Manuel Roxas

Správa a kabinetEdit

Vnitřní politikaEdit

HospodářstvíEdit

. Hospodářství Filipín za
prezidenta Manuela Roxase
1946-1948

Populace

1948

≈ {\displaystyle \approx }

19,23 milionu

Hrubý domácí produkt (stálé ceny 1985)

1947

85 269 milionů Php

Míra růstu, 1947-48

39.5%

Důchod na obyvatele (stálé ceny 1985)

1947

4 Php,434

Celkový vývoz

1947

24, 824 milionů Php

Výměnné kurzy

1 USD = 2 Php.00
1 Php = 0,50 USD

Zdroje: Philippine Presidency Project
Malaya, Jonathan; Eduardo Malaya. K tomu nám dopomáhej Bůh… Inaugurace filipínských prezidentů. Anvil Publishing, Inc.

Sotva skončily fanfáry oslav nezávislosti, vláda a lid rychle přiložili všechny ruce k dílu při plnění úkolů na záchranu země z tíživé hospodářské situace. Filipíny, které měly pověst nejvíce bombardované a zničené země na světě, se nacházely v žalostném stavu. S Manilou se v míře zkázy mohly srovnávat například jen Stalingrad a Varšava. Po celé zemi bylo více než milion lidí nezvěstných. Válečné ztráty jako takové mohly dost dobře dosáhnout hranice dvou milionů. Podle konzervativních odhadů přišly Filipíny asi o dvě třetiny svého materiálního bohatství.

Zemi hrozil téměř bankrot. Neexistovalo žádné národní hospodářství, žádný exportní obchod. Výroba pro vývoz totiž nebyla obnovena. Naproti tomu dovoz měl dosáhnout výše tří milionů dolarů. Bylo zapotřebí okamžité pomoci od Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu. Něco v tomto smyslu se podařilo získat. Nové republice měly opět pomoci půjčky od Spojených států a také určité zvýšení státních příjmů.

Prezident Roxas se odvážnými kroky postavil k situaci se stejnou sebedůvěrou, jakou vyzařoval ve svém inauguračním projevu, když řekl: „Systém svobodného, ale řízeného podnikání je náš systém“. Mezi hlavní navržená nápravná opatření patřilo zřízení Filipínské společnosti pro financování obnovy. Tento subjekt by byl zodpovědný za výstavbu dvanácti tisíc domů a za poskytnutí snadno splatných půjček ve výši 177 000 000 pesos. Dalším návrhem bylo vytvoření Filipínské centrální banky, která by pomohla stabilizovat filipínské dolarové rezervy a koordinovat a národy bankovní aktivity a přizpůsobit je hospodářskému pokroku.

Soustředil by se na cukrovarnický průmysl a prezident Roxas by vyvinul takové úsilí, aby se mu podařilo zvýšit produkci z 13 000 tun v době osvobození Filipín na celkových jeden milion tun.

Poválečná obnovaEdit

Poválečné Filipíny měly vypálená města a městečka, zničené farmy a továrny, rozstřílené silnice a mosty, zničený průmysl a obchod a tisíce zmasakrovaných obětí. Válka ochromila vzdělávací systém, kde bylo zničeno 80 % školních budov, jejich vybavení, laboratoří a nábytku. Shořely nesčetné knihy, neocenitelné dokumenty a umělecká díla, nenahraditelné historické památky a rodinné relikvie, stovky kostelů a chrámů. Jen rekonstrukce poničených školních budov stála více než 126 000 000 000 Php.

Nová republika začala fungovat s ročním deficitem přes 200 000 000 Php s malou vyhlídkou na vyrovnaný rozpočet v příštích několika letech. Manila a další města byla tehdy zamořena zločineckými gangy, které při některých činnostech – bankovních přepadeních, únosech a loupežích – používaly techniky amerických gangsterů. Ve venkovských oblastech, zejména v provinciích středního Luzonu a v oblastech jižního Tagalogu, terorizovali města a barrios hukbalaapové a lupiči.

Agrární reformaEdit

V roce 1946, krátce po svém nástupu do prezidentského úřadu, vyhlásil Manuel Roxas zákon o nájemním právu na rýžový podíl z roku 1933, který vstoupil v platnost na celém území země. Problémy s držbou půdy však přetrvávaly. Ve skutečnosti se v některých oblastech ještě zhoršily. Mezi nápravná opatření, která byla přijata, patřil republikový zákon č. 1946, známý také jako zákon o nájemcích, který stanovil ujednání o podílu 70-30 a upravoval smlouvy o podílovém pronájmu. Byl přijat s cílem vyřešit přetrvávající rolnické nepokoje ve středním Luzonu.

Vyhlášení amnestieEdit

Prezident Roxas 28. ledna 1948 udělil úplnou amnestii všem tzv. filipínským kolaborantům, z nichž mnozí byli souzeni nebo čekali na soud, zejména bývalý prezident José P. Laurel (1943-1945). Vyhlášení amnestie se nevztahovalo na ty „kolaboranty“, kteří byli obviněni ze spáchání běžných zločinů, jako jsou vraždy, znásilnění a žhářství. Prezidentovo rozhodnutí do značné míry zacelilo stojatou ránu, která nějakým způsobem hrozila rozdělit nálady lidu. Bylo to tolik žádané opatření, které mělo přinést užší jednotu v těžkých dobách, kdy jí bylo pro pokrok národa nejvíce zapotřebí.

Hnutí Huk postaveno mimo zákonEdit

Roxas znechucen zločiny páchanými partyzánským hnutím Hukbó ng Bayan Laban sa Hapón (Národní armáda proti Japoncům, nazývaná také „Huk“) a disponující důkazy o jejich podvratné činnosti vydal 6. března 1948 proklamaci, kterou postavil hnutí Huk mimo zákon. Stalo se to nutností vzhledem k obnovení loupežných výprav Huků poté, co bylo teroristickými činy sesazeno sedm komunistů v čele se suprem Huků Luisem Tarucem.

Zahraniční politikaEdit

Smlouva o všeobecných vztazíchEdit

5. srpna 1946 ratifikoval filipínský Kongres Smlouvu o všeobecných vztazích, která byla uzavřena mezi Filipínskou republikou a Spojenými státy 4. července 1946. Kromě odejmutí svrchovanosti Filipín a uznání jejich nezávislosti smlouva vyhradila Spojeným státům některé základny pro vzájemnou ochranu obou zemí; souhlasila s tím, aby Spojené státy zastupovaly Filipíny v zemích, kde dosud nezřídily diplomatické zastoupení; přiměla Filipíny převzít veškeré dluhy a závazky bývalé vlády na Filipínách; a stanovila úpravu majetkových práv občanů obou zemí.

Vojenské základny Spojených státůEdit

Přestože se Roxasovi po získání nezávislosti podařilo získat od Spojených států prostředky na obnovu, byl nucen ustoupit od vojenských základen (23 z nich bylo pronajato na 99 let), omezení obchodu pro filipínské občany a zvláštních výsad pro americké vlastníky nemovitostí a investory.

Dodatek o paritních právechEdit

11. března 1947 filipínští voliči, souhlasící s Roxasem, ratifikovali v celostátním plebiscitu „paritní dodatek“ k filipínské ústavě z roku 1935, který přiznával občanům Spojených států právo disponovat a využívat filipínské přírodní zdroje neboli paritní práva.

Želví ostrovy a ostrovy MangseEdit

Dne 19. září 1946 Filipínská republika oznámila Spojenému království, že si přeje převzít správu Želvích ostrovů a ostrovů Mangse. Na základě dodatečné mezinárodní dohody vstoupil převod správy v platnost 16. října 1947.

Pokus o atentátEdit

Noc před plebiscitem Roxas jen o vlásek unikl atentátu, který na něj spáchal Julio Guillen, nespokojený holič z manilského Tondo, který bezprostředně po Roxasově projevu na shromáždění hodil na pódium na náměstí Miranda granát.

KontroverzeEdit

Jeho vláda byla poznamenána úplatkářstvím a korupcí; zneužívání provinční vojenské policie navíc přispělo k vzestupu levicového hnutí (Huk) na venkově. Jeho tvrdé pokusy potlačit Huk vedly k rozsáhlé nespokojenosti rolníků.

Dobré výsledky Roxasovy vlády byly poznamenány výraznými neúspěchy: neschopností omezit úplatkářství a korupci ve vládě (o čemž svědčí skandál s přebytečným válečným majetkem), skandálem s čínským přistěhovalectvím, skandálem se školními potřebami a neschopností kontrolovat a zastavit komunistické hnutí Hukbalahap.