Klínopisné právo, soubor právních předpisů, které se objevují v dokumentech psaných klínovým písmem, což je systém písma vynalezený starověkými Sumery a používaný na Blízkém východě v posledních třech tisíciletích před naším letopočtem. Zahrnuje zákony většiny obyvatel starověkého Blízkého východu – zejména Sumerů, Babyloňanů, Asyřanů, Elamitů, Húrinů, Kassitů a Chetitů -, kteří byli navzdory mnoha etnickým rozdílům ve vzájemném kontaktu a rozvíjeli podobné civilizace. V určitých obdobích bylo toto kulturní společenství posíleno rozšířením akkadštiny, diplomatického a scholastického jazyka psaného klínovým písmem. Není tedy libovolné klasifikovat zákony těchto civilizací jako „klínopisné“; ve skutečnosti je to vědecká nutnost, protože žádný jiný termín nepokrývá všechny a pouze tyto zákony. Například „mezopotámské právo“ zachycuje pouze část spektra příslušných zákonů a pojem „starověké právo Blízkého východu“ je příliš rozsáhlý, neboť zahrnuje i judaistické právo a egyptské právo, které se vyvíjely samostatně (i když někteří badatelé vidí souvislost mezi biblickým právem a klínopisným právem).
© John Said/.com
Různé sbírky klínopisných zákonů vypracované několika národy a královstvími mají některé společné rysy: (1) Text několika sbírek obsahuje prolog a epilog, v nichž kníže zdůrazňuje důležitost svého jednání, vysvětluje předmět svého díla a přikazuje jeho dodržování požehnáním nebo hrozbami. (2) Ačkoli je legislativa psána jakoby inspirována bohy, je světská, složená z dispozic stanovených a kodifikovaných světským pánem. (3) Ačkoli zákony mohou pocházet z různých zdrojů – ze zvyklostí, soudních rozhodnutí nebo záměrného zákonodárství -, skutečnost, že je zavádí kníže, jim dává veškerý charakter zákonodárství či nařízení. (4) Na rozdíl od moderních zákoníků tyto starověké „kodexy“ nezpracovávají systematicky všechna pravidla platná pro danou oblast práva; to znamená, že se zabývají různými záležitostmi, ale často ignorují mnoho velmi důležitých pravidel, a to jednoduše proto, že taková pravidla byla zakotvena tak hluboko ve zvyklostech, že zůstala nezpochybněna. (5) Protože právní zvyklosti byly obecně známé, sbírky se zaměřovaly na vysvětlení jednotlivých případů, používaly je jako příklady nebo precedenty a nesnažily se předkládat obecné, abstraktní formulace. (6) Kvůli této absenci doktrinálního záměru se uspořádání případů zdá být chaotické a často se vzpírá modernímu výkladu.
Zde je možné pouze ilustrovat některé z hlavních dochovaných zákonů nebo kodexů. Nejstarším známým zákonodárcem je Ur-Nammu, zakladatel jedné ze sumerských dynastií ve městě Ur. Jeho zákoník, pocházející z poloviny 21. století př. n. l., se zabýval čarodějnictvím, útěkem otroků a tělesnými úrazy. Rozsáhlejším pozůstatkem sumerského práva je tzv. zákoník Lipit-Ištar (asi 1934-24 př. n. l.), který obsahuje typický prolog, články a epilog a zabývá se například právy osob, sňatky, dědictvím, tresty, majetkem a smlouvami.
Ačkoli jsou známy i dřívější babylónské zákoníky, bezesporu nejdokonalejší památkou babylónského práva je Chammurapiho zákoník (cca 1758 př. n. l.), jehož hlavní záznam byl objeven na stéle neboli kamenném pomníku teprve v letech 1901-2002. Na vrcholu stély je nízký reliéf, který představuje krále při modlitbě před bohem spravedlnosti; pod ním jsou kromě prologu a epilogu vyryty zákony v ne méně než 282 paragrafech. Skutečnost, že kopie částí zákoníku byly objeveny i u jiných národů roztroušených v průběhu tisíciletí, potvrzuje, že zákoník měl na starověkém Blízkém východě trvalý význam, a to i v zemích, kde již neplatil. Podobně jako některé jiné blízkovýchodní zákoníky se Chammurapiho zákoník postupně zabývá trestním právem, právem osob, rodinným právem a ceníky. Od dřívějších zákoníků, stejně jako od nejstarších zákonů Řecka a Říma, se liší relativním významem zákonů týkajících se majetku a dalších hospodářských záležitostí. Babylonská společnost 1. dynastie byla totiž z hlediska svého individualismu, bohatství soukromého vlastnictví a rozvoje obchodní směny mnohem „modernější“ než římská společnost rané republiky.
Asyrské zákony, ačkoli vznikly později než zákony babylonské, vyvolávají představu méně rozvinuté společnosti. Existující tabulky, pocházející z 15. až 13. století př. n. l. (před vznikem asyrské říše), pojednávají o osobním vlastnictví, pozemkovém majetku a o ženách a rodinách. Zákony odrážejí patriarchální a poměrně přísnou společnost.
Chetitský právní kodex, pocházející přibližně ze 14. století př. n. l., odráží chetitské uzavřené venkovské hospodářství a feudální aristokracii. Chetitské trestní zákony, ačkoli byly méně přísné než asyrské, jsou pozoruhodné velmi vysokými peněžitými náhradami, které ukládaly.