Kognitivní teoretici se domnívají, že chování je určováno spíše naším myšlením než tím, zda jsme byli za své chování odměněni nebo potrestáni.
Připomeňte si prezentaci na téma Kognitivní přístup k psychologii… Kognitivní přístup vidí lidi jako přirozeně aktivní a zvídavé hledače informací, kteří jsou vnitřně motivováni k řešení problémů a získávání osvěty prostřednictvím dalších informací.
Kognitivní psychologové vysvětlují motivaci pomocí dvou teorií: Teorie atribuce a teorie očekávání x hodnoty
Teorie atribuce
Teorie atribuce se zabývá tím, jak lidé vnímají důvody svých úspěchů a neúspěchů. Podle toho, zda jedinci připisují úspěchy a neúspěchy, rozlišuje tři hlavní prvky:
1) vnitřním nebo vnějším faktorům, 2) stabilním nebo nestabilním faktorům nebo 3) kontrolovatelným nebo nekontrolovatelným faktorům.
Lidé obecně mají tendenci považovat své úspěchy za důsledek vnitřních faktorů, jako je talent a tvrdá práce, a své neúspěchy za důsledek vnějších faktorů, jako je smůla nebo jednání druhých.
Jsou také patrné určité rozdíly mezi pohlavími: muži mají tendenci považovat za hlavní faktor úspěchu schopnosti a za důvod neúspěchu lenost; ženy mají tendenci připisovat úspěch tvrdé práci a neúspěch neschopnosti. Studie ukázaly, že lidé méně často mění své chování, pokud považují neúspěch za příčinu faktorů, které jsou stabilní a které nemohou ovlivnit.
Převzato z: http://www.wisegeek.org/what-is-cognitive-motivation.htm
Teorie očekávání x teorie hodnot
Tato teorie spojuje názory kognitivistů a behavioristů tím, že vysvětluje motivaci prostřednictvím dvou hlavních faktorů: 1) očekávání jedince, že dosáhne cíle, a 2) hodnota cíle.
1) „Když se budu hodně snažit, mohu uspět?“
. 2) „Pokud uspěji, je pro mě výsledek cenný nebo odměňující?“
Motivace je součinem těchto dvou faktorů.
Příklad:
1) Pokud Zuzanna věří, že má velkou šanci vyhrát soutěž o nejlepší esej (vysoké očekávání), 2) a finanční odměna je pro ni důležitá (vysoká hodnota). Pak by byla motivována k usilovné práci na úkolu
1) Pokud Zuzanna nevěří, že má nějakou šanci vyhrát soutěž o nejlepší esej (nízké očekávání), 2) a peněžní výhra je pro ni důležitá (vysoká hodnota). Pak by nebyla motivována tvrdě pracovat na úkolu, protože ve své mysli již nevyhrála (teorie atribuce)
1) Pokud Zuzanna věří, že má šanci vyhrát soutěž o nejlepší esej (vysoké očekávání), 2) a výhra pro ni není důležitá (nízká hodnota). Pak by nebyla motivována k usilovné práci na úkolu, protože cena pro ni nemá žádnou hodnotu
1) Pokud Zuzanna nevěří, že má šanci vyhrát soutěž o nejlepší esej (nízké očekávání), 2) a cena je pro ni nedůležitá (nízká hodnota). Pak by neměla motivaci tvrdě pracovat na úkolu, protože se jí už nepodařilo vyhrát, a cena je pro ni nedůležitá
Morálka je, že pokud je některá z hodnot nízká, pak motivace k práci neexistuje
.