Jsem fitness redaktorka a crossfiterka, takže jsem byla v šoku, když jsem si připnula krokoměr Fitbit Zip (ty už nejsou k dostání, ale tento krokoměr by fungoval) a na konci dne viděla své výsledky. Sotva jsem překonal hranici 3 000 kroků. Pro celkové zdraví doporučují odborníci jako Harley Pasternak ujít alespoň 10 000 kroků a já jsem byl hluboko pod tímto číslem. Uznávám, že cvičím jen jednu hodinu a celý den sedím u stolu, takže nevím, proč mě toto číslo tak šokovalo, ale protože celodenní sezení škodí tělu i mozku, cítil jsem povinnost s tím něco udělat.
Experiment
MacGyver by byl hrdý. Daroval jsem svůj psací stůl dětem na jejich Lego/výtvarný stolek, oprášil jsem svůj starý běžecký pás a přetáhl ho na místo, kde býval můj psací stůl. Knihovnu jsem postavil ke zdi v rohu a přední část běžeckého pásu jsem přisunul až k ní. Na knihovnu jsem naskládal několik starých ročenek a nahoru jsem posadil počítač a monitor tak, aby byly ve výšce mých očí, když jsem stál na pásu.
Z manželova pracovního stolu jsem ukradla několik svorek a dřevěnou desku a připevnila ji těsně pod ukazatel běžeckého pásu. Šňůru od myši jsem omotala kolem otvoru pro držák na pití a bum – kutilský stůl na běžecký pás! Natáhla jsem si tenisky, na tkaničky připevnila Fitbit Zip a začala chodit. Mým cílem bylo ujít každý den 15 000 kroků po dobu jednoho týdne.
Dokázala jsem to?“
Přímo jsem si myslela, že když budu ráno trochu chodit, bude to stačit, ale v poledne toho prvního dne jsem ušla jen 5 000 kroků (2 000 bylo z ranního cvičení). Chodila jsem dost pomalu a často jsem se zastavovala, navíc jsem během oběda a po něm a na schůzkách dvě hodiny seděla, takže do 16:00, kdy jsem musela seskočit z běžeckého stolu a jít vyzvednout děti, jsem udělala jen asi 10 000 kroků. To znamenalo, že jsem musela být po večeři trochu kreativní. Zahrála jsem si s dětmi improvizovanou indoor hru na honěnou, honila jsem je po domě a přihodila jsem několik minutových soutěží ve skákání a mini taneční párty na Katy Perry.
Po uložení dětí ke spánku v 19:30 jsem ještě potřebovala ujít 2000 kroků, takže jsem chodila nahoru a dolů po schodech a po domě a přitom kontrolovala Instagram a e-mail. Jo, zakopla jsem přitom o své štěně, které mě bedlivě sledovalo a doufalo, že otevřu vchodové dveře a vezmu ji na procházku! Byla jsem ráda, že můj manžel byl ten večer na hokeji, protože by mi řekl: „Co to sakra děláš?!“
Druhý den jsem věděla, že chci udělat pár kroků venku, a tak jsem před prací vzala psy na procházku do lesa a poslouchala přitom svůj oblíbený body-positive podcast Body Kindness. Než jsem vstoupila na svůj běžecký stůl, cítila jsem se klidná, s čistou hlavou a plná energie. Během dne jsem chodila o něco rychleji než den předtím a dělala jsem si méně přestávek, takže než jsem musela vzít děti, překonala jsem hranici 12 000 kroků. Večer jsem si ještě zaběhal s dětmi a tentokrát jsem překonal hranici 16 000 kroků!“
Po zbytek pracovního týdne, pokud jsem většinu dne chodil na starém běžeckém stole, jsem před spaním snadno dosáhl 15 000 kroků. Nejtěžší byl vlastně víkend. V sobotu ráno jsem šel se psy na 90 minut na dlouhou ranní procházku do lesa a sotva jsem překonal hranici 10 000 kroků. Uvědomil jsem si, že všechny ty procházky během dne ve skutečnosti znamenají asi dvě a půl hodiny pomalé chůze.
Jak jsem se cítil?“
Dosáhnout 15 000 kroků za den bylo trochu stresující. Věděl jsem, že se musím neustále hýbat a ne jen stát a pracovat, na což jsem si musel zvyknout. Ale do třetího dne jsem se v psaní na klávesnici a používání myši za chůze mnohem zlepšil. Po celý den jsem se cítil docela nabitý energií, měl jsem jasnou hlavu a bylo mi tepleji (tady ve Vermontu je chladno!). Chůze mě také povzbudila k dalším nárazovým cvičením. Odskočila jsem si z běžeckého pásu, abych si udělala přestávku na toaletu, ale udělala jsem pár přítahů nebo mrtvých tahů, jen proto, že jsem se na to cítila!
Moje tělo a svaly se cítily skvěle. Celodenní sezení mi rozhodně způsobuje bolesti, zejména po vyčerpávajícím ranním tréninku, a často mě bolelo vstát po několikahodinovém sezení. Chůze v průběhu dne zabránila zatuhnutí a dokonce zmírnila mou obvyklou bolestivost druhý den CrossFitu. Ten týden jsem také rychleji usínal a dobře spal.
Teď co?
Jsem závislá! Cítím se mnohem lépe, když nesedím celý den, a tento kutilský běžecký stůl mi usnadňuje zůstat aktivní po celý pracovní den. Mám ten luxus, že mohu pracovat z domova, takže jsem vděčná za to, že to mohu dělat – jediné divné pohledy, kterých se mi dostává, jsou od mých dvou psů. Nebudu striktně dbát na to, abych udělala přesně 15 000 kroků denně, a nebudu nosit krokoměr každý den, ale rozhodně jsem díky tomu pochopila, kolik úsilí je třeba vynaložit, abych tolik kroků udělala. Po tomto experimentu se cítím inspirován k tomu, abych denně udělal více kroků tím, že budu parkovat dál, budu více venčit své psy (jsou nadšení!) a budu více běhat a pořádat taneční párty se svými dětmi (ty jsou také nadšené!).
Pokud pracujete z domova nebo na místě, které to umožňuje, určitě bych se poohlédla po koupi běžeckého stolu. Pokud to není možné, vyhraďte si během dne každou hodinu nebo dvě čas na pětiminutovou procházku. Každá maličkost pomáhá a slibuji, že se budete cítit lépe!