Madagaskarská užovka obrovská (Leioheterodon madagascariensis) patří pravděpodobně k nejběžnějším hadům na Madagaskaru. Setkat se s nimi můžete téměř všude na ostrově: Jeho domovem jsou deštné pralesy na východním pobřeží i horký a suchý západ Madagaskaru. Poradí si i se značně zdevastovanými lesy. Součástí jejich životního prostředí mohou být i zahrady, tábořiště a chatové osady. Úspěšně osídlili i ostrovy u madagaskarského pobřeží, mezi nimi Nosy Be a Nosy Mangabe.
Malgašská přezdívka užovky obrovské je menarana. Dosahují celkové délky až 1,80 m při maximální tloušťce lidského předloktí. Užovky obrovské jsou denní a žijí v křovinách a listí, ale také v podzemních jeskyních. Co se týče potravy, nejsou vybíraví. Od malých plazů až po žáby, ptáky, vejce nebo někdy i jiné hady, tenkozobce a malé lemury: Vše je pro ně dobrou kořistí. Stejnojmenný nosorožec jim pomáhá odhalit kořist pod listím. Většinu kořisti uloví jedním přesným kousnutím. Někteří kořist usmrcují stažením, ale malou kořist jednoduše spolknou zaživa.
Rozmnožování tohoto mohutného hada probíhá dobře skrytě. Během páření se samec obtočí kolem větší samice a zavede svůj hemipenis – má pro jistotu dva – do kloaky samice. Po několika týdnech samice naklade do nory asi deset bílých oválných vajíček s měkkou skořápkou. Na rozdíl od jiných hadů si někteří madagaskarští obří užovkovití hlídají snůšku, aby ji ochránili před potenciálními zloději vajec. Mláďata se líhnou po něco více než dvou měsících, a to je maximální doba, na kterou je omezena mateřská péče- Od prvních dnů jsou malí hadi schopni sami chytat drobnou kořist, například žáby.
Hadi prasečí nosálové patří mezi kolubrigy. To znamená, že mají dva větší zuby v zadní části horní čelisti. Brázdou v každém zubu dokážou do kořisti vpravit jed. Nicméně studie ukazují, že užovka obrovská tento mírný jed k usmrcení kořisti téměř nepoužívá. Proto zůstává využití pravděpodobně existujících Duvernoyových žláz stále nejasné. Pro člověka je jed užovky obrovské spíše neškodný.
Mezi obyvateli Madagaskaru většina lidí užovku obrovskou nemá ráda. Důvodem může být její poměrně velká velikost, rychlé pohyby při vysokých teplotách a její pověst jedovaté – i když existuje jen několik zpráv o nehodách s uštknutím. Ty se většinou týkají uštknutí bez jakýchkoli komplikací nebo příznaků. Pouze jedna jediná nehoda s uštknutím vedla k otokům kolem místa uštknutí, které přetrvávaly déle než týden, ale následovaly po vyloženě „rozkousání“ hada na lidském prstu. Mnozí obyvatelé Madagaskaru obecně mívají z hadů strach, zejména z těch, kteří se při ohrožení vztyčí a syčí, jen aby vypadali větší a působivější. U obřích hadů hognose je však toto chování blafem – v případě pochybností vždy využijí momentu překvapení protivníka k úniku. Přestože jsou tito hadi poměrně neškodní, jsou na Madagaskaru často zabíjeni lidmi. V divočině mají kromě člověka jen málo nepřátel. Mladé užovky mohou ulovit pouze velcí draví ptáci nebo jiní hadi.
Přestože je Leioheterodon madagascariensis nesmírně přizpůsobivý, původně se vyskytuje pouze na Madagaskaru. Na počátku 20. století údajně jistý Humblot – nikdo přesně neví, který Humblot – přivezl tento druh na ostrov Grand Comoro. Chtěl se tam zbavit krys. Od té doby si Leioheterodon madagascariensis vytvořil stabilní populaci v okolí města Dabiou. Tento příklad ukazuje, jak dobře se tento had dokáže vyrovnat s měnícím se prostředím. Tito hadi se dokonce dostali do zajetí. Existují zprávy hovořící o hadech v zajetí ve věku až 30 let. O existenci madagaskarských užovek obrovských se tedy není třeba obávat – určitě si poradí.
Pokud chcete zažít užovky obrovské v jejich přirozeném prostředí, máte spoustu příležitostí v madagaskarských národních parcích a rezervacích, zejména v Ankaraně, Ankarafansice, Jantarové hoře nebo Kirindy. Největší šance budete mít po vydatných deštích, protože po nich užovky vylézají na lov.