- Křesťanka Sharran Sutherlandová z Missouri, přišla o těhotenství
- Čtyřicetiletá žena nechtěla, aby byl plod zlikvidován jako lékařský odpad
- Vzala si ho domů a týden ho uchovávala v lednici, než ho pohřbila na zahradě
- Sdílela svůj příběh na sociálních sítích, kde trvala na tom, že plod je „skutečné dítě“
Rodilá křesťanka, která potratila, sdílela srdcervoucí fotografie plodu, na nichž jsou vidět jeho ruce a nohy.
Matka jedenácti dětí Sharran Sutherlandová z Fair Grove ve státě Missouri zveřejnila snímky svého čtrnáctitýdenního plodu ve snaze ukázat, že je „plně zformovaný“, přestože měří pouhé čtyři centimetry a váží 0,05 kg.
Čtyřicetiletá Sutherland nechtěla, aby byl plod po jejím těhotenství zlikvidován jako lékařský odpad, a tak ho s 35letým manželem Michaelem týden uchovávali v lednici, než ho zakopali v květináči na zahradě.
Sharranová, která prohlašuje, že se „snaží žít tak, jak by chtěl Bůh“, pak svůj příběh sdílela na sociálních sítích, kde trvala na tom, že plod byl „skutečné dítě“.‘
Ve svém příspěvku proti potratům uvedla: „Jak může člověk popírat lidskost nejen mého chlapečka, ale i všech ostatních stejně malých dětí a zabíjet je, a to tak strašným způsobem?“
„Doufám, že sdílením těchto fotografií mého drahého chlapečka přiměje alespoň jednoho člověka, který uvažuje o potratu, aby se rozhodl nechat své dítě žít.‘
Sharranová uvedla, že je ‚vděčná‘, že dostala šanci porodit, přestože přišla o své dítě, kterému říká Miran.
Matka tvrdí, že jí byla odepřena možnost řádně truchlit, protože její dítě nikdy nebylo právně dítě. Podle amerických zákonů se plod stává dítětem ve 20. týdnu.
Sharran řekla: „Dívala jsem se na něj, držela jsem ho v ruce, dívala jsem se, jak je dokonale zformovaný:
„Nemohla jsem uvěřit, jak je na něm všechno dokonalé. Jeho uši, jazyk, dásně, rty. Nemohla jsem tomu uvěřit.“
„Máte ty dětské knížky, kde vám ukazují schémata dítěte v děloze, ale on nevypadal jako nic, co jsem kdy viděla. Byla jsem jím prostě naplněna takovou úctou a úžasem.“
„Potřeboval jen dál dospívat, růst a vyvíjet se. Úplně mě to odrovnalo. Byl to neuvěřitelný pocit. Opravdu se to těžko popisuje.
„I když zemřel, dostala jsem tu šanci držet své dítě stále v náručí. Ta touha byla naplněna. Byla jsem za to vděčná. Nedokázala jsem to pochopit.
„Když žena ztratí své nenarozené dítě, není schopna truchlit stejným způsobem jako žena, která porodila dítě, které po narození zemřelo.
„Když žena přijde o nenarozené dítě, je to skoro jako byste o tom nemluvili. Žena to prožívá sama a já si myslím, že je to proto, že ostatní lidé ho neuznávají jako člověka, jako dítě.
„Nejde jen o to, že žena truchlí nad svým dítětem a nemůže mu dát život, ale jde o to, že neuznává, že je to dítě. Je to jen maličké miminko.“
Lékaři Sharran naléhali, aby podstoupila zákrok dilatace a kyretáže (D&C), kterým by dítě vyřízli z dělohy poté, co sonografie odhalila, že Miranovo srdce přestalo bít.
Sharran však odmítla, protože „nechtěla, aby její dítě vyšlo ven po kouskách“, a místo toho se rozhodla pro indukci a přirozený porod 23. dubna, 173 dní před termínem.
Když jsem přišla domů, udělala jsem fyziologický roztok, dala jsem ho do něj a uložila jsem ho do ledničky
Dny strávila studiem Mirana a pořizováním otisků jeho rukou, než ho spolu s Michaelem a jejich dětmi pohřbili v truhlíku na zahradě poté, co jim tento nápad vnukla pohřební služba.
Sharran, matka v domácnosti a domácí učitelka, řekla: „Lékař řekl, že ho můžeme buď zlikvidovat jako lékařský odpad, nebo můžete zavolat pohřební ústav.“
„Strašně mě rozčílilo, že nazvala mé dítě ‚plodem‘. Nemohla jsem uvěřit, že by naznačovala, že je to lékařský odpad. To mě tak rozčílilo.
„Ale také jsem měla pocit, že pohřeb mi připadá extrémní. Nevěděla jsem, co mám dělat, a stála jsem před tímto rozhodnutím.
„S manželem jsme se bavili o tom, že ho pohřbíme v truhlíku s hortenziemi, které každý rok porostou a budou nám ho připomínat, a přišlo nám to jako skvělý nápad.
„Když jsem přišla domů, udělala jsem fyziologický roztok, dala jsem ho do něj a uložila jsem ho do lednice.
„Vím, že to pro některé lidi zní morbidně, ale nechtěla jsem, aby se rozkládal nebo zapáchal. Nevěděl jsem, co jiného mám dělat. Ještě jsme nebyli připraveni ho pohřbít.
„Měli jsme ho skoro týden. Za tu dobu jsem stihla získat otisky jeho rukou, vyfotit ho, pochovat ho, do jisté míry truchlit. Ale měla jsem ten čas s ním, což si myslím, že mi hodně pomohlo.
„Když přišel čas ho pohřbít, bylo to těžké. Chtěla jsem ho vykopat zpátky.
„Chtěla jsem si ho nechat v ledničce. Bylo mi jedno, jestli si lidé budou myslet, že je to morbidní – chtěla jsem ho tam mít navždy.“
Sharron sdílela na internetu intimní fotografie svého chlapečka, na kterých ukazovala jeho obličej a drobné prstíky na rukou a nohou.
Příspěvek se stal virálním krátce po termínu porodu Mirana 12. října s více než 36 000 lajky, sdíleními a komentáři.
Po sdílení svého příspěvku Sharron tvrdí, že přítele inspirovala k tomu, aby nešel na potrat.
Sharran řekla: „Když přišel 12. říjen, což byl jeho termín porodu, rozhodla jsem se o něm v tento den napsat.
„Myslím, že protože jsem se podělila o to, jak skutečně vypadá, a protože jsem se podělila o svůj názor , vím, že někteří lidé říkají, že jsem z toho udělala politickou věc, což nebyl můj názor ani naděje.
„Doufala jsem, že když pomůže někomu, kdo uvažuje a přemýšlí o potratu, že když žena uvidí a bude mít před sebou všechny informace, tak se může lépe rozhodnout.
„I kdyby to přesto podstoupila, tak to alespoň věděla. Nesnažila jsem se zahanbit ženy, které je podstoupily.“
„Chtěla jít na potrat, protože byli s otcem mladí a on chtěl, aby potratila.“
„Ale ona viděla moje fotky Mirana, a když je viděla, nemohla to podstoupit. Nemohla zabít své dítě.
„Nemohla jsem uvěřit, že se někoho dotkl. Doufala jsem v to, ale jestli to byl někdo tak blízký, bylo to úžasné.“
„Říkala jsem si, že jestli je to všechno, co má Miran v životě udělat, tak ať to tak je.
