Podle snímků vypreparovali tkáň ze dvou mrtvol a zjistili, že žlázy jsou podobné známým slinným žlázám, které se nacházejí pod jazykem. Nové žlázy byly také napojeny na velké odtokové kanálky – což napovídá, že odvádějí tekutinu z jednoho místa na druhé.
Není zcela jasné, jak žlázy anatomům unikly. Ale „jejich umístění není příliš přístupné a k jejich odhalení potřebujete velmi citlivé zobrazovací metody,“ řekl Dr. Wouter Vogel, radiační onkolog z Nizozemského onkologického institutu a jeden z autorů studie. Ostatní velké slinné žlázy v těle, které se nacházejí blíže k povrchu kůže, lze také vypíchnout a vypíchnout; u tohoto čtvrtého páru struktur, které jsou schované pod spodinou lebky, je to mnohem méně proveditelné.
Doktor Vogel řekl, že nový objev by mohl pomoci vysvětlit, proč lidé, kteří podstupují radioterapii kvůli rakovině hlavy nebo krku, tak často končí s chronickým suchem v ústech a problémy s polykáním. Protože tyto obskurní žlázy nebyly lékařům známy, „nikdo se je nikdy nesnažil ušetřit“ od takové léčby, řekl Dr. Vogel.
Dr. Alvand Hassankhani, radiolog z Pensylvánské univerzity, řekl, že se zdráhá označit tyto struktury za „nové orgány“. Kromě tří párů známých velkých slinných žláz je po sliznici úst a hrdla rozeseto asi 1 000 menších slinných žláz. Jsou drobnější a hůře se hledají pomocí zobrazování nebo skenování než jejich mohutnější příbuzní. Je možné, že nizozemští vědci prostě jen narazili na lepší způsob, jak zobrazit soubor podceňovaných menších žláz, řekl Dr. Hassankhani.
Dr. Fitzhugh a Dr. Mowery byli o něco přesvědčivější, ale oba požadovali více údajů. „Mít to jeden soubor klinických dat není nikdy dost,“ řekl Dr. Mowery.
Populace pacientů ve studii také nebyla příliš rozmanitá, řekl Dr. Fitzhugh. Původní skupina, kterou vědci zkoumali, byla tvořena výhradně lidmi s rakovinou prostaty nebo močové žlázy a mezi 100 subjekty byla pouze jedna žena.