Politické nepokoje, které občané Nigérie prožívali v posledních desetiletích dvacátého století, vedla různorodá skupina osobností. Jedním z nejvlivnějších byl Moshood Abiola (1937-1998), nigerijský podnikatel vystudovaný ve Skotsku. Vystoupal na vrchol několika firemních žebříčků a vybudoval politické a finanční impérium.
Moshood Kashimawa Olawale Abiola se narodil do chudé rodiny v Abeokutě ve státě Ogun v Nigérii 24. srpna 1937. Základní vzdělání získal Abiola na Baptist Boys‘ High School a získal stipendium na univerzitě ve skotském Glasgow, kde vystudoval ekonomii. Abiola byl vychován v jorubské muslimské víře; jižní část Nigérie, kde vyrůstal, je rozdělena především mezi křesťanské a muslimské věřící. Abiola, známý svými otevřenými politickými postoji, v roce 1992 lobboval ve Spojených státech a několika evropských zemích a požadoval odškodnění za zotročení afrického lidu a kompenzaci za bohatství získané těžbou afrických surovin.
Muslimské manželské tradice
Podle běžné tradice si Abiola vzal čtyři manželky: Simibiat Atinuke Shoaga v roce 1960, Kudirat Olayinki Adeyemi v roce 1973, Adebisi Olawunmi Oshin v roce 1974 a Doyinsola (Doyin) Abiola Aboaba v roce 1981. Z těchto čtyř manželství údajně zplodil více než 40 dětí. Druhá Abiolaova manželka Kudirat byla v roce 1996 zavražděna v hlavním městě Lagosu. Spekulovalo se, že její smrt zavinila armáda, ale nikdy se nenašel žádný důkaz. Jeho třetí manželka Doyin vedla řetězec novin, který vlastnil, dokud jej vláda nezrušila. V roce 1992 bylo Abiole nařízeno platit 20 000 dolarů měsíčně jako výživné na dítě ženě, která tvrdila, že je jeho manželka. Jeho právníci u soudu v New Jersey tvrdili, že Abiola měl pouze čtyři manželky; tato žena byla pouze jednou z jeho 19 konkubín.
Obchodník a podnikatel
Abiola byl považován za geniálního obchodníka, který nashromáždil jmění díky spojení s různými podniky, včetně vydavatelství, komunikací a ropy. Díky svému vzdělání v oboru účetnictví snadno převzal funkci zástupce hlavního účetního v Lagoské univerzitní fakultní nemocnici v letech 1965-1967 a účetního společnosti Pfizer Products, Ltd. v letech 1967-1969. V roce 1969 se stal účetním společnosti International Telephone and Telegraph (ITT), Nigeria, Ltd., a rychle se vypracoval na viceprezidenta africké a blízkovýchodní pobočky ITT. V letech 1972 až 1988 byl také předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti ITT Nigeria, Ltd. (ITT Nigeria, Ltd.). V tomto období Abiola založil a zastával funkci předsedy společnosti Concord Press of Nigeria Ltd. a působil jako výkonný ředitel společnosti Radio Communications Nigeria. Během svého působení v ITT byl často napomínán veřejností kvůli hroznému stavu nigerijského telefonního systému. Abiolovi odpůrci tvrdí, že finančně profitoval na úkor občanů tím, že používal nekvalitní materiály a nechával si dodatečné zisky pro sebe; tato obvinění rozhodně popíral.
Velkou část svého jmění, které se odhaduje na téměř 2 miliardy dolarů, Abiola volně rozdělil mezi ostatní. Údajně poslal přes 2 500 studentů do univerzitního systému a také věnoval peníze charitativním organizacím a podporoval sportovní akce. Díky své štědrosti si Abiola mezi občany Nigérie vysloužil přezdívku „Otec Vánoc“. Kromě své štědrosti byl Abiola považován za bystrého obchodníka. Více než 20 let si pečlivě pěstoval přátele po celé zemi. Považoval se za oblíbeného u nigerijského vojenského establishmentu, což byl omyl, který ho přišel draho.
Politické boje
Nigérie, nejlidnatější země afrického kontinentu, získala svobodu od Velké Británie v roce 1960. Během následujících čtyř desetiletí prošla několika velkými politickými krizemi, včetně zhroucení civilní vlády v 60. letech 20. století a pádu „druhé republiky“ v čele s civilním režimem v 80. letech 20. století. Obě tyto krize urychlilo občanské násilí v Jorubě, jihozápadním okrese země. Historicky byly konflikty mezi severem a jihem v Nigérii peprné, protože politickou moc držel v rukou sever, kde sídlila armáda země. Abiola, který pocházel z jižního jorubského okresu, vnesl do politického uspořádání země jiný pohled. Jeho kultivace lidí na obou stranách rozdělení na sever a jih se nakonec ukázala jako prospěšná.
Snaha o demokracii
V roce 1993 procházela nigerijská vláda dalším z řady pokusů o stabilizaci. Generálmajor Ibrahim Babangida spolu s nigerijskými politickými představiteli slavnostně zahájil činnost Přechodné rady a Národní rady pro obranu a bezpečnost (NDSC). Tyto řídící orgány měly existovat do doby, než se uskuteční demokratické volby, v nichž by byl zvolen prezident. Dne 5. ledna 1993 zahájila Národní volební komise (NEC) proces prověřování více než 250 prezidentských kandidátů. NEC zakázala předchozím kandidátům a stranám vést kampaň, a tak začal dlouhý proces.
Koncem března vybrala Sociálně demokratická strana (SDP) za svého kandidáta Abiolu. Národní republikánský konvent (NRC) vybral Bašíra Othmu Tofa a volby byly naplánovány na 12. června 1993. Výsledky jasně ukázaly, že vítězem je Abiola. Babangida, který si přál pokračovat ve vojenské vládě, požádal Nejvyšší soud o odklad voleb a 16. června bylo vyhlášení výsledků odloženo. V rozporu se soudním příkazem skupina nazvaná Kampaň za demokracii zveřejnila výsledky voleb a prohlásila za vítěze Abiolu, kterého podpořilo 19 z 30 států. O necelý týden později NDSC volby zrušil, údajně proto, aby ochránil právní systém a soudnictví před zesměšněním na národní i mezinárodní úrovni. USA i Velká Británie na toto porušení demokratických principů reagovaly omezením pomoci Nigérii. Abiola, který se domníval, že dostal mandát od voličů, se připojil ke Kampani za demokracii a vyzval voliče k občanské neposlušnosti ve snaze vynutit si platnost výsledků voleb. V reakci na to major Babangida využil pravomoci, kterou si stále udržoval, a zakázal Abiolovi i Tofovi účast v jakýchkoli nových volbách.
6. července 1993 nigerijští představitelé požadovali, aby obě strany souhlasily s účastí v prozatímní národní vládě. Ty neochotně souhlasily a 16. července byly oznámeny plány na nové volby, od kterých však bylo okamžitě upuštěno. Dne 31. července Babangida, předseda NDSC, oznámil, že prozatímní vláda vstoupí v platnost 27. srpna. Den předtím, než nová vláda vstoupila v platnost, odstoupil a předal moc preferovanému věrnému náčelníkovi Shonekanovi.
Nigerijci podporující Abiolu požadovali, aby mu byla moc předána jako právoplatnému vítězi původních voleb. Tyto volby byly mnohými považovány za nejčistší v historii Nigérie a byly chváleny jako společné úsilí o překonání etnických a náboženských rozporů v celé zemi. A. O. Olukoshi, profesor na Nigerijském institutu mezinárodních vztahů v Lagosu, komentoval volby a většinové vítězství Abioly slovy: „Abiola nám umožnil povznést se nad etnické a náboženské rozdíly … bylo to poprvé, kdy Joruba dokázal získat hlasy jak na východě, tak na severu.“ V té době už Abiola odcestoval do Londýna, kde celý proces odsoudil. Po celý srpen 1993 byla Nigérie ochromena stávkami a nepokoji a téměř se zastavila. Abiola zůstal několik měsíců v zahraničí a nakonec se koncem roku vrátil do Nigérie. V listopadu 1993 byl náčelník Shoneken svržen generálem Sanim Abachou, protože moc v Nigérii opět převzala armáda.
Pokračující nepokoje
V první polovině roku 1994 rostla nespokojenost s armádou. Během ústavní konference v květnu23 vyzvala Kampaň za demokracii k bojkotu voleb a požadovala, aby armáda vrátila moc Abiolovi, předpokládanému vítězi voleb z předchozího roku. Poté, co se 11. června 1994 před skupinou 3 000 lidí prohlásil za prezidenta, se Abiola ukryl. Vyzval k povstání, aby donutil armádu uznat výsledky hlasování z roku 1993. Armáda, která na něj uspořádala celostátní pátrání, ho 23. června zatkla. Následujícího dne se v Lagosu sešlo 1 000 demonstrantů, kteří požadovali Abiolovo propuštění. V červenci byla proti vládě zahájena opotřebovací válka, kterou vedl nositel Nobelovy ceny Wole Soyinka. V reakci na to armáda obvinila Abiolu z velezrady. Soyinka, jedna z hnacích sil Abioly, byl po obvinění z velezrady nucen uprchnout ze země.
Zaměstnanci ropného průmyslu zahájili desetidenní stávku, která ochromila přední národní průmyslové odvětví a zastavila ekonomiku země. V Lagosu vypukly nepokoje a do třetího týdne stávky bylo zabito 20 lidí. V polovině srpna přinesla stávka nepokoje do severní a východní části země, protože podpora Abioly stále rostla. Abacha reagoval propuštěním všech vysoce postavených vojáků, o nichž si myslel, že nejsou loajální, a poté propustil šéfy státních podniků a jejich představenstva. Abacha nakonec stávku po devíti týdnech potlačil. Zatýkal všechny prodemokratické vůdce, které se mu podařilo najít.
Útok na srdce nebo otrava?“
Abiola zůstal čtyři roky ve vazbě a nesměla ho navštěvovat ani rodina, ani osobní lékař. Byla mu odepřena řádná lékařská péče, a to i poté, co byl vyšetřen státem pověřenými lékaři. Abiolova dcera Hofsad uvedla, že rodině nebyl během čtyř let otcova věznění umožněn žádný kontakt.
7. července 1998, jen několik dní před plánovaným propuštěním z vězení, Abiola během návštěvy americké delegace zkolaboval a zemřel v nigerijské Abuji na údajný infarkt. Jeho dlouholetý přítel a podporovatel Wole Soyinka vyjádřil pochybnosti, že smrt nastala přirozenou smrtí. „Jsem přesvědčen, že Abiolovi byl podán nějaký pomalý jed,“ řekl v rozhovoru poté, co se dozvěděl o smrti svého přítele. Soyinka tvrdil, že jed byl aplikován i jiným nigerijským politickým vězňům, a naznačil, že před Abiolovou smrtí obdržel vzkaz, v němž stálo, že jeho přítel bude v nejbližších dnech zabit.
Pitvou bylo zjištěno, že Abiolovo srdce bylo vážně nemocné, a to se potvrdilo jako příčina jeho smrti. Americká delegace, která navštívila Abiolu v době jeho záchvatu, neviděla důvod předpokládat cizí zavinění a uvedla, že podle názoru předsedajících lékařů příznaky odpovídaly srdečnímu záchvatu.
Abiolova smrt šokovala a zarmoutila zemi, která se poprvé ve své historii přiblížila k tomu, aby zažila skutečnou demokracii prostřednictvím platných voleb. Římskokatolický arcibiskup z Lagosu Anthony Okogie komentoval Abiolův odchod slovy: „Jeho smrt je koncem jedné kapitoly“. Namísto oslav jeho propuštění a možného znovuzrození demokracie Nigérie ustoupila, aby se znovu sebrala a začala znovu.“
Další čtení
Atlanta Journal and Constitution, 16. července 1998.
Newsday, 9. června 1995.
Time, 9. srpna 1993.
AP Online, 7. července 1998.
Encyclopedia Britannica Online, http://members.eb.com (16. února 1999). □