Opařeniny jsou nepříjemné. A jsou zákeřné. Syrové, ošklivé puchýře se objeví bez předchozího upozornění a nedá se jim zabránit. A co hůř, jakmile se jednou nakazíte virem, který je způsobuje, už vám zůstane navždy. Přelomový výzkum, o kterém dnes informovali mikrobiologové z Dukeovy univerzity, však může nabídnout možnost léčby.
Téměř 90 % dospělých se do 40 let věku setká s virem herpes simplex-1 (HSV-1), který způsobuje opary. Lidé se obvykle nakazí v dětství, ale mnozí z nich nikdy nemají příznaky. Pro ty, kteří je mají, jsou však opary bolestivou a trvalou nepříjemností, která propuká vždy na stejném místě, v původním místě infekce na rtech nebo v ústech. Jakmile se virus HSV-1 dostane do těla, usadí se na celý život a většinu času se skrývá ve spícím stavu v lebečních nervech v blízkosti páteře. Virus může být spuštěn vnějším stresem, například vystavením slunečnímu záření, horečkou nebo emocionálním stresem. Poté, co je aktivní a objeví se opar, je možné jej léčit pomocí léku aciklovir, prodávaného pod názvem Zovirax, který replikující se HSV-1 ničí. Záhadou však bylo, jak virus zlikvidovat, dokud se skrývá, než vyvolá nevzhledné příznaky.
Dosud se výzkum obecně soustředil na to, jak udržet HSV1 neaktivní a zabránit tomu, aby se opary vůbec objevily. Výzkumníci z Dukeovy univerzity se však vydali opačnou cestou: přesně zjistili, jak virus přepnout z latentní do aktivní fáze. To je důležité, říká hlavní autor Dr. Bryan Cullen, profesor molekulární genetiky a mikrobiologie na Dukeově univerzitě, „protože pokud virus neaktivujete, nemůžete ho zabít.“
Cullen a jeho tým dokázali tento složitý proces replikovat pomocí laboratorních myší. Začali tím, že identifikovali nejmenší součásti kmene HSV-1. Ve své latentní fázi vytváří HSV-1 jediný molekulární produkt, který se nazývá RNA asociovaná s latencí neboli LAT RNA. Na rozdíl od většiny messengerových RNA nevytváří LAT RNA proteiny, takže vědci nikdy nebyli schopni určit přesnou funkci LAT RNA. Vložením LAT RNA do myší však Cullen zjistil, že se rozpadá na ještě menší vlákna zvaná mikroRNA. Vědci pak zjistili, že právě mikroRNA blokuje produkci proteinu, který aktivuje HSV-1. „Pokud tedy existovala dostatečná zásoba mikroRNA, virus zůstal latentní,“ říká Cullen. „Ale při vysokém stupni stresu se blokační mechanismy mikroRNA poruší, a tím se spustí opar.“ Studie, kterou financoval Národní institut zdraví, bude tento týden zveřejněna v časopise Nature.
Poznání, jak překonat mikroRNA, by mohlo vědcům umožnit aktivovat virus a následně ho zabít pomocí acikloviru. „Jakmile virus vystrčí hlavu přes plot, můžete ho nadobro odprásknout,“ říká Cullen. „Ano, člověk musí mít poslední opar, ale většině lidí by stálo za to vyléčit ho navždy.“
Teorie spočívá v tom, že aktivací viru a následným zabráněním jeho návratu do stavu hibernace, kdy podle vědců nabírá sílu, ho lze zcela vymýtit. Cullen se domnívá, že by mohl být vyvinut lék, který by blokoval mikroRNA, jež potlačuje HSV-1 do latence; jakmile je aktivní, lze k trvalému zničení viru použít aciklovir. Cullen předpokládá, že tento nový výzkum by se nakonec mohl uplatnit i u dalších latentních virů, jako je virus herpes simplex-2 (HSV-2), který způsobuje genitální herpes, nebo virus planých neštovic, který způsobuje pásový opar u dospělých. Cullen varuje, že někteří pacienti, zejména ti, kteří trpí genitálním herpesem, možná budou muset aciklovir užívat pravidelně (HSV-2 je odolnější virus), ale u lidí s HSV-1 by virus mohl být zlikvidován pouze jednou dávkou.
Cullen a jeho kolegové, stejně jako několik biotechnologických firem, již zkoumají takovou léčbu a způsob, jak ji nejlépe podávat. „Je některý z těchto virů smrtelný?“ Cullen říká. „Ne. Ale je spousta lidí, kteří by byli nadšeni, kdyby už nikdy neměli opar.“