Podivná tabulka na protější straně s montáží ručně malovaných výjevů připomíná velký finanční debakl ve Francii osmnáctého století, který byl obecně známý jako Mississippská bublina. Bublinu nafoukl John Law, skotský rodák, jehož mozek pracoval jako počítač a který byl po několik let nejmocnějším mužem francouzské vlády, snad s výjimkou vévody d’Orléans, regenta chlapeckého krále Ludvíka XV.
Law, nefalšovaný génius, o jehož myšlenkách se mezi odborníky na tajuplnou oblast daňové politiky dodnes horlivě diskutuje, odjel v roce 1691 ve svých dvaceti letech do Londýna, dokázal se zapojit do souboje kvůli urážce své anglické milenky a zabil svého protivníka jediným úderem. Byl odsouzen k oběšení, ale s pomocí přátel uprchl z vězení King’s Bench a nalodil se na loď do Holandska. Tam se naučil mnoho o bankovnictví a penězích a několik následujících let hodně cestoval po Evropě a živil sebe a dámu, která mu porodila dvě nemanželské děti, chytrými obchody s devizami a hazardními hrami. Napsal pojednání o zázracích papírových peněz – tehdy to byla novinka – a v roce 1715, po smrti Ludvíka XIV. se objevil v Paříži, aby u vévody d’Orléans prosadil své daňové teorie.
Orléans se ujal práva a výsledkem byl rychlý rozvoj nejrozsáhlejšího a nejradikálnějšího státního finančního systému, jaký byl do té doby v Evropě k vidění. Law zřídil Banque Générale, která vydávala papírové peníze směnitelné za pevně stanovené hodnoty v mincích; regent spolupracoval tím, že vydal nařízení, že daně se musí platit v papíru, a v překvapivě krátké době se bankovky s podpisem Jana Lawa staly hlavní měnou království. Ale to byl jen začátek. V roce 1717 získal Law monopol na hospodářská privilegia v rozsáhlých francouzských državách v údolí Mississippi a prodal statisíce akcií Compagnie d’Occident, jak se nový podnik jmenoval. Lawova neustále rostoucí moc ve francouzské vládě – v roce 1719 byl jmenován generálním kontrolorem poté, co se příhodně stal katolíkem – v kombinaci s opojnými sny o údajném bohatství „Mississippi“ vyvolala fantastickou horečku spekulací s akciemi. Krásné dámy a významní šlechtici se předháněli v tom, kdo je koupí a zbohatne, a obyčejné stádo se hrnulo v závěsu, stejně chamtivé jako jejich sázkaři. Na ulici Quincampoix, která se pro tuto příležitost stala Wall Street, se cena akcií zvýšila z pěti set livrů za kus až na osmnáct tisíc a Law byl všude opěvován.
Naneštěstí se za tím vším neskrývalo skutečné Eldorádo zlatých a postříbřených hor, jak se všeobecně představovalo, ale těžce zaostalá divočina. (Law, ačkoli se do Ameriky nikdy nepodíval, to částečně pochopil a nechal regenta poslat do Louisiany stovky vězňů, opilců a dalších dereliků jako jádro pracovní síly; není divu, že to nedopadlo dobře). Zanedlouho si někteří lidé díky nehorázné inflaci cen všeho uvědomili, že balon se nemůže rozšiřovat donekonečna: začali prodávat své akcie stejně rychle, jako je koupili. Šílenství se pak obrátilo a uprostřed všeobecné paniky se cena Lawových akcií zhoupla dolů jako čepel gilotiny. Vláda v zoufalství znehodnotila Lawovy papírové peníze na polovinu, což situaci jen zhoršilo. Mistr finančník musel odejít ze země, aby si zachránil kůži, a zbývajících devět let svého života strávil v poměrně potupném putování.-
-E.M.H.