od Sana Afouaiz – 02. března 2015
Tento krátký článek je věnován všem Afričanům, kteří říkají: Nejsem Afričan, a všem Arabům, kteří říkají: Nejsem Arab.
Problém marocké identity se zdá být debatou, kterou musím vysvětlovat vždy, když cestuji, zejména když se setkávám s některými svými africkými a arabskými kolegy. Afričané se mě ptají: „Odkud jsi?“, já: „Z Maroka“, oni: „Aha, vy jste Arab, který nepřiznává africký původ“, pak se Arabové zeptají na totéž a pak řeknou: „Aha, vy jste ti, kteří nemluví arabsky, jen francouzsky“. Neříkám, že všichni Afričané a Arabové uvažují stejně, ale tyto odpovědi a otázky jsem slyšel od mnoha z nich. Pak jsem jim musel vysvětlit, že marocká identita je směsicí arabské, africké a amazonské kultury, což z Maroka dělá jednu z nejrozmanitějších zemí s různými jazyky, etniky a kulturami. Ale pro některé se to zdá být těžko pochopitelné.
Tato otázka je perifrastická. Maroko se nachází na vrcholu afrického kontinentu a táhne se podél vrcholu Sahary až do subsaharské Afriky. Je spojeno s Blízkým východem, neboť sdílí stejný mateřský jazyk a stejná náboženství (Arabové nejsou jen muslimové, jsou zde i křesťanští a židovští Arabové) a přibližně stejné politické a sociální problémy.
Maroko je spojeno s Evropou kvůli hospodářským vztahům, které spojují nejen Maroko s Evropskou unií, ale i Afriku s Evropou. Maroko bylo také kolonizováno Francií, takže se nedivte, když uslyšíte Maročana mluvit napůl francouzsky, napůl marocky. Upřímně řečeno, francouzský vliv má dominantní vliv na způsob, jakým Maročané mluví. Počítejte s tím, že s některými Maročany budete muset mluvit francouzsky, jinak vás budou podceňovat. Je výhodné ovládat různé jazyky, ale je špatné, když se s lidmi jedná podle úrovně jejich znalosti francouzštiny.
Mluvíme-li o „afrikanismu“, který je při studiu dějin Maroka mnohem působivější: Někteří z mých afrických přátel jednou poznamenali: „Vy nejste Afričané, protože nejste součástí Africké unie, vystoupili jste z ní, tak jak to, že se považujete za Afričany“? Nebudu na to odpovídat, protože je to velmi politické téma, které by vedlo k další debatě, jež není předmětem tohoto článku. Ale každopádně Maroko leží na severu Afriky, což znamená, že z geografického hlediska je Maroko africkou zemí. Pokud Maroko opustilo Africkou unii, je to z politického důvodu, ale Maroko je stále jednou z nejaktivnějších afrických zemí investujících v Africe a představuje otevřenou ekonomickou bránu pro subsaharské země směrem do Evropy.
Na druhou stranu jsem se zeptal několika Maročanů: „Jste Afričan?“ a dostal jsem nejvíce šokující odpovědi,což je vlastně mezi Severoafričany běžné. Řekli:“ Ani ne, Afričané jsou černí, ale já nejsem černý“, a já jim odpověděl: „Měl bych být černý, abych se mohl nazývat Afričanem?“ odpověděl jsem.
Maroko se v posledních letech politicky i ekonomicky zaměřuje na Afriku, neboť bylo realizováno mnoho projektů na podporu globální ekonomiky Afriky. To ukazuje, jak je Afrika pro Maroko důležitá.
Nyní si promluvme o amazonské identitě. Amazighiové tvoří asi 48 % obyvatelstva, což je původní identita Maroka před příchodem Arabů, kteří šířili islámské náboženství. Arabové a Amazighiové od té doby žili v míru spolu a založili marockou identitu, směs obou identit, až do roku 1930, kdy byla amazighská kultura popřena. To Araby a Amazigy rozdělilo, protože to byl pro francouzské kolonizátory nejjednodušší způsob, jak zemi ovládat, ale ani po získání nezávislosti se Amazigové stále necítili pohodlně mluvit na veřejných místech amazištinou nebo dokonce přiznat, že jsou Amazigové. Od té doby panují mezi oběma skupinami, které by za normálních okolností měly tvořit jednu skupinu, stereotypy.
Situace se nyní zlepšila, když se jazyk stal oficiálním jazykem v marocké ústavě a identita Tamazightů se stále více integruje.
Na druhou stranu Arabové kritizují Maroko za to, že v každodenním životě nemluví čistou arabštinou, nicméně neexistují Arabové, kteří by ve svém každodenním životě mluvili přesně klasickou arabštinou. Mají arabský přízvuk, například egyptský, libanonský, palestinský a jordánský. Jedná se o přízvuky, nikoliv o klasickou arabštinu; i když je pravda, že marocký dialekt je jiný, protože je směsicí arabštiny, tamazštiny, francouzštiny a španělštiny. Přesto to, že ostatní Arabové marockému přízvuku nerozumějí, neznamená, že Maročané neovládají klasickou arabštinu. Pro ty, kteří to nevědí, je arabština prvním úředním jazykem Maroka.
Věřím, že rozmanitost je bohatství. Vždy jsem se cítil šťastný díky rozmanitosti v mé zemi. Obdivuji, že je všechno jiné, a přitom tolik podobné. Co se mi nelíbí, je rozdělování na základě odlišností, které by nemělo snižovat to, kým jsme.
V Maroku nikdy nemůžeme mluvit o čisté rase nebo etnické příslušnosti, vše je provázané a promíchané.
Domnívám se, že tato kategorizace lidí je absurdní, protože narušuje náš úžas nad krásou toho, že jsme různorodí; je to splynutí a kombinace. Trávíme tolik času identifikací rozdílů a kladením bariér mezi „nás“ a „je“; ať už jsou „my“ a „oni“ kdokoli.
Příště po mně nechtějte, abych si vybíral, jestli jsem Afričan, nebo Arab, a neodvažujte se ptát, jestli jsem Amazighi, nebo Arab. Jsem Maročan, jsem směsicí všech, jsem Afričan, jsem Arab, jsem Amazighi, jsem Andaloussi…
Jaký by v tom byl teď pro tebe rozdíl? Choval by ses ke mně jinak? Lépe nebo hůře?