Léčba diabetu na táboře
Obecná doporučení pro léčbu diabetu na diabetologickém táboře se výrazně neliší od standardů péče o osoby s diabetem 1. typu, které stanovila Americká diabetologická asociace (2). Cílem protokolu léčby je vyvážit dávkování inzulínu s úrovní aktivity a příjmem potravy tak, aby hladina glukózy v krvi zůstala v bezpečném cílovém rozmezí (3). Každý účastník tábora by měl mít standardizovaný lékařský formulář vyplněný jeho rodinou a lékařem, který vede jeho cukrovku, v němž je podrobně uvedena jeho dosavadní anamnéza, záznamy o očkování a režim diabetu. U každého táborníka by mělo být zaznamenáno domácí dávkování inzulinu, včetně počtu a načasování injekcí a typu použitého inzulinu. Měly by být poskytnuty záznamy o dávkách inzulínu a hodnotách glykémie za týden bezprostředně předcházející táboru. Personál tábora by měl mít k dispozici i další zdravotní informace, jako jsou předchozí onemocnění a hospitalizace související s diabetem, předchozí hodnoty glykovaného hemoglobinu, další léky, významné zdravotní potíže a psychologické problémy, které by měly být pečlivě prověřeny osobami odpovědnými za zdraví a pohodu jednotlivých táborníků.
Během tábora by měly být prováděny denní záznamy o pokroku táborníka. Všechny hladiny glukózy v krvi a dávky inzulínu by měly být zaznamenávány ve formátu umožňujícím přezkoumání a analýzu, aby bylo možné určit, zda jsou nutné změny v režimu léčby diabetu. Záznamy o stupni aktivity a příjmu potravy mohou být také užitečné při určování následných změn v režimu diabetu. Je nezbytné, aby zdravotnický personál měl znalosti o pohybovém režimu a stravovacím plánu, aby mohl vhodně upravit dávkování inzulínu.
K zajištění bezpečnosti a optimální léčby diabetu by se mělo provádět několikanásobné stanovení glykémie během každého 24hodinového období: před jídlem, před spaním, po nebo během dlouhodobé a namáhavé aktivity a uprostřed noci, pokud je to indikováno pro předchozí hypoglykémii (hladina glykémie před spaním <100 mg/dl ), po dodatečných dávkách inzulínu a na žádost rodiče/kamaráda. Děti by měly být vyzvány ke kontrole hladiny glukózy v krvi v jinou než obvyklou dobu, pokud mají příznaky hypo/hyperglykémie nebo pokud mají jiné tělesné potíže.
Je třeba se snažit co nejpřesněji dodržovat domácí inzulinový režim každého táborníka. Většina táborů však zjistila, že je vhodné snížit domácí dávku inzulinu o 10-20 % (nebo více) po příjezdu na tábor, zejména u dětí s dobrou kontrolou, které nebyly před táborem aktivní. Hypoglykémie je na začátku tábora častá kvůli zvýšené fyzické aktivitě a nemožnosti volného přístupu k jídlu. Další zásadní změny v dávkování inzulinu je třeba provést při extrémní fyzické aktivitě, jako jsou delší túry nebo aktivní vodní sporty.
V čím dál větší míře děti zvládají svůj diabetes pomocí inzulinové infuzní pumpy. Vedoucí tábora a další příslušný zdravotnický personál by měl být seznámen s programováním inzulinové pumpy, výměnou inzulinových infuzních katétrů a úpravou dávkování inzulinu při použití kontinuální inzulinové infuzní terapie. Zdravotnický personál by měl zajistit, aby po dobu tábora byly k dispozici dostatečné zásoby pumpy, včetně náhradních baterií.
Pokud se zdá, že jsou indikovány zásadní změny táborového režimu, například přidání další inzulinové injekce nebo změna typu inzulinu, je důležité to projednat s táborníkem a rodinou. Záznam o tom, co se odehrálo během tábora, by měl být projednán s rodinou při vyzvednutí táborníka. To však nemusí být možné u táborníků, kteří jedou domů autobusem nebo autem; v těchto případech by měl být záznam zaslán s táborníkem nebo poštou jeho rodině. Kopie by měla být zaslána také týmu domácí zdravotní péče. Táborníkům by mělo být doporučeno, aby se po návratu domů vrátili ke svému režimu před táborem, pokud se nezdá, že změny výrazně zlepšily kontrolu glykémie, a pokud byly hladiny glykovaného hemoglobinu táborníka před táborem vysoké, což svědčí o špatné domácí metabolické kontrole.
Tři jídla a tři svačiny by měly být podávány každý den ve stanovených časech. Tato jídla a svačiny by měly být vyvážené a s jejich složením by měli být seznámeni táborníci i personál. Táborníky je třeba naučit sacharidovou složku jídla, směnnou hodnotu a/nebo počet kalorií podle jejich vývojové úrovně, aby se naučili vyvažovat jídlo a aktivitu. Dohled vedoucích nad příjmem potravy mladších dětí zajišťuje, že táborníci přijímají přiměřenou výživu. Známky poruch příjmu potravy by měly být hlášeny zdravotnickému personálu k posouzení a případné intervenci.
Pro každý tábor by měl být zajištěn formální vztah s blízkým zdravotnickým zařízením, aby měl táborový zdravotnický personál možnost obrátit se na toto zařízení pro rychlé ošetření naléhavých zdravotních případů. (Americká asociace kempů vyžaduje, aby byly informovány všechny systémy lékařské podpory v případě nouze v okolí tábora). Pokud se tábor nachází v odlehlé oblasti, měla by být uzavřena dohoda se zdravotnickým vrtulníkem nebo letadlem s pevnými křídly, které v případě potřeby zajistí rychlou přepravu.
Všichni musí dodržovat univerzální bezpečnostní opatření, při všech zákrocích, které zahrnují odběr krve, musí nosit rukavice a po celém táboře musí být rozmístěny vhodné nádoby pro likvidaci ostrých předmětů bez nebezpečí. Pro skupinové testování jsou vhodnější jednorázové lancety a měřiče, u nichž se krev nedotýká samotného přístroje.