Museums Challenged to Showcase ‚Creepiest Objects‘ Deliver Stuff of Nightmares

Svým strašidelným úsměvem a pohledem pronikajícím do duše taxidermie „mořské panny“ Feejee dlouho strašila zaměstnance spravující sbírky v National Museums of Scotland. Tato noční můra se však nyní stala mocnou zbraní v nejnovější bitvě #CuratorBattle, která probíhá na Twitteru: výzva k hledání nejděsivějších předmětů ve sbírkách muzeí po celém světě.

Soutěž, kterou minulý pátek odstartovalo Yorkshirské muzeum – které každý týden pořádá sérii podobných kulturních klání -, začala poměrně krotkým příspěvkem samotné instituce z Yorku: drdolem do vlasů, který stále drží pohromadě pomocí dvojice sponek, nalezeným v hrobě ženy z Říma ze 3. nebo 4. století.

„MŮŽETE TO PŘEKONAT?“ napsal zaměstnanec yorkshirského muzea na Twitteru všemi velkými písmeny.

Instituce se ochotně chopily výzvy a zaplavily twitterové vlákno zlověstnými příspěvky: z Deutches Historisches Museum v Berlíně; nafouklou „zombie blowfish“ z Bexhill Museum ve východním Sussexu; železnou masku určenou k veřejnému ponižování a s děsivým, šikmým úsměvem z Royal Armouries Museum v Leedsu.

Všechny předložené artefakty byly přinejmenším přitažené za vlasy – a zdálo se, že většina z nich vyvolává více otázek než odpovědí. Kurátor z Pitt Riversova muzea v Oxfordu zaslal ovčí srdce s hřebíky, které mělo být nošeno jako náhrdelník, jenž by mohl „zlomit zlá kouzla“. Také nedaleké Ashmolean Museum, které se přihlásilo do týmu strašidelných šperků, předložilo svůj vlastní přívěsek, vyřezaný tak, aby na jedné straně zobrazoval skleslou tvář mrtvého muže a na druhé straně hnijící lebku, která se kroutí červy.

„V mnoha ohledech bychom si přáli, abychom mohli celou tuto nit zrušit,“ napsalo Ashmolean Museum na Twitteru.

Kurátoři sbírky Clarke Charm Collection pak zvýšili sázku další hrůznou formou ozdoby: kousky lidských kostí a zubů. Ve dvou příspěvcích tým představil kost z prstu Homo sapiens, kterou opatroval hazardní hráč, jenž doufal, že mu přinese štěstí, a také chrup mrtvého muže, zavěšený na krku dítěte, „aby zabránil křečím způsobeným prořezáváním zubů.“

Další položky byly spíše bizarní než cokoli jiného. Jeden z nich z Yorského hradního muzea představoval dioráma ručně vyrobených modelů – vytvořených z krabích klepet a nohou – hrajících karty a těžících zlato.

„Typičtí viktoriáni,“ uvedla instituce na Twitteru. „hey loved weird/creepy stuff.“

V příspěvku, který zveřejnila Clara Molina Sanchezová, vedoucí oddělení aplikované konzervace v Historic Environment Scotland, byl zobrazen velrybí ušní bubínek, pečlivě namalovaný tak, aby připomínal znetvořený lidský obličej.

Možná nejznepokojivější ze všech byly příspěvky s dětskými hračkami, panenkami a dalšími humanoidními figurkami v matoucích scenériích lezoucích z kůže. Na této straně Atlantiku kurátor z kanadského Muzea ostrova prince Edwarda zaslal „prokletou“ dětskou hračku s názvem „Wheelie“, která byla objevena ve zdech 155 let starého sídla.

„t MOVES ON ITS OWN,“ uvedla instituce na Twitteru. „Zaměstnanci ji položili na jedno místo a později ji našli na jiném místě…“

Dalšími uchazeči v této nepřekvapivě bohaté kategorii byly fragmenty několika rozbitých panenek, doplněné o vyklenuté skleněné oči, z muzea v anglickém Eghamu; pronikavě červenooký „pijící medvěd“ z Muzea hraček v Penhurst Place, který za příspěvek dvou pencí usrkne z hrnečku; a špendlíkový polštářek vyrobený ve tvaru peapodu a polepený malými dětskými hlavičkami. Je příznačné, že poslední z těchto položek byla oblíbená u fanoušků, i když všechny jsou svým způsobem mrazivé až do morku kostí.

Mezi nejlepší (nejhorší?) příspěvky patří originální mořská panna ze Skotského národního muzea. V sérii tweetů instituce píše, že tyto taxidermované hrůzy jsou ve světových muzeích běžné jako relikvie z výstav. Spíše než aby představovaly nějakého přirozeně narozeného tvora, byly tyto předměty záměrně vyrobenými podivnostmi, které často vznikly přišitím zadní poloviny ryby na trup mladé opice (nebo sochy vytvořené tak, aby se jí podobala).

Většina dalších kurátorských bitev Yorkshirského muzea byla mnohem méně strašidelná. Jak uvádí Taylor Dafoe pro artnet News, minulé ročníky zahrnovaly soutěže o nejnudnější, nejhezčí a nejsmrtonosnější předměty instituce, stejně jako rozkošnou soutěž s velikonoční tematikou o „nejlepší vajíčka“ sbírek.

Týdenní soutěže, zahájené po uzavření Yorkshirského muzea, byly pro instituci, která svými odlehčenými spory na sociálních sítích zapojila kulturní partnery široko daleko, malým přínosem.

„Bitva kurátorů postupně narůstá, protože stále více muzeí i široké veřejnosti se každý pátek dívá na náš Twitter, aby zjistilo, jaké téma budeme zadávat,“ říká Millicent Carrollová z York Museums Trust Helen Piddové z Guardianu. Carrollová však přiznává, že „nejděsivější předmět to posunul na jinou úroveň.“

„Pro nás i ostatní muzea je skvělé, že můžeme sdílet naše sbírky s veřejností i v době, kdy jsou naše dveře zavřené,“ říká. „Jen doufáme, že jsme nikomu nepřivodili noční můry!“

Pro mnohé z nás ta mrazivá loď duchů pravděpodobně vyplula už dávno.