Reformace a následná protireformace zahrnují jedny z nejrozsáhlejších náboženských, sociálních a politických změn v období renesance. Obě hnutí mají hluboký vliv na hudbu té doby. Některými dopady protestantské reformace na hudbu, konkrétně těmi, které předložil Martin Luther, se budeme skutečně zabývat o něco později, až budeme studovat kantáty J. S. Bacha v období baroka. Prozatím nám postačí přehled reformace. Při čtení si všimněte zmínky o úloze knihtisku a reakci katolické církve, tzv. protireformaci. Na další stránce se zaměříme na protireformaci a její vliv na renesanční hudbu, konkrétně na hudbu Giovanniho Pierluigiho da Palestriny.
Protestantská reformace, často označovaná jednoduše jako reformace, byla rozkol v západním křesťanství, který iniciovali Martin Luther, Jan Kalvín, Huldrych Zwingli a další první protestantští reformátoři.
Ačkoli již před Lutherem existovaly významné dřívější pokusy o reformu římskokatolické církve – například pokusy Jana Husa, Petra Walda a Johna Wycliffa – je všeobecně uznáváno, že reformaci zahájil Martin Luther svým dílem Devadesát pět tezí z roku 1517. Luther začal kritikou prodeje odpustků a trval na tom, že papež nemá žádnou pravomoc nad očistcem a že katolické učení o zásluhách svatých nemá oporu v evangeliu. Útoky se rozšířily na mnoho učení a zbožných katolických praktik. Nové hnutí v Německu se téměř okamžitě diverzifikovalo a nezávisle na Lutherovi vznikaly další reformní podněty. Největšími uskupeními byli luteráni a kalvinisté neboli reformovaní. Luteránské církve vznikaly především v Německu, Pobaltí a Skandinávii, zatímco reformované vznikaly ve Francii, Švýcarsku, Uhrách, Nizozemí a Skotsku. Nové hnutí rozhodujícím způsobem ovlivnilo anglikánskou církev po roce 1547 za vlády Eduarda VI. a Alžběty I., ačkoli národní církev se osamostatnila za Jindřicha VIII. na počátku 30. let 15. století spíše z politických než náboženských důvodů. Po celé kontinentální Evropě probíhala také reformační hnutí známá jako radikální reformace, která dala vzniknout anabaptistickým, moravským a dalším pietistickým hnutím.
Přestože hlavní motivace těchto změn byla teologická, svou roli sehrálo mnoho dalších faktorů, včetně vzestupu nacionalismu, západního schizmatu, které podkopalo víru lidí v papežství, korupce kurie a nové vzdělanosti renesance, která zpochybnila mnoho tradičních myšlenek. Na technologické úrovni poskytlo rozšíření knihtisku prostředky pro rychlé šíření náboženských materiálů v lidovém jazyce.
Římskokatolická církev reagovala protireformací, kterou inicioval Tridentský koncil. Mnoho práce v boji proti protestantismu vykonal dobře organizovaný nový řád jezuitů. Obecně se severní Evropa s výjimkou většiny Irska dostala pod vliv protestantismu. Jižní Evropa zůstala římskokatolická, zatímco ve střední Evropě probíhal ostrý konflikt, který vyvrcholil třicetiletou válkou, jež ji masivně zpustošila.