1786-1818, Napoleonova polská milenka
Krásná Marie Walewská (rozená Laczynská) se narodila 7. prosince 1786 ve Varšavě v rodině, která byla nobilitována v roce 1574. Její otec Mathieu Laczynski, který hrdinně bojoval během bojů za polskou nezávislost, předčasně zemřel a zanechal svou ženu Evu, aby sama vychovávala jejich šest malých dětí. Laczynští vlastnili malé hospodářství a dlouhá léta žili v důstojné chudobě (i když někteří nedávní historici – zejména Krzysztof Żaboklicki – tvrdí, že byli relativně bohatí). Marie byla nejstarší a vzhledem k tomu, že její čtyři bratři měli drobné dluhy, bylo na ní, aby zajistila budoucnost rodiny. Počátkem roku 1804 se ve svých osmnácti letech na popud své matky provdala za osmašedesátiletého Athanasia Walewského (nar. 1736), čímž zajistila zabezpečení své rodiny. Měl to být jeho třetí svazek, neboť již dvakrát ovdověl. Walewští byli jedním z největších rodů v Polsku a starobylým šlechtickým rodem. Marie porodila svému stárnoucímu manželovi syna Antonína Rudolfa Bazyliho Colonna-Walewského, který se narodil 14. června 1805, ale okamžitě se ho zmocnila Mariina švagrová a neteře (z manželství), které byly mnohem starší než mladá hraběnka. Zoufalá a osamělá Marie, pronásledovaná posedlostí po svobodě své země, obrátila svou pozornost k budoucnosti své země.
Uvádí se, že Napoleon a Marie se setkali na začátku roku 1807. Politický kontext byl v té době složitý. Varšava netrpělivě čekala na císařův příjezd po bezvýsledné bitvě u Pultuska. Vzhledem k tomu, že Polsko bylo na konci minulého století vymazáno z mapy, vkládali polští nacionalisté veškeré své naděje do Napoleona jako do někoho, kdo by mohl zemi vrátit do života.
Existuje velmi populární a romantické vyprávění o tomto setkání (přítomné i v Mariiných kuriózních pamětech), které líčí, jak se 1. ledna 1807 Marie Walewská navzdory krutému mrazu vydala do zájezdního hostince v Blonii (západně od Varšavy), kde měl císař na své cestě do Varšavy naposledy přesednout na koně. Marie se prý protlačila davem, požádala Duroca, aby ji dovedl až k Napoleonovu kočáru, kde koktala: „Vítejte, tisíckrát vítejte v naší zemi…“ Navzdory obrovské mase, která se kolem něj tlačila, si císař mladé hraběnky všiml (a měl si ji zapamatovat). Jakmile se usadil ve Varšavě, Napoleon se jí zeptal, kde se nachází. Kníže Poniatowski ji pak zřejmě našel a hodlal ji využít jako politickou figurku v boji za svobodu Polska.
Polský historik Marian Brandys v návaznosti na článek Mariana Kukiela z roku 1957 tuto verzi, kterou sestavila sama hraběnka, zpochybnil. Blonie není možným přestupním bodem na trase mezi Pultuskem (kde se Napoleon nacházel 31. prosince severně od Varšavy) a Varšavou (kde se císař usadil 1. ledna) (přímá cesta ze severu na jih). Přestože Marian Kukiel navrhoval, že k setkání došlo o deset dní dříve (když se Napoleon blížil k Varšavě od západu a projížděl tedy Bloní), ani to neodpovídá podrobnostem, protože Napoleon byl v té době na koni (kvůli blátivým podmínkám) a Duroc nebyl s císařem, ale v polním lazaretu, kde se zotavoval ze zranění. Jiní se domnívají, že se pár poprvé setkal v Jablonném (blíže k centru Varšavy), i když nic není jisté. Jiné zdroje uvádějí, že první setkání zinscenoval Talleyrand; Napoleon se měl Gourgaudovi na Svaté Heleně asi deset let po této události svěřit, že to byl Talleyrand, kdo mu „obstaral“ Marii Walewskou (C’est M. de Talleyrand qui m’a procuré Mme Walewska). Napoleon později o Talleyrandovi prohlásil, že „jeho kapsy byly vždy plné dívek“, čímž naznačil, že šlo o jednu z obvyklých služeb ministra pro císaře. Napoleon přijal varšavskou smetánku (včetně Marie Walewské) na soirée 7. ledna – seznam hostů částečně sestavil Talleyrand. A právě na plese pořádaném Talleyrandem 17. ledna 1807 se mělo poprvé tančit, jak o tom následujícího dne informovaly noviny Gazette de Varsovie: „Jeho Veličenstvo císař byl přítomen plesu v domě ministra zahraničních věcí prince de Bénévent, během něhož pozval manželku komořího Anastasia Walewského, aby se k němu připojila v contredance“. Po rozhovoru na Svaté Heleně měl Montholon vyprávět, jak byl císař okouzlen její krásou a jak vyslal generála (Berthiera) a svého pobočníka na falešné mise, aby mu zajistil nezatížený přístup k polské krásce. Den po plese v roce 1807 poslal Napoleon Marii dopis, v němž stálo: „Viděl jsem jen tebe, obdivoval jsem jen tebe, toužím jen po tobě“. Rodinný a politický nátlak na Marii se ozýval ze všech stran – jmenovitě od členů prozatímní vlády, vlastenců, prominentů a v jejich čele od samotného Athanasia Walewského -, aby se císaři nabídla.
Ač nerada, Marie nakonec podlehla a tím začala aféra, která měla trvat i po císařově odjezdu z Polska. Napoleon a Marie se měli znovu setkat v Paříži v roce 1808. A rok poté, těsně po bitvě u Wagramu, se znovu setkali v Rakousku, kde Marie otěhotněla. Chtěla následovat císaře do Francie, ale on se nyní, když se potvrdila jeho schopnost mít děti, chtěl rozvést s Josefínou a najít si novou ženu, která by mu mohla porodit děti, aby zakotvil Napoleonovu dynastii na francouzském trůně. V březnu 1810, kdy byl Napoleon rozptýlen přípravami svého druhého sňatku s Marií Louisou, obdržela Marie dopis od svého manžela Walewského, v němž postoupil své pozemky svému nejstaršímu synovi a pozval ji zpět do Walewic, kde porodila svého (a Napoleonova) druhého syna Alexandra Walewského. Její manžel uznal chlapce za vlastního a dokonce zašel tak daleko, že ho sám prohlásil za kněze.
Napoleon, když se o narození dozvěděl během líbánek, poslal Marii z Bruselu krajky a 20 000 zlatých franků. V listopadu 1810 se Marie opět usadila v Paříži, znuděná životem ve Walewicích a díky Napoleonovi finančně zajištěná; zdálo se však, že aféra je u konce. Napoleon se postaral o splnění každého jejího přání, i když syna navštěvoval jen občas. V roce 1812 poskytl Napoleon Alexandrovi 69 statků v Neapolském království, které mu vynesly příjem 170 000 franků a titul hraběte. Navzdory pomluvám si Marie stále udržovala své postavení ve společnosti. Dne 17. srpna 1812 bylo její manželství se starým hrabětem prohlášeno za neplatné díky přiznání jejího bratra, který tvrdil, že ji k němu donutil. Marie se počátkem následujícího roku vrátila do Paříže.
V roce 1814, po první abdikaci, spěchala Walewská do Fontainebleau, ale Napoleon nechtěl nikoho vidět. Když byl poslán na ostrov Elba, poslala mu dopis, v němž ho žádala o pomoc při navrácení pozemků svého syna, které zabavil Murat. I když byl Napoleon možná zklamán nedostatkem něhy, který mu jeho stará paní v dopise projevila, přesto ji pozval, aby ho na ostrově navštívila. Přijala a Marie se synem, bratrem a sestrou přijela v noci 1. září 1815 v nejvyšší tajnosti. Sám Napoleon jí přišel naproti a doprovodil ji do odlehlého kláštera vysoko nad Marcianou, kde si v zahradě vedle klášterních budov postavil stan, v němž přijímal své hosty. Návštěva byla velmi krátká; výprava odjela po pouhých dvou dnech stejně diskrétně, jako přijela. Navzdory těmto opatřením však ostrov žil zvěstmi o tom, co se stalo. Naposledy se měla s císařem setkat po bitvě u Waterloo, kdy ji císař přijal v Malmaison.
18. ledna 1815 zemřel Athanasius Walewski ve svém venkovském sídle ve Walewicích u Varšavy. O osmnáct měsíců později, 7. září 1816, se Marie v Bruselu provdala za Philippa-Antoina d’Ornano, tehdejšího generála brigády a budoucího maršála Francie (1861), s nímž se seznámila v roce 1807. Jeho matka, rozená Isabelle Bonapartová, byla sestřenicí Napoleonova otce z prvního kolena. Marie zemřela v Paříži 11. prosince 1817 ve věku jednatřiceti let, když se po porodu svého třetího syna Rodolfa d’Ornano nezotavila po infekci ledvin. Několik týdnů po její smrti požádal její bratr o převoz jejího těla zpět do Polska. Zatímco její srdce zůstává v kryptě d’Ornano na hřbitově Pierre Lachaise, Marie nyní leží v kostele v Kiernozii.
PH, LS. Červen 2014
Bibliografii Marie Walewské naleznete zde.
.