Fanoušky ve středu ohromilo, když Mariah Carey v upřímném rozhovoru prozradila, že trpí bipolární poruchou – a o svém stavu 17 let mlčela.
Carey řekla časopisu People, že porucha – která se vyznačuje střídáním epizod emočních vzestupů a pádů – jí byla poprvé diagnostikována v roce 2001, ale „nechtěla tomu věřit“. Řekla také, že nepodstoupila žádnou léčbu svého stavu ze strachu, že se dostane na veřejnost.
„Až donedávna jsem žila v popírání a izolaci a v neustálém strachu, že mě někdo odhalí,“ vysvětlila Carey. „Bylo to příliš těžké břemeno, které jsem musela nést, a už jsem to prostě nemohla dělat.“ Nakonec se však rozhodla vyhledat léčbu a nyní navštěvuje terapii a užívá léky. „Obklopila jsem se pozitivními lidmi a vrátila jsem se k tomu, co mě baví – k psaní písní a tvorbě hudby,“ pokračovala.
Carey byla diagnostikována bipolární porucha II, což je forma bipolární poruchy, která zahrnuje období deprese a hypomanie.
Bipolární porucha I i bipolární porucha II zahrnují období mánie a deprese, která mohou trvat nejméně týden nebo déle. Během období deprese se pacienti mohou cítit „na dně“ nebo beznadějně, mají málo energie nebo pocit, že se nedokážou z ničeho radovat. Během období mánie mohou lidé jednat impulzivněji nebo dělat riskantní rozhodnutí. Mohou mít také pocit, že mají nadbytek energie nebo že nepotřebují spát, že se jim honí myšlenky, že jsou nervózní nebo že mluví velmi rychle.
U lidí s bipolární poruchou II zřejmě převažují depresivní epizody a období mánie mají podobu hypománie, která bývá méně závažná než mánie pozorovaná u bipolární poruchy I, uvádí Národní ústav duševního zdraví (NIMH). Klíčové u hypománie je, že na rozdíl od plné manické epizody není zpravidla natolik extrémní, aby negativně ovlivnila běžný život člověka. Lidé s bipolární poruchou I mohou prožívat jak manické, tak hypomanické epizody. Mánie u bipolární poruchy I může být tak závažná, že příznaky a chování mohou vyžadovat lékařskou pomoc, uvádí NIMH.
Protože deprese může být u lidí s bipolární poruchou II hlubší, mohou být tito jedinci vystaveni zvýšenému riziku sebevraždy a sebepoškozování. „Deprese u pacientů s bipolární poruchou II jsou často dost těžké a mohou vést k sebevražedným myšlenkám,“ říká Jed Magen, dr, docent a vedoucí katedry psychiatrie na Michiganské státní univerzitě, říká pro SELF.
Naneštěstí je běžné, že lidé s bipolární poruchou a duševními problémy obecně otálejí s vyhledáním léčby.
Podle Národní aliance pro duševní nemoci trpí bipolární poruchou asi 2,6 % americké populace. Stejně jako u jiných duševních onemocnění je však i bipolární porucha spojena s určitým stigmatem, které může vyvolávat stud nebo odrazovat od vyhledání pomoci.
„Pro lidi může být velmi obtížné přijmout, že mají příznaky, které si zaslouží léčbu,“ říká pro SELF doktorka Mary Fristadová, profesorka psychologie a ředitelka výzkumu a psychologických služeb na The Ohio State University Wexner Medical Center. Pokud však obdržíte diagnózu duševního onemocnění, je důležité si uvědomit, že to není vaše vina – a nemusí vás to definovat.
„Poruchy mozku nejsou ničí „vinou“ o nic víc než jakýkoli jiný typ tělesné poruchy,“ říká Fristadová. Mít bipolární poruchu nebo jakýkoli jiný problém s duševním zdravím „není charakterová vada,“ dodává. „Je to nemoc, která si zaslouží respekt a komplexní léčbu.“ Pokud s vyhledáním pomoci v případě duševní nemoci otálíte, je důležité si to pravidelně opakovat.
Často trvá roky, než někdo, kdo pociťuje příznaky duševní nemoci, skutečně získá diagnózu a začne zvažovat své možnosti, říká Fristad. O to naléhavější je zavedení léčby, jakmile je diagnóza stanovena.
Bipolární porucha, stejně jako některá jiná duševní onemocnění, se může časem zhoršovat. Neléčení tedy znamená, že příznaky mohou mít ještě hlubší dopad na život dané osoby, říká pro SELF doktorka Anne H. Gilbertová, psychiatrička z Indiana University Health. „Chcete udělat, co můžete, abyste zabránili horšímu průběhu nemoci v budoucnu,“ říká.“
Léčba bipolární poruchy podle NIMH obecně zahrnuje léky, jako jsou stabilizátory nálady, atypická antipsychotika a antidepresiva. Tyto léky obvykle fungují nejlépe, pokud jsou spojeny s terapií, říká Dr. Magen.
Další typy úpravy životního stylu jsou také klíčové, říká Fristad. To může zahrnovat věci, jako je udržování pravidelného spánkového cyklu a dostatek spánku, pravidelné cvičení, zdravá strava, dobrý systém sociální podpory a spolupráce s terapeutem, který je obeznámen s vaším stavem, říká. I když může být zastrašující uvědomit si, že musíte udělat hodně práce, abyste zůstali zdraví, je to naprosto možné.
Careyho osobní odhalení pomáhá osvětlit realitu života s vážným duševním onemocněním a způsob, jakým stigma může ztížit získání léčby, kterou si zasloužíte. „Pokud o problému nedokážete mluvit, nemůžete ho vyřešit,“ říká Fristad.
Související:
- Takhle se vlastně žije s bipolární poruchou
- Moje bipolární porucha mě nutí utrácet peníze, které nemám
- Jenifer Lewisová vysvětluje, jaké jsou pocity při bipolární poruše: „Mánie je vyčerpávající – může vám zničit celý život“