„Šťastnými vás nečiní lidé, ale vaše myšlenky. Lidé tě nedělají smutným, dělají to tvé emoce. Věk tě nedělá zralým, dělají to zkušenosti.“ – Anonym
Včera jsem byla u jedné své nejlepší kamarádky a strávily jsme spoustu času aktualizací, protože Savannah žije v Miláně a vidíme se jednou za půl roku. Zmínila se o klukovi, který se s ní snaží mít vztah. Vysvětlila mi, jak je to ten nejsladší kluk, jakého kdy potkala, a jak ho moc chce za přítele, ale taky jak má velký strach, že jí ublíží. Už jí někdo ublížil, takže není divu, proč má ten strach. Také se zmínila o tom, jak je nezávislá a nechce na něm být citově závislá. S tím vším, co jsem řekl, jsem šel domů, kde jsem si ty informace procházel a v hlavě se mi neustále vznášela dvě slova: „riskovat“.
Láska je o riskování.
Existuje mnoho názorů, zda riskovat kvůli lásce je dobrý nebo hrozný nápad, ale nakonec na tom ani nezáleží, riskujeme tak jako tak. Strach je nejmocnější zbraň na světě. Strach být zraněn, zesměšněn, udělat chybu, selhat a nedosáhnout svého cíle. Strach nám může zabránit v dosažení nebo snů, našich cílů, nebo nám dokonce zabrání riskovat u lidí, kteří pro nás chtějí to nejlepší. Jak jsem řekla Savannah, je pravda, že má plné právo tomu klukovi úplně nedůvěřovat kvůli svým minulým zkušenostem, ale také pokud se bude dál skrývat před láskou, pak jen ublíží sobě i ostatním. Pokud chce, aby se ty staré rány zahojily, musí si dát šanci a nechat někoho, aby jí je pomohl vyléčit. Je pravda, že čas hodně pomáhá takové rány zahojit, ale je třeba se otevřít i jiným možnostem, které nám mohou pomoci. Dříve nebo později nás láska dostihne a tomu se nedá zabránit. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom milovali a byli milováni, a myslím, že se všichni shodneme na tom, že láska je ten nejlepší a nepopsatelný pocit na světě.
Je v pořádku, že se bojíme cítit zranitelní v rukou druhého člověka, ale kdyby tomu tak nebylo, tak by to nemělo cenu.
Tyto cenné lekce bychom se nenaučili poté, co bychom zažili svůj první polibek nebo po rozchodu. Všechna ta odmítnutí a všechny ty večeře pod měsícem by byly snadno zapomenuty, kdyby nebylo té volby, kterou jsme učinili a riskovali vše pro lásku. Je to o důvěře; o důvěře, že nás zachytí, když spadneme, že tu bude v našich nejšťastnějších i nejhorších chvílích. Důvěra v to, že udělá všechno, co je v jeho silách, aby tě ochránil, stejně jako ty uděláš všechno, co je v tvých silách, aby ses cítila jako ten nejlepší chlap, kterého jsi kdy potkala.
Je v pořádku být závislý na někom jiném.
Je pravda, že bychom se měli ve svém životě rozhodovat sami, ale není úžasné, když můžeš někoho jiného učinit součástí tohoto života a vědět, jak jsi tím zranitelný? Když si přečteme některý z románů Nicholase Sparkse, vidíme, že páry pro lásku přinášejí tolik obětí, a první, co si řekneme, je „to není skutečné, jsou to jen snůšky falešných dokonalých příběhů“, ale ze všech těch příběhů se můžeme naučit jednu věc: každá oběť, kterou pro lásku přinášíme, nakonec stojí za to. Musíme se naučit být zranitelní a nedívat se na to jako na slabost, ale jako na naši nejkrásnější vlastnost.
Všechno začíná volbou a tentokrát je tou volbou otevřít své srdce a nechat ostatní poznat mé skutečné já.
Nechte svět, aby vás poznal takové, jací skutečně jste, a ne takové, za jaké chcete, aby vás svět považoval. Milujte, riskujte všechno, riskujte, nechte se zranit, vstaňte a zkuste to znovu a nikdy nedovolte, aby vám strach zabránil otevřít své srdce tomu člověku, který je ochoten se pro vás obětovat. Láska je oboustranný cit, takže pokud riskujete tím, že otevřete své srdce, nezapomeňte, že stejně riskuje i ona tím, že vám umožní poznat ji takovou, jaká skutečně je.
Rizika jsou náročná a nahánějí strach, ale ten pocit, když překonáme svůj strach a dosáhneme svých cílů, je prostě nepopsatelný, a když je překonáme kvůli lásce, je to ještě lepší.
Jak řekl Peter Mc Williams: „Milovat je riskantní. Co když to nevyjde? Ach, ale co když ano.“ 