Potamochoerus larvatus (Potamochoerus larvatus)
Status:
Trend vývoje populace: stabilní
Uznávají se tři poddruhy
Poddruhy a rozšíření (viz mapa).
P. l. hassama Heuglin,1863 – V Afrika, s exempláři známými z Etiopie, S Súdánu, V Demokratické republiky Kongo, Rwandy, Burundi,Ugandy, Keni a Tanzanie.
P. l. somaliensis deBeaux, 1924 – řeky Tana, Juba a Scebeli v SV Keni a Somálsku.
P. l. koiropotamus Desmoulins, 1831 – dolní tok řeky Kongo (levý břeh), Angola,Zimbabwe, Zambie, Malawi, Mosambik, Botswana, Svazijsko, oblast Caprivi v Namibii a JAR.
Izolované populace křovináče se vyskytují v Angole a JAR. Tento druh se vyskytuje také na Madagaskaru (viz foto níže) a na Komorských ostrovech, ale jeho taxonomická situace tam stále není vyřešena. Předpokládá se, že druh byl zavlečen v historických dobách, ale pevninské a ostrovní populace lze morfologicky rozlišit a navíc existují rozdíly mezi dvěma madagaskarskými morfami: P. l. larvat na Mayotte a severozápadním Madagaskaru a P. l. hova na východě. To může naznačovat, že druh nebyl zavlečen lidmi nebo byl zavlečen v různých dobách z různých zdrojových populací. Dokud nebude tato otázka objasněna, nejsou madagaskarské rasy oficiálně uznávány jako poddruhy.
Popisné poznámky. Hlava-tělo 100-150 cm, ocas 30-40 cm, hmotnost 50-115 kg. Křovináři mají kompaktní tělo s krátkýma nohama, zaobleným hřbetem a protáhlým čenichem. Srst jevýrazně variabilní ve zbarvení, od světlé, světle červené nebo rezavé až po tmavě hnědýnebo téměř černý odstín. Zbarvení se může lišit podle pohlaví, věku, regionu nebo jedince a tato značná variabilita ve zbarvení těla vedla k popisu mnoha variant. Obecně má světlejší hlavu s bílými znaky na obličeji. Tělesné chlupy jsou dlouhéa řídké, ale mezi čelem a ocasem jsou prodloužené a vytvářejí bílý hřbetní hřeben. Má dlouhý huňatý ocas. Novorozenci jsou tmavě hnědě zbarvení s podélnými pruhy nebo řadami světlejších skvrn. Dospělí samci mají na tlamě kostěné lišty a mozoly. Samice mají šest párů mamil. Mezi poddruhy existují jasné rozdíly založené např. na zbarvení a průměrné délce samčí lebky, ale existují také náznaky, že mezi poddruhy může lokálně docházet k intergradaci. Zubní vzorec: I 3/3, C 1/1, P 4/3, M 3/3 = 42. Horní kly jsou velmi malé (průměrně 7-6 cm), ale spodní kly velké (9-16-5 cm) a ostré. Chromozomy: 2n = 34. Délka života: 20 let.
Habitat: Křovináři jsou ekologicky odděleni od prasat červených: v oblastech ko-ko výskytu (jako je Albertine Rift) žije P. larvatus ve vyšších nadmořských výškách a P. porcusv nížinných lesích. Jinde jsou oba druhy odděleny ekologickými bariérami, jako je řeka Kongo. Křovináři se vyskytují v široké škále lesních a lesních biotopů, od hladiny moře až po horské lesy (až 4000 m na hoře Kilimandžáro), přičemž výrazně preferují dna údolí s měkkou půdou a hustou vegetací. Mezi poddruhy existují nápadné rozdíly v biotopech, například rasa hassama se vyskytuje převážně v horských lesních oblastech a rasa somaliensis dává přednost říčním lesům.
Potrava a krmení. Tento druh je všežravý a velmi přizpůsobivý. Je pravděpodobně hlavnímrozšiřovatelem semen. Křovináři konzumují kořeny, hlízy, cibule, kukuřici, houby, ovoce,vejce, bezobratlé, ptáky, drobné savce a mršiny. V Ugandě byli křovináři pozorováni, jak sledují skupiny opic, které si hledají potravu a živí se odhozenými plody. Ve velké míře využívají svůj čenich k hledání larev, červů a částí podzemních rostlin. Místně mohou křovináři po vykořenění zanechat rozsáhlé plochy zorané a zbavené stojící vegetace. V obdělávaných oblastech mohou snovači v krátké době způsobit vážné škody na úrodě.
Způsoby aktivity. Křovináři jsou převážněnoční, přes den odpočívají pod hustými porosty vegetace. Hnízda pro odchov mláďat nebo v období dešťů si staví v chladnějších částech svéhookresu. V jižním Kapsku v Jihoafrické republice mají v chladnějších měsících tendenci být spíše denní, což naznačuje, že regulace teploty je významným faktorem ovlivňujícím rytmus aktivity. pravidelnou činností je také hrabání v bahně a tření o stromy. Populační hustotu reguluje celá řada predátorů včetně člověka, lva, levharta, hyeny skvrnité, krajty a orlů. Odvážní a nebezpeční, když jsou zahnáni do kouta; rodinní kňouři a prasnice brání selata kooperativně a agresivně. Bojové chování zahrnuje čelní a boční postoje se vztyčeným hřbetním hřebenem, údery čenichem a strkání do čela. Prasata křovinná rychle běhají a snadno plavou. Čich a sluch jsou velmi dobré, ale zrak jen slabý.
Pohyb,domovský okrsek a sociální organizace. V jižní Africe obývají skupiny prostorově vyloučené domovské okrsky o rozloze 3 až 10 km² s denním pohybem 0-5 až 6 km. hustota populace se pohybuje od 0-3 do 10-1 zvířat na km². Žijí v rodinných tlupách o 6 až 12 jedincích, které vede dominantní samec s jednou nebo více samicemi a jejich mláďaty. Na rozdíl od jiných divokých prasat hrají dospělí samci aktivní roli při výchově a obraně mláďat. Ostatní samci jsou agresivně odháněni ateritoriální střety se vyznačují rituálními projevy a značkováním pachem. Samci se rozptylují z rodné skupiny a staří samci mohou být samotáři, zatímco samice zůstávají v rodném areálu.
Rozmnožování. Pohlavní zralosti dosahují v 18-21 měsících. K rozmnožování může docházet po celý rok, ale nejvíce mláďat je zaznamenáno na konci období sucha nebo na začátku období dešťů. Doba březosti:120-127 dní. Těsně před porodem se samice uchylují do chráněného hnízda nebo dutiny. Průměrný počet mláďat: 3-4 mláďata, maximálně 10 mláďat. Novorozenci váží 700-800 g. Odstavení ve 2-4 měsících.
Stav a ochrana přírody. Není uveden v přílohách CITES. V Červeném seznamu IUCN jsou křovináři klasifikováni jako nejméně ohrožení, protože druh je poměrně rozšířený, běžný a nepředpokládá se, že by jeho populace byla významně ohrožena. Ačkoli je prase křovinné stále relativně rozšířené, jeho rozšíření je v některých regionech nejednotné. Uvádí se, že mimo chráněná území je stále vzácnější a je hojně loveno buď pro obživu, nebo pro komerční obchod s křovinným masem na místních, většinou městských trzích. Loví se také jako zemědělský škůdce nebo proto, že je přenašečem chorob hospodářských zvířat, jako je africká horečka prasat, epidemie nagany a spavá nemoc. Vymýcení odlesněných ploch a přeměna na ornou půdu tomuto druhu v některých oblastech prospěly.
Text převzat z: Meijaard, E., J. P. d’Huart, and W. L. R. Oliver. 2011. Čeleď prasatovitých (Suidae). Pages 248-291 in D. E. Wilson, and R. A. Mittermeier, editors. Handbook of the Mammals of the World. Vol 2. Kopytnatí savci. Lynx Edicions, Barcelona, Španělsko.
Bibliografie
Cooper, S.M. & Melton, D.A. (1988). The bushpigas a problem animal in sugar cane [Křovináři jako problematické zvíře v cukrové třtině]. South African Journal of Wildlife Research18: 149-153.
de Beaux, O. (1924). Beitrag zur Kenntnis derGattung Potamochoerus Gray. ZoologischesJahrbuch 47: 379-504.
Duckworth, J.W. (1992). Sighting frequencies ofnocturnal mammals in an Ethiopian Rift Valley National Park [Frekvence pozorování nočních savců v etiopském národním parku v údolí Rift]. AfricanJournal of Ecology 30: 90-97.
Estes, R. (1991). Průvodce chováním africkýchsamců. Berkeley a Los Angeles. The University of California Press. 218-221.
Ghiglieri, J.P., Butynski, T.M., Struhsaker, T.T. Leland, L., Wallis,S.J. & Waser, P. (1982). Bush Pig, Potamochoerus porcus,polychromatism and ecology in Kibale Forest, Uganda (Prase křovinné, Potamochoerus porcus,polychromatismus a ekologie v lese Kibale, Uganda). AfricanJournal of Ecology 20: 231-236.
Grubb, P. (1993). The Afrotropical Suids Phacochoerus, Hylochoerus, and Potamochoerus. Pp. 66-75 in Pigs, Peccaries, and Hippos. Status Surveyand Conservation Action Plan, edited by W.L.R. Oliver. Gland, Švýcarsko:International Union for Conservation of Nature and Natural Resources (IUCN).
Kingdon, J. (1997). Kingdonův terénní průvodce africkými savci. London and New York:Academic Press and Natural World.
Laurance, W.F., Croes, B.M., Tchignoumba, L., Lahm, S.A.,Alonso, A., Lee, M.E., Campbell, P. & Ondzeano, C. (2006). Impacts of roads and hunting on central African rainforest mammals [Vliv silnic a lovu na savce ve středoafrickém deštném pralese]. Cons.Biol. 20: 1251-1261.
Melton, D.A., Cooper, S.M. & Whittington, A.E. (1989). The diet of bushpigs in a sugar-caneagroecosystem [Strava prasat v cukrové třtině v ekosystému]. South African Journal of Wildlife Research 19: 48-51.
Nielsen, M.R. (2006). Importance, cause andeffect of bushmeat hunting in the Udzungwa Mountains, Tanzania: Implicationsfor community based wildlife management. Biological Conservation 128: 509-516.
Nummelin, M. (1990). Relative habitat use of duikers, bush pigs, and elephants in virgin andselectively logged areas of the Kibale Forest, Uganda [Vzájemné využívání biotopů duikery, prasaty křovinnými a slony v panenských a selektivně vytěžených oblastech lesa Kibale, Uganda]. TropicalZoology 3: 111-120.
Seydack,A.H.W. (1991). Monographie des Buschschweines (Potamochoerus porcus). Bongo, Berlin 18: 85-102.
Seydack,A.H.W. (2008). Potamochoerus larvatus. In: Sborník příspěvků k problematice hmyzu v České republice: IUCN 2009. Červený seznam ohrožených druhů IUCN. Verze 2009.2. Downloaded on 08 March 2010.
Seydack, A.H.W. (2013). Potamochoerus larvatus Bushpig; pp 32-36. in: Kingdon, J. & Hoffmann, M. (eds) 2013. Savci Afriky: Svazek VI. Prasata, hroši, ševrolet, žirafy, jeleni a skot. Bloomsbury Publishing, London.
Skinner, J.D.,Breytenbach, G.J. & Maberly, C.T.A. (1976). Observations on the ecology and biology ofthe bushpig Potamochoerus porcus Linn.in the Northern Transvaal [Pozorování ekologie a biologie prasete křovinného Potamochoerus porcus Linn.v severním Transvaalu]. South African Journal of Wildlife Research 6: 123-128.
Sowls, L.K.& Phelps, R.J. (1968). Observations on the African bushpig, Potamochoerus porcus Linn [Pozorování afrického křováka, Potamochoerus porcus Linn]. InRhodesia. Zoologica 53: 75-84.
Stuart, C.T. (1985). A note on the bushpig, Potamochoerusporcus, in the Cape Province, South Africa [Poznámka ke křovináři, Potamochoerusporcus, v Kapské provincii v Jihoafrické republice]. Naturalist 29: 37-40.
Vercammen, P.,Seydack, A.H.W. & Oliver, W.L.R. (1993). Prasata křovinná (Potamochoerus porcus a P.larvatus). Pp. 93-101 in Pigs,Peccaries and Hippos: L.R.Oliver: Status Survey and Action Plan, edited by W.L.R.Oliver. Gland, Switzerland: IUCN.
.