Jeden pátek několik týdnů před rozhovorem s McGuirem jsem se procházel po Bedford-Stuyvesantu, tradiční afroamerické čtvrti v Brooklynu, která prochází rychlou a kontroverzní gentrifikací. Na telefonu jsem měl otevřený SketchFactor. Na mapě byla moje trasa poseta červenými bublinami, které označovaly pětku na stupnici „skečovitosti“ aplikace od jedné do pěti. Když jsem se ocitl na místě odpovídajícím jedné z bublin, přistoupil jsem k lidem ve své blízkosti, ukázal jim mapu na displeji a zeptal se jich na jejich názor.
Lokalita: Nostrand Avenue u Myrtle Avenue, poblíž Marcyho domů
Zpráva o náčrtu: „Stejný chlap mě asi jednou týdně požádá, abych mu koupil mléko, chvíli mě sleduje. Cítí se hrozivě.“
Brzy odpoledne. Žádní žebráci v dohledu, ať už s mléčnými sklony nebo bez nich. Místo toho tu byly od východu na západ: Duane Reade; lahůdkářství; Lucky Liquor &Víno; Brooklyn Cooperative, úvěrové družstvo; a Brooklyn Stoops, nově vypadající podnik s hamburgery a pivem. Čtyři ženy středního věku čekaly na autobus. Ukázal jsem jim aplikaci. „Tenhle roh není tak podezřelý,“ řekla jedna z nich. „Chceš skeč? Jdi dolů na Marcy a Greene. Neříkej jim, že tě posílám.“
Mladá žena jménem Lupe Chino šla kolem, vyndala si sluchátka a svraštila čelo. Její společník Terrence Harper, mladý muž v tričku Billionaire Boys Club, o aplikaci řekl: „Teoreticky to zní dobře. Když mi kamarád řekne, že je někde podezřelé místo, možná ho poslechnu. Ale cizí člověk?“
Muž kolem padesátky v kuchařské zástěře čokoládové barvy vyšel ven a představil se jako šéfkuchař Jay, majitel podniku Brooklyn Stoops. „Tyhle lidi znám,“ řekl a gestem ukázal na China a Harpera. „Chodí sem pořád. Vím, že jsou to dobří lidé. Ale když se jen podíváš do aplikace a je tam napsáno ‚sketchy‘, tak se prostě místu vyhneš, aniž by ses tam šel podívat na vlastní oči.“
Chino a Harper zamířili dovnitř restaurace. Šéfkuchař Jay pokračoval: „Jsem z Harlemu. Mám čtyři restaurace. Na tuto lokalitu jsem se zaměřil před několika lety, protože vím, že se tato čtvrť zvedá. Pro mě aplikace, která mluví o pochybných místech? To je v podstatě odsuzování lidí dřív, než je poznáte, což je podle mě to nejhorší, co můžete udělat. Lidé mohou jít na Yelp a zjistit, jestli dělám nejlepší kuře v této čtvrti. Což mimochodem dělám.“
Místo: Nostrand Avenue u DeKalb Avenue
Zpráva o náčrtu: „Spousta lidí, kteří si vymýšlejí příběhy na sketch faktoru a snaží se otravovat ostatní rasy.“
Markýza na severovýchodním rohu: Sugarhill Supper Club, restaurace & Diskotéka. Po schodech nahoru je staromódní taneční sál: zrcadlové stěny, klavír na vyvýšeném pódiu, zarámovaná fotografie Hillary Clintonové s rukou kolem majitele. Dawn Albertová, manažerka ve službě, o aplikaci prohlásila: „To není dobrý nápad“. Zvedla obočí. „My tam nejsme, že ne?“
O pár bloků jižněji se nachází The Civil Service Café, elegantně zařízená kavárna se stoly z hrubě opracovaného dřeva a kávovarem Strada MP. Za barem držel majitel Ayo Balogun v ruce kus librového dortu. „Vypadá to tady skečovitě?“ zeptal se. „Jím dort.“ Podíval se na SketchFactor a ušklíbl se. „Podívejte, jsem rozpolcený,“ řekl. „Jsem černoch. Chápu, proč jsou takové věci urážlivé. Ale taky vlastním firmu, která se stará o hipstery.“ „To je pravda. Aplikace by teoreticky mohla být dobrá pro obchod, protože signalizuje, že oblast je bezpečnější než dřív. „Člověk samozřejmě nerad vidí gentrifikaci ze staré školy, politicky řízenou, redliningovou. Rád bych si myslel, že to, co se tu děje, je méně agresivní, organičtější proces.“ Pokrčil rameny. „Přestěhoval jsem se sem z Chelsea, tak kdo jsem já, abych do toho kecal?“
Lokalita: Herbert Von King Park, Marcy a Tompkins Avenues mezi Lafayette a Greene Avenues
Skicové zprávy:
„Několikrát mě v tomto parku přemlouvali, abych si koupil drogy, a ráno se tu shromažďují nedávní bývalí trestanci, aby dělali přítahy na zařízení dětského hřiště.“
„Malá hispánská holčička po mně hodila nástrčkový klíč, když jsem běžel. Nechtěla, aby si v jejím parku hráli běloši.“
Každý pátek odpoledne na rohu ulic Marcy a Lafayette, u jednoho ze vstupů do parku, rozdává anarchistický kolektiv In Our Hearts oblečení, knihy a kuchyňské potřeby. Lisa Weirová, jedna z dobrovolnic, seděla na přenosné židli na trávníku. Na sobě měla džínovou bundu, jasně zelené ponožky, v nosní přepážce kroužek a po stranách volně oholené afro. „Rozhlédněte se kolem,“ řekla. „V tomhle parku jsem několikrát týdně. Vidím lidi, kteří venčí své psy v psím parku. Vidím lidi, kteří vedou hodiny jógy. Je to podezřelé? Podívejte, chápu, že se sem teď všichni chtějí přestěhovat, a mají pravdu – Brooklyn je super. Ale aby přijeli odkudkoli a hned začali odsuzovat, co se tu děje? Zeptal bych se jich na tohle: co je skeč, třicet černochů na rohu, nebo šest policejních aut na rohu? Možná bych na to měl jinou odpověď než Al ze Seattlu.“
Nedaleko zaparkovalo terénní auto. Vystoupila z něj žena, přešla ulici a políbila Weira na tvář. „Namaste,“ řekl Weir. Žena jí podala balík peněz, odběhla zpátky k autu a odjela. „Vidíte, ona vlastní restauraci a já jsem poslíček na kole a právě jsem pro ni udělal nějakou práci,“ řekl Weir. „Co kdybys to nevěděl? Přišlo by ti to podezřelé?“
Procházel jsem se parkem. Tiff Baldomero, mladá žena s utaženým culíkem, pohrdavě mávla rukou. „Upřímně řečeno, pokud se lidé chtějí starat o tuhle čtvrť, bylo by to skvělé pro udržení mého nízkého nájmu.“
Lisa Weirová proběhla kolem mě. „Afroameričanka běží parkem!“ vykřikla. „Sketchy!“
.