Nejhnusnější rostliny světa

08.10.2018 Slova Lucy Munro

  • Číslo 56
  • Botanica
  • Kultura

Galerie

V roce 2009 položila britská Královská zahradnická společnost čtenářům deníku The Telegraph jednu z velkých otázek vesmíru: Jaká je nejošklivější rostlina na světě? V následné anketě bylo deset rostlin odhaleno jako nejodpornější z druhů matky přírody, přičemž první místo jako nejošklivější rostlina podle veřejného mínění obsadila mrchožroutka (Amorphophallus titanum). Při procházení seznamu takzvaných ohavností jsem však byl překvapen nedostatkem znechucení. Spíše než zděšení jsem pociťoval zvědavost, místo strachu se dostavil údiv. Každá z deseti rostlin pro mě byla svým vlastním tajemným způsobem podivně přitažlivá.

Pro každou rostlinu, která se ocitla na černé listině ošklivých rostlin RHS, se našel alespoň jeden člověk, který místo toho protestoval za její zařazení mezi své nejoblíbenější rostlinné druhy. Dokonce i květ mrtvoly (jejíž botanický název v doslovném překladu znamená „obří znetvořený penis“), vzácná indonéská rostlina uznávaná pro svůj květ, který se objevuje jednou za deset let, a štiplavou vůni hnijícího masa, přitahovala obdivovatele:

Z každé z rostlin, které RHS zařadila do svého průzkumu, je mnoho endemických v drsném prostředí, kde přežití závisí na vrozené evoluční schopnosti být odpudivý. Vezměme si například zeleninovou ovci neboli tutahunu (Raoulia eximia), výjimečnou rostlinu pocházející z vysokohorských oblastí Nového Zélandu. Tato rozložitá trvalka se chrání před kořistí a mrazivými vysokohorskými podmínkami tím, že vytváří hustý polštář bílých vlnitých chlupů. Na druhou stranu mrchožrout využívá svých odpudivých schopností, aby lákal a dráždil masožravý hmyz, který je nezbytný pro šíření opylení a budoucí přežití druhu.

Tisíce návštěvníků se sjíždějí do botanických zahrad po celém světě, aby zažili vzácné představení kvetoucího arumu titánského, jehož tmavě červená dužnina a štiplavý pach ztělesňují vlastnosti hnijícího masa.

V roce 2016 přesáhl počet návštěvníků mrtvolníku během dnů jeho květu v chicagské botanické zahradě 20 000 osob.

Květ mrtvoly neboli arum titanum (Amorphophallus titanum – v překladu „obří znetvořený penis“) kvete jednou za deset let a vydává vůni hnijícího masa, aby přilákal masožravý hmyz, který rostlinu opyluje a zajišťuje přežití druhu. Obrázek: USCapitol. Pochází z Wikimedia Commons.
Ovečka zeleninová neboli tutahuna (Raoulia eximia) je neobyčejná rostlina endemická pro alpské oblasti Nového Zélandu. Obrázek: iNaturalist.org.

Je jasné, že ošklivost nás fascinuje. V matce přírodě a také v lidstvu je všude, kam se podíváte, měnící se úhel krásy, každý den na jiném místě, podle toho, koho se zeptáte. O subjektivitě estetiky napsal skotský filozof David Hume v roce 1742: „Krása ve věcech existuje pouze v mysli, která je kontempluje.“ V tomto případě se jedná o subjektivní estetiku. Proč tedy máme pocit, že ošklivost v rostlinném světě je něco neobvyklého nebo špatného, vyhrazeného pouze pro obskurní druhy v dalekých pustinách? A co vůbec činí rostlinu hodnou toho, aby byla odsouzena jako ošklivá? Je ošklivost špatná věc?“

Práce v maloměstské rostlinné školce poskytuje jedinečný pohled na proměnlivé vnímání krásy a ošklivosti, které existuje v rámci společenství lidí.

Nejvíc ze všeho jsem se naučil, že lidé se hlasitě vyjadřují k tomu, co se jim líbí a co ne, co považují za krásné, a proto hodné cenného místa v jejich zahradách, a co je podle nich odporně ošklivé a hodné pouze odpadkového koše.“

Někdy se s druhou reakcí setkávám s rozhořčením, osobně uraženým jménem dotyčné rostliny bez ohledu na to, zda ji považuji za hodnou sporu, nebo ne. Možná to souvisí s dlouhodobým vztahem, který člověk naváže se školkařskými rostlinami, pečuje o ně a stará se o ně napříč ročními obdobími, v jejich nejlepších i nejhorších časech. Ještě nedávno bych mohla chrlit vlastní seznam ošklivek – nandiny, pelargonie, agapanthusy, fotinie, osteospermie… ale čas a energie strávené snahou porozumět jim, abych je udržela při životě, mi vtiskly vnitřní fungování jejich ošklivosti a teď už si tím nejsem tak jistá. I když jsem odečetl a přidal několik nových přírůstků do svého vlastního seznamu (každý kultivar osteospermu, žaludek zvedající houba, která roste v květináčích přes noc, každé pittosporum, u kterého se objevila kořenová hniloba a následně uhynulo), není to nutně katalog rostlin, které nemám rád, ale naopak si jich více vážím pro jejich aspekty ošklivosti.

Ve snaze zpochybnit prohlášení RHS o ošklivosti a prozkoumat některé způsoby, jakými se ošklivost vyskytuje v našem každodenním životě s rostlinami, jsem tedy kategorizoval několik odporných nálezů, o kterých jsem se dozvěděl ve školce, prostřednictvím zákazníků nebo vlastním pořízením. Neznamená to, že by tyto rostliny byly špatné nebo že by se neměly používat – právě naopak, některé z níže uvedených rostlin patří k mým oblíbeným a ošklivost, jak píše pan Hume, je zcela subjektivní. Pevně věřím, že každá zahrada potřebuje alespoň tu a tam nějakou ošklivost. Kromě toho si najde svou cestu, i když to nemáte v úmyslu. Ale je jen na vás, jak na ni zareagujete a jak si ji vyložíte – ošklivost je přece v oku pozorovatele.

Geránie a madeira jsou polarizující, pokud jde o debatu o ošklivosti a kráse. Obrázek: Lucy Munro

Obyčejná ošklivost (rostliny, které pravidelně rozdělují názory a vyvolávají kontroverze)

Geránie – tu jsem se naučila opravdu milovat, spíš ze sentimentálních důvodů než z jiných. Ale je to rostlina, která polarizuje.
Růže – zatímco v tomto případě jsem pevně na straně milovníků růží, ne každý ocení růžový keř. Možná to má něco společného s trny, holými stonky v zimě a potřebou péče a pozornosti. Přesto řeknu, že ne všechny růže jsou stejné. Tady se na vás dívám, růže bez vůně.
Agapanthus
Plakající okrasné rostliny

Pach ošklivosti (rostliny, které smrdí)
Bradfordská hruška (Pyrus calleryana) – Ach, ta Bradfordská hruška! Oblíbená pro svůj krásný tvar, čistě bílé jarní květy a šarlatově bronzové podzimní olistění. Jistě výjimečný, krásný strom podle všech měřítek, že? Omyl! Pyrus calleryana v sobě skrývá pořádnou ošklivost. Tyto sněhové květy vyzařují štiplavou vůni blízkou vůni spermatu, což je zajímavý postřeh, který jsem nedávno vyslechl od zákazníka, který si koupil hrst Bradfordů, aby jimi lemoval příjezdovou cestu. Po trapném mlčení, kdy jsme se oba snažili předstírat, že se posledních třicet vteřin rozhovoru vůbec nestalo, si stromky koupila a spokojeně odešla. Jestli tohle není důkaz subjektivity ošklivosti, pak už nevím, co je.
Květiny (Plectranthus) – Nebo také „rostlina kočičí moči“, jak ji nazvala moje sestra Anna krátce poté, co otěhotněla a nemohla fungovat v blízkosti „žluklého“ páchnoucího keře plectranthusu, který rostl na její venkovní terase.
Smradlavý kosatec (Iris foetidissima)
Kaktusy hvězdnaté (Stapelia grandiflora) – fuj, smradlavé! Nebo podle jedné zděšené paní „fuj!“
Všechny lilie
Růže bez zápachu

Invazivní okrotice menší (Vinca minor) má šířící se charakter, který se může rychle zvrhnout, když se nedíváte. Obrázek: Lucy Munro.

Ošklivé chování
Všichni jsme někdy pěstovali tu rostlinu, která začíná perfektně, krásně, rozkošně! Tedy až do chvíle, kdy se podíváte jinam, abyste obdivovali jiný úhel zahrady, a BUM! Dříve zmíněná rostlina vzala za své ve VELKÉM. OŠKLIVÁ. WAY.
Periwinkle (Vinca minor) – zasadila jsem ji navzdory všem odborným radám. Netřeba říkat, že odborníci měli pravdu.
Euphorbia wulfenii – moje kamarádka Polly bude muset každý víkend do konce života věnovat tomu, aby odstranila tohoto potulného zlobivce z každé skuliny a koutu své zahrady.
Evening primrose – vlk v rouše beránčím mezi výplněmi zahradních záhonů.
Hloh (Crataegus)
Berberis
Kvetoucí kdoulovec (Chaenomeles)

Plane-Jane ošklivý
Ralph Waldo Emerson ve svém díle Chování života napsal: „tajemství ošklivosti nespočívá v nepravidelnosti, ale v tom, že je nezajímavá“. S tímto názorem by mohl souhlasit i zakladatel klubu Diggers Clive Blazey, který ve svých spisech uvádí, že ošklivost na zahradě nelze omluvit, přičemž jeho vlastní seznam ošklivých rostlin zahrnuje rostliny běžně vysazované v okolí provozoven rychlého občerstvení, jako jsou nandiny, diosmy a kamélie.
Petunie – naše nejoblíbenější prodávaná punnetová rostlina. Z mně neznámých důvodů.
Gerbery
Karnáty
Viburnum tinus
Osteospermum
Lavender
Pittosporum
Buxus

Osteospermum bude možná vždy na mém seznamu ošklivých rostlin. Obrázek: Lucy Munro

Kolínka ošklivá
Krvácející zubatá houba (Hydnellum Peckii) – houba, která vás bude strašit v nočních můrách.
Masožravé rostliny, zejména Venušina past (Dionaea muscipula)
Kamenná rostlina (Lithop) – na těchto sukulentech je prostě něco, z čeho mi běhá mráz po zádech.
Houby – pokud jste někdy našli jednu vyrůstající ze zdi ložnice ve společném domě v Sydney, pochopíte.
Neidentifikovatelná plíseň, která žije v některých květináčích ve školce

To není rostlina, to je plevel!“
Každá okrasná tráva – nikdy jsem si neměla ve školce objednávat Poa. S miscanthem raději nezačínejme. Jestli se pokusím o purpurovou trávu lásky, vyženou mě z města.
Bambus – souhlasím.
Pryšec
Pupava
Pupava

Jak mě můžeš milovat s tak ošklivým jménem, jako mám já?
Ale opravdu, jak můžeš?
Rosa ‚Ekstase‘, ‚Aspirin‘, ‚Parole‘, ‚Slim Dusty‘, – seznam by mohl pokračovat…
Sviňucha (Carpobrotus)
Plicník (Pulmonaria)
Šalvěj bahenní (Salvia uliginosa)
Ropušnice (Tricyrtis hirta)
Všechny kultivary dafné – ‚Eternal fragrance‘, ‚Princess Daphne‘, ‚Sweet Amethyst‘
Achillea – ‚I’ll kill ya!‘
Všechny rostliny na černé listině ošklivosti RHS

RHS Ugly Poll
A anketa, kterou to všechno začalo…
Květina štírovník (Amorphophallus titanum)
Smrdutá chobotnice (Pseudocolus fusiformis)
Vegetační ovce (Raoulia eximia)
Stromové tumbo (Welwitschia mirabilis)
Sloní kmen (Pachypodium namaquanum)
Monkey cups (Nepenthes)
Mořská cibule (Bowiea. volubilis)
Trnka křížatá (Colletia paradoxa)
Kobas bastardův (Cyphostemma juttae)
Kobásník obrovský (Aristolochia gigantea)

Záhadná houba, která se přes noc objevuje v květináčích ve školce a straší mě v nočních můrách. Obrázek Lucy Munro

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.