Boj o právní uznání
-
Toleranční edikt podepsaný Ludvíkem XVI. v roce 1787, kterým se protestantům přiznává občanský status
Již koncem 60. let 17. století byly vznášeny požadavky na právní uznání nekatolíků. Nejpalčivějším sporem byl spor o občanský status, zejména o neplatnost sňatků neuzavřených v kostele.
V roce 1785 La Fayette, který se vrátil z americké války za nezávislost, protestoval ve prospěch „emancipace“ francouzských protestantů. Dostal se do kontaktu s novým superintendentem „pouštních kostelů“, pastorem Rabautem Saint-Etienne, který se prostřednictvím La Fayetta setkal s vládním ministrem Malesherbesem, jenž byl znám svými názory ve prospěch civilního sňatku protestantů.
Ukončení ostrakizace NEBO upírání práv protestantům
-
Jean-Paul Rabaut Saint-Étienne © S.H.P.F.
V listopadu 1787 byl Ludvíkem XVI. podepsán edikt. Vycházel z několika dokumentů/vyhlášek/traktátů/pamfletů (ve skutečnosti se překládá jako „memorandum“, ale jeden z mých návrhů by zde byl lepší, jeden z nich napsal sám Malesherbes a týkal se pouze občanského postavení těch, kteří „nepřijímají katolickou víru“ : nenáboženská svatba byla povolena pouhým oznámením před královským soudcem nebo knězem místní farnosti, který sloužil jako matrikář. Stejným způsobem se registrovala i narození a úmrtí.
Většina protestantů reagovala na edikt příznivě a řada z nich předstoupila před soudce, aby legalizovala své svazky „pouštních církví“ nebo zaregistrovala narození dětí. – francouzština skutečně říká: „Narození a úmrtí byla registrována stejným způsobem.“
Omezení ediktu
Parlament edikt zaregistroval 29. ledna 1788, ale dal jasně najevo, že katolicismus zůstává oficiálním náboženstvím v zemi.
Nekatolíkům však byla stále odpírána místa ve státních službách a učitelské profesi. Protestantům bylo nakonec povoleno pracovat v civilních a vojenských zaměstnáních ústavním dokumentem z 24. prosince 1789.
V průběhu revoluce jim byla Deklarací lidských práv přiznána svoboda svědomí a ústavním dokumentem z 3. září 1791 náboženská svoboda.
.