“ nás spasil ne pro skutky, které jsme vykonali ve spravedlnosti, ale podle svého milosrdenství, obmytím znovuzrozením a obnovou v Duchu svatém.“
– Titovi 3,5
Při diskusi o svátostech se musíme vyvarovat dvou omylů. Prvním z nich je názor, který říká, že svátosti zprostředkovávají milost ex opere operato – „působením díla“. Jinými slovy, svátosti poskytují milost vždy, když jsou vykonávány. Toto chápání dělá ze svátostí magické obřady, na které se lidé spoléhají, aby dosáhli spasení, namísto víry v Krista samotného. Zastírá také funkci svátostí jako prostředníků odsouzení, nikoli milosti pro ty, kdo ve víře nepřijímají to, co svátosti označují a zpečeťují (1 K 11,27).
Druhý omyl považuje svátosti za holá znamení, která nemají v rukou Ducha svatého žádný zvláštní užitek pro naše posvěcení. Podle tohoto názoru jsou svátosti v nejlepším případě připomínkou toho, co Bůh učinil v minulosti při vykoupení a našem znovuzrození; svátosti nepředávají žádnou duchovní moc, užitek ani milost v přítomnosti. Většina lidí, kteří zastávají tento názor, tak pravděpodobně činí proto, že se obávají, že by vysoký pohled na svátosti mohl zastřít evangelium o ospravedlnění pouze z milosti skrze víru pouze na základě Krista. S touto obavou sympatizujeme. Nicméně Písmo nám nedovoluje popírat zvláštní působení Ducha svatého ve svátostech.
Musíme potvrdit zvláštní působení Ducha ve křtu, protože Nový zákon tuto svátost a působení Ducha svatého velmi úzce spojuje. Vidíme to například v dnešním úryvku, kde Pavel mluví o obmytí při znovuzrození. Na jiném místě Petr říká, že „křest … vás nyní zachraňuje“ (1 Petr 3,21).
Vzhledem k celému svědectví Písma musíme samozřejmě vyznat, že křest není předpokladem regenerace a spasení. Kdyby tomu tak bylo, nemohl by například Ježíš slíbit spasení kajícímu lotrovi na kříži (Lk 23,39-43). Výhody spasení, které křest znamená, se neomezují pouze na toto znamení, což by znemožnilo, aby byl spasen někdo, kdo nebyl pokřtěn. Jan Kalvín v komentáři ke 3. kapitole Janova evangelia na to poukazuje a Westminsterské vyznání toto učení opakuje (28.5). Nicméně spasený člověk, který nebyl nikdy pokřtěn, je výjimkou, nikoli pravidlem. Nevěříme v křestní znovuzrození, ale spolu s Novým zákonem vyznáváme, že křest je skutečným prostředkem milosti, v němž Duch posiluje naši víru a připomíná nám Kristovo dílo.
Coram Deo
Dnešní úryvek je důkazním textem k otázce a odpovědi 71 Heidelberského katechismu, který v souladu s Písmem nazývá křest „vodou znovuzrození“ a „smytím hříchů“. Lidé mohou být spaseni, aniž by byli pokřtěni, pokud se z důvodů, které nemohou ovlivnit, nemohou nechat pokřtít. Nový zákon však nezná žádného opravdového konvertitu, který by křest vědomě odmítl. Pokud věříšJežíši, ale nikdy jsi nebyl pokřtěn, musíš přijmout znamení a pečeť křtu.
Úryvky k dalšímu studiu
Ex 4,24-26
Ex 4,24-26
Sk 8,26-40
Sk 8,26-40
.