Zákopová horečka: Onemocnění přenášené tělními vešmi, které bylo poprvé rozpoznáno v zákopech první světové války, kdy podle odhadů postihlo více než milion lidí v Rusku a na frontách v Evropě. Zákopová horečka byla opět velkým problémem v armádě za druhé světové války a endemicky se vyskytuje v Mexiku, Africe, východní Evropě i jinde.
Městská zákopová horečka se dnes vyskytuje mezi bezdomovci a lidmi trpícími alkoholismem. Ohnisková onemocnění byla zaznamenána např. v Seattlu, Baltimoru (mezi injekčními uživateli drog), Marseille (Francie) a Burundi.
Příčinou zákopové horečky je Bartonella quintana (nazývaná také Rochalimaea quintana), neobvyklý rickettsiový organismus, který se množí ve střevě vši tělní. K přenosu rickettsií na člověka může dojít vtíráním infikovaných výkalů vší do odřené (odřené) kůže nebo do spojivek (očního bělma).
Onemocnění probíhá klasicky jako pětidenní horečka. Nástup příznaků je náhlý s vysokou horečkou, silnou bolestí hlavy, bolestí zad a nohou a prchavou vyrážkou.
Úzdrava trvá měsíc nebo déle. Časté jsou recidivy.
Organismus (B. quintana), který způsobuje zákopovou horečku, je rovněž zodpovědný za onemocnění zvané bacilární angiomatóza u osob nakažených HIV a za infekci srdce a velkých cév (endokarditidu) při infekci krevního řečiště.
Trench fever se také nazývá Wolhynia fever, shin bone fever, quintan fever, five-day fever, Meuse fever, His‘ disease, His-Werner disease, Werner-His disease.
SLIDESHOW
Onemocnění srdce: Příčiny srdečního infarktu Viz Slideshow