Definice(y)
Pohyb osoby, která se vrací z hostitelské země zpět do země původu, země státní příslušnosti nebo obvyklého pobytu, obvykle po delší době strávené v hostitelské zemi, ať už dobrovolně nebo nuceně, s asistencí nebo spontánně.
Zdroj(y)
Převzato EMN z definic pojmů „návrat“ a „návratová migrace“ ve slovníku IOM Glossary on Migration, 2. vydání, 2011
Překlady
Synonymum(a)
- návratová migrace
Úžší termín(y)
- vynucený návrat
- program návratu
- dobrovolný návrat
.
Související termín(y)
- reakční dohoda
- reintegrace
- návrat
Poznámka(y)
1. Definice Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) zahrnuje všechny kategorie návratů migrantů: návrat v rámci územních hranic země, jako v případě vracejících se vnitřně vysídlených osob a demobilizovaných bojovníků; nebo z hostitelské země (tranzitní nebo cílové) do země původu, jako v případě osob, které v zemi pobývaly legálně, migrujících pracovníků, uprchlíků, žadatelů o azyl a kvalifikovaných státních příslušníků; nebo způsob realizace návratu, např. dobrovolný, nucený, asistovaný a spontánní návrat. Nevztahuje se na pobyty kratší než tři měsíce (jako jsou prázdninové návštěvy nebo obchodní jednání a jiné návštěvy, které se obvykle považují za návštěvy na dobu kratší než tři měsíce).
2. V souvislosti se směrnicí Rady 2008/115/ES (návratová směrnice) se „návratem“ ve smyslu čl. 3 odst. 3, chápe jako navrácení, ke kterému dojde po vydání rozhodnutí o navrácení. Tento glosář používá pojem „povinné navrácení“ k označení „navrácení“, jak je definováno v návratové směrnici.
.