Archiv
31. července, 1997
Rodičovština, přehnaná, táhlá forma řeči, kterou lidé používají při komunikaci s kojenci, je zřejmě univerzální a hraje důležitou roli v tom, že pomáhá kojencům analyzovat a osvojit si fonetické prvky jazyka jejich rodičů. Mezinárodní studie ukázala, že kojenci jsou v analýze této řeči tak dobří, že ve věku 20 týdnů začínají vytvářet tři samohlásky společné všem lidským jazykům – „ee“, „ah“ a „uu“.
„Rodičovská řeč má v sobě melodii. A uvnitř této melodie je pro dítě výukový program, který obsahuje výjimečně dobře zformované verze stavebních kamenů jazyka,“ vysvětluje Patricia Kuhlová, neuroložka z Washingtonské univerzity. Kuhlová nedávno vedla tým devíti vědců ze Spojených států, Ruska a Švédska, kteří zkoumali, jak kojenci zvládají složitý úkol osvojení řeči. Jejich výsledky budou zveřejněny v zítřejším vydání (1. srpna) časopisu Science.
Nová studie zkoumala rozdíly v tom, jak americké, ruské a švédské matky mluví na své kojence a na ostatní dospělé. Studie ukázala, že parentese se vyznačuje nadměrnou artikulací, která přehání zvuky obsažené ve slovech. Matky ve studii v podstatě vyslovovaly „superhlásky“, aby pomohly svým dětem naučit se fonetické prvky jazyka, říká Kuhl, který je vedoucím katedry řeči a sluchu a profesorem Williama P. a Ruth Gerberdingových na UW.
„V běžné, každodenní řeči dospělí obvykle závodí ve velmi rychlém tempu,“ říká Kuhl. „Víme však, že je snazší porozumět mluvčímu, když hlásky protahuje. Proto máme tendenci mluvit pomaleji a opatrněji, abychom zvýšili porozumění, když učíme ve třídě nebo mluvíme s cizími lidmi. S dětmi to děláme také nevědomě, dáváme jim lepší verbální signál, který mohou využít tím, že zpomalí a nadměrně artikulují.“
. Matky ve studii si podle ní neuvědomovaly, co dělají, a tak parentese vznikala nevědomě a automaticky. „Když ženy napříč třemi různými kulturami, mluvící třemi různými jazyky, vykazují při mluvení na své kojence stejný vzorec, biologie nám říká něco o jeho potřebnosti a hodnotě pro jejich děti. Naším úkolem je zjistit, proč to dělají a k čemu je to dobré,“ dodává Kuhl.
Aby se prozkoumaly rozdíly ve způsobu komunikace lidí s kojenci a dospělými, bylo nejprve 10 žen z každé ze tří zemí nahráno, jak 20 minut hovoří se svými kojenci ve věku od dvou do pěti měsíců. Poté byl zaznamenán jejich rozhovor s dospělým.
V obou případech měly matky mluvit přirozeně, dostaly malý seznam cílových slov obsahujících tři běžné samohlásky a byly požádány, aby je do rozhovoru zahrnuly, a.. Vybraná anglická slova byla „bead“ pro hlásku „ee“, „pot“ pro „ah“ a „boot“ pro „uu“. Podobná běžná slova byla vybrána i v ruštině a švédštině. Tyto tři jazyky byly vybrány proto, že reprezentují podstatně odlišné hláskové systémy vyskytující se v lidských jazycích: Ruština má pět samohlásek, angličtina devět samohlásek a švédština16.
Více než 2300 nahraných cílových slov, která subjekty vyslovily, bylo poté izolováno a akusticky analyzováno pomocí spektrografu. Tato analýza ukázala, že řeč zaměřená na kojence měla více extrémních nebo protažených samohlásek než řeč s dospělým. To platilo u všech 30 matek ve všech třech jazycích, říká Kuhl.
Zdá se, že používání parentese prospívá kojencům třemi způsoby, domnívá se. Díky němu se zvuky samohlásek od sebe více odlišují a vytvářejí se při něm rozšířené samohlásky, které se při běžné konverzaci dospělých nevytvářejí. Tato přehnaná řeč umožňuje matkám produkovat větší rozmanitost výslovnosti samohlásek bez překrývání jiných samohlásek.
Aby kojenec mohl mluvit, musí být schopen reprodukovat příslušné rysy jednotlivých fonetických prvků pomocí malého hlasového ústrojí, které je přibližně jen čtvrtinově velké a nemá stejný frekvenční rozsah jako ústrojí dospělého člověka. Přehánění parentézy pomáhá kojenci rozdělit zvuky do kontrastních kategorií a pomáhá mu rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi, domnívá se.
„To, co kojenci s těmito informacemi dělají, není zapamatování. Jejich mysl nepracuje jako magnetofon,“ říká Kuhlová. „Protože jejich ústa a hlasivky nedokážou tvořit stejné zvuky jako u dospělých, musí transformovat zvuky dospělých na frekvence, které mohou použít. Musí tedy řeč analyzovat.“
Mozek miminek, stejně jako jejich tělo, potřebuje být vyživován, říká a rodičovská řeč jim poskytuje „základní nugety“ informací o jazyce, které jejich bleskurychlý mozek analyzuje a vstřebává.
Používání parentese se podle ní zdá být univerzální a rodiče se nemusí obávat, že by se ji naučili, když si novorozence odnesou z porodnice domů.
„Maminky, tatínkové, pečovatelé, mladší sourozenci a dokonce i vysokoškolští studenti, kterým bylo dítě předáno ve třídě, byli pozorováni, jak mluví parentese. Zdá se, že mluvit tímto způsobem je přirozený způsob komunikace, který všichni používáme. To znamená, že rodiče se na tom nemusí nijak zvlášť nadřít. Už jen tím, že mluví a komunikují se svými kojenci, hrají důležitou roli, aniž by si toho byli vědomi,“ říká Kuhl.
Na studii spolupracovali vědci z Institutu rané intervence v ruském Petrohradě a ze Stockholmské univerzity ve Švédsku. Výzkum byl financován z grantů National Institutes of Health, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada a Bank of Sweden Tercentenary Foundation.
Další informace naleznete na webových stránkách Speech and Hearing Sciences na adrese http://weber.u.washington.edu/~sphsc <!“ – na konec každého odstavce vložte
.