Mohou za nárůst narcismu sociální média?

Mohou za nárůst narcismu sociální média?

Studie nyní ukazují to, co mnozí z vás možná tušili:

Ve světě, kde televizi v hlavním vysílacím čase dominuje „realita“ stejně falešná jako řasy Kardashianových a kde lidé sedí u stolu a místo osobních rozhovorů se kontrolují na Facebooku, to asi nikoho nepřekvapí.

O nárůstu narcismu mezi mileniály, generací narozenou v 80. a 90. letech 20. století, generací, kterou profesorka Jean M. Twengeová v roce 2007 kontroverzně nazvala „Generace Já“, bylo napsáno mnoho. Ve své nejnovější práci The Narcissistic Epidemic: Twengeová (spolu s W. Keithem Campbellem) vysvětluje: „Podle údajů od 37 000 vysokoškolských studentů narcistické osobnostní rysy rostly od 80. let 20. století do současnosti stejně rychle jako obezita“. Srovnání s obezitou naznačuje, že narcismus je v Americe další epidemií.

Možná ještě znepokojivější je, že několik nových studií, které srovnávají rysy a životní cíle dnešních mladých lidí na středních a vysokých školách s rysy a cíli generace X a baby boomers ve stejném věku, ukazuje nárůst vnějších hodnot namísto hodnot vnitřních. Mileniálové si častěji cení peněz, image a slávy než komunity, sounáležitosti a sebepřijetí.

Takže kdo může za tento generační nárůst narcismu?

Můžeme to hodit na Marka Zuckerberga a nástup Facebooku? V posledních několika letech se na nás valí množství výzkumů, které dávají do souvislosti Facebook a narcismus. Studie soustavně zjišťují, že lidé, kteří mají vyšší skóre v dotazníku Narcissistic Personality Inventory, mají tendenci mít na Facebooku více přátel, častěji se označují na fotografiích a častěji aktualizují své statusy. Podle Laury Buffadi, postdoktorandky na Universidad de Dueto ve španělském Bilbau, „narcisté používají Facebook a další sociální sítě, protože věří, že ostatní zajímá, co dělají, a chtějí, aby ostatní věděli, co dělají.“

Všeobecně webové stránky sociálních médií podporují sebepropagaci, protože veškerý obsah vytvářejí uživatelé. W. Keith Campbell vysvětluje, že lidé často využívají Facebook, „aby vypadali důležitě, výjimečně a aby získali pozornost, status a sebeúctu“. Potíž s tímto aspektem sociálních sítí spočívá v tom, že téměř každý prezentuje nerealistický portrét sebe sama. Stejně jako si lidé vybírají své nejatraktivnější fotografie, které používají jako profilové obrázky, mají tendenci plnit své newsfeedy těmi nejatraktivnějšími zprávami o sobě. Samozřejmě tomu tak není vždy, ale nerealisticky sluníčkový obraz, který si mnozí uživatelé sociálních sítí vytvářejí, může mít negativní psychologický dopad na jejich přátele nebo následovníky. Nedávné studie provedené na vysokoškolských studentech v celé zemi ukázaly, že „studenti, kteří byli více zapojeni do Facebooku, si častěji mysleli, že život ostatních lidí je šťastnější a lepší“. Tito silní uživatelé Facebooku se také častěji negativně srovnávali s ostatními a měli ze sebe horší pocit.

Ačkoli je Facebook jistě platformou pro narcisty, je chybou předpokládat, že tento nárůst narcismu způsobil pouze Facebook. Jak upozornil výzkumník Shawn Bergman: „Existuje značné množství psychologických výzkumů, které ukazují, že osobnost člověka je poměrně dobře utvořena do 7 let.“ Vzhledem k tomu, že politika Facebooku neumožňuje uživatelům registrovat se do 13 let, „osobnostní rysy typických uživatelů jsou poměrně dobře utvořeny v době, kdy se dostanou na sociální síť.“

Pravdou je, že nárůst narcismu mezi mileniály může mít méně společného s našimi sociálními sítěmi na internetu a více s našimi sociálními sítěmi doma. V průběhu několika posledních desetiletí došlo k nárůstu rodičovského rozmazlování a tzv. Rodiče a učitelé, kteří se snaží dětem vštípit zdravý pocit sebeúcty tím, že je okázale chválí, často nadělají více škody než užitku. Studie totiž ukazují, že děti, kterým se nabízí pochvala za dovednost, kterou neovládají, nebo za talent, který nemají, se cítí prázdnější a nejistější. Teprve když jsou děti chváleny za skutečné úspěchy, jsou schopny si vybudovat skutečnou sebeúctu.

Již dříve jsem psal o základních rozdílech mezi sebeúctou a narcismem:

Sebedůvěra se od narcismu liší tím, že představuje postoj postavený na úspěších, které jsme zvládli, hodnotách, které jsme vyznávali, a péči, kterou jsme projevovali vůči druhým. Narcismus naopak často vychází ze strachu z neúspěchu nebo slabosti, ze zaměření na sebe sama, z nezdravé snahy být považován za nejlepšího a z hluboce zakořeněné nejistoty a základního pocitu nedostatečnosti.

Je důležité pochopit, že narcismus vychází ze základního pocitu nedostatečnosti. Mnohým dětem generace tisíciletí byla dána spíše forma než obsah, dárky místo přítomnosti, což v dětech zanechává pocit nejistoty. Prázdná chvála způsobuje, že se děti cítí oprávněné, zatímco jim chybí skutečná sebedůvěra potřebná k tomu, aby se cítily dobře. Zdá se, že posun naší společnosti směrem k okamžitému uspokojení má na naše děti negativní vliv.

V naší nedávné knize The Self Under Siege (Já v obležení) spolu s mým otcem Dr. Robertem Firestonem píšeme o tom, jak je důležité, aby rodiče podporovali své děti v tom, aby měly opravdový pocit sebe sama. Aby se děti cítily bezpečně a sebevědomě, je nezbytné, aby rodiče rozlišovali citový hlad od skutečné lásky. Skutečná rodičovská láska zahrnuje vřelost, náklonnost a přizpůsobení se potřebám dítěte, stejně jako nabídku vedení, usměrňování a kontroly dítěte, pokud je to vhodné. Tento typ lásky pomáhá dětem rozvíjet skutečnou sebeúctu spíše než narcistické osobnostní rysy.

Je sice jisté, že online formy komunikace a sociální sítě mají vliv na duševní zdraví jedince, ale řešením pro výchovu méně narcistické generace je vštípit zdravý pocit skutečné sebeúcty offline ještě předtím, než je někdo dost starý na to, aby zveřejnil svůj první status. Pouze tím, že budeme méně posedlí sami sebou a budeme klást větší důraz na osobní vztahy, můžeme tyto hodnoty předat další generaci.

Tagy: facebook, narcismus, sociální média, teenageři

.