavnost.“
Podívejte se také na verše 28 a 29, jak tato kapitola končí… To mluví Bůh a říká:
Izajáš 41,28-29 „Ale když se podívám, není nikdo, a není mezi nimi žádný rádce, který by, ptám-li se, mohl dát odpověď. „Hle, všichni jsou falešní, jejich skutky jsou bezcenné, jejich lité obrazy jsou vítr a prázdnota.“
Takže to je v podstatě Boží hodnocení toho nejlepšího, co tyto národy mohou nabídnout – Je to vítr a je to prázdnota! A kdyby Bůh dnes zkoumal pohanské národy, co by našel? Našel by novověk, našel by ateismus, našel by evoluci, materialismus, humanismus… a řekl by, že je to naprostý vítr a prázdnota – nic na tom není! V ničem z toho není nic, co by mohlo pomoci duši člověka… nakonec je to prostě prázdnota. To je tedy pozadí. Bůhzkoumal filosofie národů a předkládá případproti pohanským národům. A právě to nás přivádí do 42. kapitoly, neboť ve 42. kapitole máte Boží odpověď! Máte něco, co se k něčemu rovná.
Božské řešení prázdnoty v pohanských národech
Izajáš 42,1 „Hle, můj služebník, jehož podpírám, můj vyvolený, v němž má duše má zalíbení. Vložil jsem na něj svého Ducha, on přinese národům spravedlnost.
Takže Bůh hned říká: „Hle, můj služebník!“ Kdo je to? Toto je vlastně první zmínka v knize Izajáš z několika pasáží, které popisují příchod toho, kterého Izajáš nazývá ‚Služebník‘. A začíná v prvním verši Božím příkazem tomuto upadajícímu světu. Boží příkaz svému lidu a jeho hlavní téma a cíl celé Bible je zde skutečně shrnut v tomto verši. „Hle, můj služebník, kterého podpírám“. Když budeme pokračovat v knize Izajáš a podíváme se na některé z dalších kapitol, které hovoří o Služebníkovi, uvidíme, že Služebník je zaslíbený Mesiáš – jediný, kdo může přinést pokoj do srdce člověka a mír tomuto světu. Začíná to slovy: „Hle, můj Služebník.“ Co myslíte, že znamená „hle“? Pohleď znamená pozorně se dívat, upřít svůj pohled. Znamená to také uvažovat a vnímat. A celý křesťanský život je vlastně založen na tomto ‚pohledu‘. Křesťanský život začíná tímto pohledem na Ježíše. je to to, co řekl Jan Křtitel, když poprvé uviděl Ježíše – „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Ale křesťanský život nezačíná jen tam. Každý aspekt vstupu do toho, co pro nás Bůh připravil, je novým pohledem na jeho Syna – Služebníka, Mesiáše. Nový zákon říká, že se měníme, když v zrcadle vidíme slávu Páně. Když se tedy díváme na slávu Ježíše Krista skrzeJeho přirozenost a charakter, na to, kým byl tehdy a kým je nyní a kým je v nás, no tak jsme vlastně proměněni.
Svět tedy hledá odpovědi, ale bohužel v mnoha špatných a odlišných směrech. Ale jen málokdo se skutečně řídí Božím příkazem ‚Pohleď na jeho služebníka‘. Kdybychom se nyní podívali na Ježíše Krista, co bychom viděli? Co vidíme z Izajáše 42? Především chci zdůraznit, že bychom viděli někoho naprosto jedinečného… někoho, kdo přišel plnit Boží vůli na 100 % – dvacet čtyři sedmkrát. Víte, první věc, kterou se v Izajáši o tomto Mesiáši dozvídáme, je, že se tam píše: „Hle, můj služebník“. Ježíš byl služebníkem, byl otrokem Otce. Dělal a říkal jen to, co pocházelo od Otce, a od toho se nemohl nechat odvést. Nemohl být rozptylován chválou, strachem ani pokušením. A na tomto místě vidíme, že Izajáš podává Boží svědectví o svém služebníkovi. Říká:
„On je můj vyvolený, v němž si má duše libuje. Vložil jsem na něj svého ducha.“
Víte, co Boha těší? To, co těší Boží srdce, je, když se mu líbíme. když si klademe za cíl chtít se mu líbit… Když mu nabízíme sami sebe (i když jsme v mnoha ohledech zlomení a nepoužitelní), když mu nabízíme do rukou všechno, co jsme, aby nás použil a něco z nás udělal – to je to, co ho těší. Ježíš Kristus se obětoval stoprocentně a to potěšilo Boží srdce a duši.
Služebník – konečný ne-showman
Izajáš 42,2 „Nebude křičet ani zvyšovat hlas, ani nedá slyšet svůj hlas na ulici.“
No, to neznamená, že by nechtěl mluvit! Víme, žeJežíš mluvil. Opravdu chodil po světě a učil, poučoval a pomáhal lidem. to, co se tu snažíme zdůraznit, je, že byl ultimátním showmanem! Na rozdíl od farizeů Ježíš Kristus nepotřeboval, aby si ho někdo všímal nebo ho uznával. Nikdy se nepředváděl!“
Podívejme se na jeden příklad. Je to v Matoušově evangeliu 12, verš 15-21:
Matouš 12,15-21 „Ježíš si toho byl vědom a odešel odtamtud; mnozí šli za ním a on je všechny uzdravil a varoval je, aby neříkali, kdo je. Tím se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: „HLE, MŮJ SLUHA, KTERÉHO JSEM SI VYVOLIL, MŮJ MILOVANÝ, V KTERÉM JE MOJE DUŠE DOBŘE SPOKOJENA; VLOŽÍM NA NĚHO SVÉHO DUCHA A ON BUDE VYHLAŠOVAT SPRAVEDLIVOST PÁNŮM. „NEBUDE SE HÁDAT ANI KŘIČET, ANI NIKDO NEUSLYŠÍ JEHO HLAS NA ULICÍCH. „ZBITOU TŘTINU NEZLOMÍ A DOUTNAJÍCÍ KNOT NEUHASÍ, DOKUD NEPOVEDE SPRAVEDLNOST K VÍTĚZSTVÍ. „A V JEHO JMÉNU BUDOU POHANÉ NADĚJOVAT.“
Tak Matouš citoval úryvek, na který se dnes díváme – Izaiáš42,1-4. Především tedy věděl, že tato pasáž se týká Ježíše. Ale také věděl, že se naplnila v tom, že Ježíš varoval lidi, aby vlastně neříkali, kdo je! Nebyl tam proto, aby se předváděl, aby vybičoval dav nebo něco podobného. Nikdy, nikdy na sebe neupozorňoval, nedělal divadlo ani se nesnažil bavit nebo se zalíbit masám. Byl tam pouze proto, aby plnil Boží vůli. Tečka! Člověk, který přichází plnit Boží vůli, se nemusí uchylovat k tělesným snahám, aby se zalíbil davu.Ježíš přednesl slovo, které mu Bůh Otec vložil do srdce, a nikdy se nesnažil zalíbit davu. Ale podívejte se, co máme dnes… průzkum nekřesťanů, zda je pro ně bohoslužba vhodná. Je to jen snůška nesmyslů. Vraťme se ke knize Izajáš a podívejme se na 3. verš.
Ješ podlomenou třtinou nebo doutnajícím knotem?“
Izajáš 42,3 „Podlomenou třtinu nezlomí a slabě hořící knot neuhasí, věrně vyvede spravedlnost.“
Dalším důvodem, proč byl tento Služebník jedinečný, je typ lidí, kterým sloužil. Ve třetím verši se mluví o „potlučeném rákosí a tlejícím knotu.“ Ježíš Kristus nepřišel jen hledat dokonalé rákosí. Hledal ty, kteří věděli, že ho potřebují. Nepřišel ani hledat ty, kteří už jasně hořeli. tato podivuhodná pasáž v Izajáši 42 nám říká, že mnozí z nás jsou jako polámané a pohmožděné rákosí nebo jsme jako slabě hořící knot, který vydává jen trochu kouře a trochu světla… ale Ježíš nás nehodlá uhasit ani odhodit!“
Tento svět ve skutečnosti zanechává stále více lidí potlučených a potlučených a s malým světlem. Každý z nás se tak občas cítí. Možná to dnes uděláte vy? V tomto životě jsou některé problémy, se kterými si poradí jen Ježíš. Ale děkujeme Pánu, že Bůh poslal na tento svět Jednoho, aby žil, sloužil, zemřel a byl vzkříšen, aby mohl vstoupit do našich srdcí a dát nám naději, sílu a povzbuzení, které potřebujeme. On je ten, který se k nám nikdy neotočí zády.
Služebník nikdy neopustí službu!“
Izajáš 42,4 „Nebude sklíčen ani zdrcen, dokud nezřídí na zemi spravedlnost, a pobřeží budou s napětím očekávat jeho zákon.“
Tento verš říká, že nebude sklíčen ani zdrcen. Je to stejné hebrejské slovo, které je ve verši 3, kde je přeloženo jako „pohmožděný“. v podstatě to znamená, popraskaný, zlomený, pohmožděný, rozdrcený nebo znechucený. říká se tím, že nikdy, nikdy nepřijde doba, kdy JežíšKristus řekne: „Mám tě dost, už jsi to mockrát přepískl.“ Nikdy, nikdy nepřijde doba, kdy to Ježíš prostě vzdá. nebude sklíčený nebo rozdrcený, dokud nezavede spravedlnost na této zemi. Chvála Pánu, že je to i jeho služba jako našehoVysokého kněze. Vždy se za nás bude přimlouvat. To je ten, kterýřekl, že nás nikdy neopustí ani neopustí. To je Boží služebník, to je ten, kterého Bůh žádá, abychom se na něj dívali. A Bůh se zabývá tím, že obnovuje poškozené rákosí, abychom mohli znovu tvořit docela dobrou hudbu. Bible říká, že „máme tento poklad v hliněných nádobách, aby převeliká moc byla od Boha, a ne od nás“. Takže ano, to znamená, že budeme čas od času potlučení. Budeme potlučení, budeme popraskaní, ale to je vlastně Boží vůle. Proč? Aby skrze náš život mohlo vyjít něco z Božího charakteru, něco z Božího života.
Závěr
Ježíš Kristus je naprosto jedinečný stoprocentní Boží služebník. Je jedinečný ve svézávaznosti. Je jedinečný ve svém soucitu. Nebyl přitahován lidmi, kteří vypadali, že mají život podchycený a všechno fungujetak, jak si naplánovali. Nepřitahovali ho dokonale vypadajícízvířata dole u řeky. Ve skutečnosti ho přitahovali ti, kterým sloužil a s nimiž trávil čas. Byli to otlučené rákosí a tlející proutky… na mnohé z nich společnost úplně zanevřela! Ale chvála Bohu, že je jedinečný i ve své vytrvalosti. Ježíš Kristus se nevzdá, neustoupí, nezmění plány, nenechá se odradit, dokud na této zemi nezavede spravedlnost. A to také udělá. To je to, po čem toužíme. V to doufáme. Blíží se den, kdy bude tato země proměněna opětovným příchodem Mesiáše a nastolením Jeho království, kde bude vládnout spravedlnost od jednoho konce země až po druhý. To je naděje, kterou máme, a to je to, co očekáváme… ale do toho dne musíme hledět na Božího Služebníka. Musíme hledět na JežíšeKrista. Potřebujeme se dívat na jeho charakter. Potřebujeme obrátit oči a podívat se mu do tváře a vidět, kým je v nás a skrze nás. Amen.