Ale nechme teď psa stranou. Lieblein se těšil značnému úspěchu v nepravděpodobném výklenku. Jeho společnost Innovative Technology byla předním výrobcem gramofonů – podle údajů NPD vlastně jedničkou v roce 2016. Díky oživení prodeje vinylových desek prodej gramofonů rostl a Liebleinovi se dařilo.
Přišel také na nápad, který těmto prodejům výrazně pomohl. Vycházel z toho, že kupující, kteří si potrpí na retro, budou chtít něco vhodného v retro stylu, a tak si vypůjčil některé designové prvky z minulých let – dřevěné skříňky, kruhové ovladače – a vyrobil kompaktní domácí audiosystémy, které vypadaly jako pořízené u babičky na půdě. Prodával je za ceny (39,99 – 149,99 dolarů), které by se babičce také líbily.
Lieblein měl ale stále problém. Jeho značka měla vcelku slušné jméno, jak se na firmy vyrábějící elektroniku sluší a patří, ale nostalgickým zákazníkům se zamlženýma očima toho moc neříkalo. „Elektronika Innovative Technology – to bychom dali na nostalgické dřevěné hudební centrum,“ říká. Je jasné, že se něco muselo změnit. „Pokud jsem chtěl, aby americká veřejnost opravdu věděla, jak jsme skvělí,“ vzpomíná, potřeboval „rozpoznatelnou značku.“
Jednou z méně známých oblastí brandingu je podnikání s licencemi na jména kdysi skvělých amerických značek, které zanikly. Automobily Packard, pivo Rheingold, letecké společnosti Pan American – to vše jsou kdysi legendární značky, které zanikly, aby se jich později levně zmocnili podnikatelé, kteří pro ně našli různé nové využití. Ve skutečnosti existuje celý trh se zaniklými značkami, a když se Lieblein ocitl v jednání s jedním z těchto zprostředkovatelů, nemohl uvěřit svému štěstí.
Victrola – nejslavnější jméno fonografů první poloviny 20. století – byla k dispozici. „Rozzářily se mi oči jako vánoční stromeček,“ vzpomíná.
Victrola, založená v roce 1901 jako Victor Talking Machine Company, byla v podstatě Apple své doby. Fonografy existovaly už před rokem 1901, ale Victrola je udělala cool – nejen tím, že zlepšila kvalitu zvuku, ale i modernizací vzhledu. Právě Victrola zmenšila obrovský reproduktorový roh a ukryla jej uvnitř skříně, čímž se z neohrabaného zařízení stal elegantní doplněk amerických obývacích pokojů. V roce 1913 prodávala Victrola 250 000 fonografů ročně.
Po několika jednáních Lieblein koupil práva na jméno přímo (za údajně šestimístnou částku). To, že se stal novým majitelem Victroly, ho inspirovalo k lovu na eBay, kde našel starší modely, jejichž stylistické prvky zakomponoval do svých vlastních strojů. Ty jsou navzdory svému starobylému vzhledu vybaveny technologií Bluetooth a často obsahují také CD přehrávače a rádia.
„Opravdu kombinujeme Victrolu ze včerejška a trendy dneška,“ říká Lieblein.
V nabídce pro rok 2018 je například model The Empire, jehož skříň z tmavého dřeva a kruhový ciferník evokují stejnou měrou Victrolu a palubní desku automobilu z 50. let, a The Madison, gramofon v tmavomodré barvě. (Obě zařízení jsou zobrazena výše.)
Naneštěstí pro něj jedinou součástí Victroly, kterou si nemohl koupit, bylo logo – tedy pes. Logem byla malba Francise Jamese Barrauda zobrazující teriéra jménem Nipper, který zvědavě hledí do rohu fonografu a poznává „hlas svého pána“ (alespoň to říkal popisek). Na počátku 20. století se stal oficiálním znakem společnosti Victrola a po odkoupení značky v roce 1929 si jej společnost RCA ponechala. (Ve skutečnosti RCA v roce 1991 přidala druhého psa jménem Chipper.) A Nipper a jeho Victrola zůstávají jedním z nejznámějších log značky všech dob.
To znamená, že Liebleinovy výrobky nesou slavné jméno Victrola – jen bez psíka. Není to žádný velký zásah do prodeje. Jen dřevěné konzole vytočí ročně asi 150 milionů dolarů. Ale přesto.
„Rád bych měl Nippera,“ říká Lieblein. „Třeba ho jednou začnou prodávat.“
„Třeba ho jednou začnou prodávat.“