“ Nejsilnější písně Jasona Isbella (s komentářem Jasona Isbella)

Příští měsíc vydá Jason Isbell své páté sólové album Something More Than Free. Ve svém žánru – řadí se do oné neurčité, amorfní zóny mezi rockem, folkem a country, známé jako americana – je Isbell mnohými považován za nejlepšího textaře. Jeho silnou stránkou jsou působivé příběhové písně o autentických postavách z masa a kostí ze zapadákova; když šestatřicetiletý Isbell píše o barových povalečích, dělnících ve službách s nízkými příjmy a rodičích v nesnázích, kteří sami sotva vyrostli z puberty, dává jinak neviditelným lidem prostor. Isbellovy nejlepší skladby vás chytnou za srdce a vyprázdní vám kyslík z plic.

Something More Than Free staví na úspěších Isbellovy předchozí desky Southeastern z roku 2013, která byla osobním zlomem a těžila z jeho nedávného vystřízlivění. Na rozdíl od náladové, na riffy zaměřené tvorby, kterou vytvořil se svou bývalou kapelou Drive-By Truckers, je Free převážně akustické a laděné, reflektující úspěchy, kterých Isbell dosáhl v osobním životě, a rodinné vazby, které ho zachránily před hranicí. Možná se u ní také budete rozplývat jako u maratonu Světel páteční noci.

Nedávno jsem se rozhodl sestavit žebříček deseti nejsilnějších písní Jasona Isbella, a pak jsem Isbella požádal, aby o jednotlivých skladbách a svém procesu psaní písní promluvil.

„Speed Trap Town“ (z alba Something More Than Free z roku 2015)

Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších písní na nové desce. Líbí se mi, jak začíná uprostřed příběhu – odehrává se v obchodě s potravinami a první verš zní: „Řekla: ‚Nic mi do toho není, ale láme mi to srdce‘ / do nákupního košíku mi spadl tucet laciných růží.“ (pozn. red. Tento vyprávěcí prostředek jsi použil i v jiných písních a mě by zajímalo: Víš v duchu, co je ten širší příběh a co vynecháváš?“

Víš, většinou mám v hlavě nějaký širší příběh, ale myslím, že spousta těch detailů není nutná. písnička, máš tak málo prostoru, se kterým můžeš pracovat. A je opravdu těžké vyprávět příběh, pokud v něm nejsou jen ty správné, nejpodstatnější detaily. Ale líbí se mi, když to písničky dělají – je tam píseň Bena Howarda z jeho loňské desky, kde první verš zní: „A hele, já jsem neposlouchal.“ A to se mi líbí. To se mi líbí. Někdo se s ním snaží mluvit, ale on nedával pozor.“

Říkal jsi, že teď děláš mnohem víc úprav než kdysi.

Myslím, že to je způsob, jakým teď píšu. Neřídím se jen okamžitou inspirací typu. Čím jsem starší a čím víc to praktikuju, tím víc si uvědomuju, že opravdu pomáhá, když si člověk udělá co nejvíc práce. Vlastním teď nahrávací společnost, takže nemusím každých osm nebo devět měsíců následovat desku. Můžu si dát na čas a pracovat. Když přestanete pít, tak se to hodí, protože můžu strávit osm nebo devět hodin nad písničkou, aniž bych cítil potřebu jít ven, opít se a zahrát si kulečník.“

„Songs That She Sang in the Shower“ (z alba Southeastern z roku 2013)

To je další písnička, která začíná uprostřed scény. Ale chtěl jsem se tě zeptat na další drobnost – jsem fanouškem písní, které odkazují na jiné písně, jako je tomu v této. Je nějaký důvod, proč jste si vybrali písně jako „Breakfast in Bed“ od Dusty Springfield a „Wish You Were Here“ od Pink Floyd? Mají nějaký zvláštní význam, nebo se prostě hodily do rýmového schématu?“

No, u téhle písně jsem měl spoustu možností. A spousta z nich nefungovala s metrem a frázováním. Ale ty, které jsem nakonec vybral, podle mě nejlépe odrážely charakter postavy, kterou jsem popisoval.

Většina lidí, mezi kterými trávím čas, jsou lidé, kteří poslouchají spoustu různých druhů hudby. A myslím, že právě takového člověka jsem se v té písni snažil vytvořit. To je dobrý důvod, proč někoho postrádat, když vztah skončí.

„The Devil Is My Running Mate“ (z alba Sirens of the Ditch z roku 2007)

Na tuhle písničku jsem už dlouho ani nepomyslel. Je to samozřejmě politická píseň.

Vybral jsem si ji, protože je tak otevřeně naštvaná, což je u tebe neobvyklé. Vaše písně jsou obvykle implicitně politické v tom smyslu, že píšete o lidech, kteří se prostě snaží přežít, na rozdíl od sloganů.

Myslím, že politika je velmi osobní věc. A ty příběhy odrážejí větší pravdu. Snažím se dělat prohlášení, která nejsou široká, protože to nedělá dobré psaní. Komentáře neberu jako svou práci, protože v tom nejsem moc dobrý. Dělám to tak, že píšu písničky, a musím být malý, musím ty příběhy udělat trochu osobní. Ale víte, střední třída se vytrácí a v tuhle chvíli už je to všechno pryč a bude to ještě horší, než se to zlepší.

„Daisy Mae“ (z alba Here We Rest z roku 2011)

V určitou chvíli jsem si začal uvědomovat, kolik lidí, které znám, v mládí zažilo nějaký druh sexuálního zneužívání. Moc se o tom nemluvilo, ale čím jsem byl starší, po vztazích s několika různými ženami, jsem si uvědomil, že je to upřímně skoro každý. Dlouho jsem o tom přemýšlela. Prostě jsem se snažila vžít do situace někoho, kdo byl v takovém vztahu, někoho, kdo se potýkal s partnerem, který měl v dětství opravdu takové problémy. Opravdu je až zarážející, jaké procento chlapců a dívek se v mládí muselo s něčím takovým potýkat. Prostě mě to šokovalo, když jsem to zjistil.“

„Děti dětí“ (z alba Something More Than Free)

Ve vašich písních se objevuje téma generací – dětí a rodičů a toho, jak se s věkem mění pohled na tuto dynamiku. K tomu se vracíte v písni „Children of Children“. Co konkrétně inspirovalo tuto píseň?“

„Oba jsme s manželkou vyrůstali s rodiči, kteří byli velmi mladí. Její mámě bylo, myslím, sedmnáct nebo osmnáct, když se narodila; mé mámě bylo patnáct, když jsem se narodil já. Takže jak jsme stárli, začali jsme o tom hodně přemýšlet – o čase, který ti lidé promeškali, protože jsme přišli, když jsme přišli, a protože věnovali velkou část svého života péči o nás.

Proč vás jako písničkáře zajímá tento generační posun?

No, jsou to lidé, ke kterým mám nejblíž. Snažím se psát to, co znám. Je to vždycky zajímavý vztah, zvlášť když pocházíme z Jihu – víte, máme blízko ke svým rodinám. Pocházím z dlouhé linie lidí, kteří byli závislí na svých rodičích, aby přežili, a rodičů, kteří byli dokonce závislí na svých dětech, aby přežili. Čím jste starší, tím více vnímáte své rodiče jako lidi, začínáte chápat jejich chyby a věci, které tvoří jejich charakter. Myslím, že to je okamžik, kdy se sám začínáš skutečně stávat dospělým, kdy dokážeš vidět své rodiče jako lidské bytosti, a ne jako nějaká božstva.“

„Outfit“ (z alba Drive-By Truckers z roku 2003, Decoration Day)

Toto generační téma je asi nejlépe vyjádřeno v písni „Outfit“. Dal ti tuhle radu tvůj otec ve skutečném životě?“

„No, bylo to celé inspirované tímhle. Neříkal všechno přesně takhle. Některé z těch hlášek byly jeho oblíbené, u některých jsem se snažil zachytit jeho smysl pro humor. Ale je to docela blízko. Chci říct, že každá věta v tom refrénu a každá věta v té písni docela přímo souvisí s něčím, o čem jsme se s otcem bavili, když jsem vyrůstal.

Bylo něco konkrétního, co chtěl, aby ses naučil?

Věci o tom, že mám určitě volat domů a být v kontaktu se sestrou. To si myslím, že pro něj bylo číslo jedna. Někdy, když nemáš nikoho jiného, na koho by ses mohl spolehnout, máš ty lidi, se kterými jsi buď pokrevně spřízněný, nebo lidi, které jsi přijal jako svou rodinu.

„Cover Me Up“ (z alba Southeastern)

Tato píseň si vydobyla místo v první pětce, když jsem si přečetl, že ses při jejím prvním zahrání pro svou ženu Amandu Shiresovou dusil.

Jo, asi poprvé dvacetkrát nebo třicetkrát.

Je to nejčistší milostná píseň ve vašem katalogu. Je pro vás těžší být v písni zranitelný a šťastný než mluvit o temných stránkách svého života?“

Není to snadné. Když píšeš takovou písničku, nevypadáš úplně v pohodě. Je těžké udržet si fasádu typu Jamese Deana, když někomu děkuješ za svou záchranu. Ale když píšeš takové písničky, jako píšu já, myslím, že tvým úkolem je snažit se být co nejupřímnější a psát o věcech, které jsou ti někdy nepříjemné.

Šel jsem na svatbu – můj kamarád, který pro nás pracoval, se ženil. Nebyl profesionální hudebník ani skladatel nebo něco takového, ale napsal pro svou ženu píseň a zahrál ji na svatbě a já jsem mohl říct, jak je to pro něj neuvěřitelně těžké. I když to nebyla skvělá píseň podle měřítek, podle kterých bychom normálně kategorizovali skvělé písně, pro ten účel byla dokonalá.“

To mi připadá jako nejtěžší věc, napsat píseň speciálně pro muže nebo ženu a pak si sednout a nakonec ji zazpívat. A právě o to jsem se snažil. Ještě jsme nebyli manželé, takže to asi dobře dopadlo.“

Mohla ti říct, ať se jdeš vycpat, když ta písnička nestojí za nic.

Právě. Je dost vybíravá, co se týče písniček, takže si myslím, že bych měl problém.

„Danko/Manuel“ (z alba Drive-By Truckers z roku 2004, The Dirty South)

Četl jsem This Wheel’s on Fire, knihu Levona Helma o jeho působení v The Band. Mluví o tom, jak měli na cestách takovou dohodu – byl to takový vtip – že kdo umře první, toho vezmou jeho tělo, odvezou ho domů, pohřbí ho a tak podobně. A to mi utkvělo v paměti, v kontrastu se scénou, kdy Richarda (Manuela) našli v hotelovém pokoji, když byli na dně, když nevydělávali moc peněz ani se jim nedařilo tvůrčím způsobem, a Richard se nakonec zabil. Přemýšlel jsem o tom a opravdu mě to dojalo, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem v té době cestoval s kapelou a měli jsme nějaké problémy – problémy se závislostí a depresemi a především se snahou zůstat relevantní a získat význam. Viděl jsem v té knize hodně ze sebe.

Když jsi byl mladší, měl jsi romantickou představu o takovém tom sebedestruktivním archetypu muzikanta na turné?

Nevím, jestli jsem o tom někdy takhle přemýšlel, protože jsem od začátku viděl realitu. Asi jsem si to zromantizoval jako záminku, abych mohl pokračovat a dál se rozvíjet a sám tak žít.“

Můj pohled na to se vlastně nezměnil. Chci říct, že jsem v té době věděl, že to tak je, a prostě jsem byl opravdu, ale opravdu unavený, až jsem se prostě nechtěl pořád cítit jako v pekle.

„Goddamn Lonely Love“ (z alba The Dirty South)

Většina písničkářů by byla hrdá na to, kdyby mohli tuto skladbu označit za svou č. 1. „Goddamn Lonely Love“ (z alba The Dirty South). 1. Pro vás je „Goddamn Lonely Love“ na druhém místě. Tato píseň evokuje velmi specifický pocit osamělosti, opilosti a pronásledování minulostí v baru. Od té doby, co už se neopíjíš ani nepobýváš v barech, dokážeš se s touto písní spojit stále stejným způsobem?“

Takže, stále se dokážu vžít do míst, kde jsem byl, když jsem ji psal, protože mi opravdu připadá, že všechno tak rychle uteklo. Tu písničku jsem napsal asi před deseti lety, myslím. Při zpětném pohledu mi to připadá, jako by to bylo 10 měsíců.

Když si vzpomenu, kdy jsem tu písničku napsal, je to docela jasné. A to mi pomáhá při psaní písní, protože ne vždycky můžeš psát o místě, kde se právě nacházíš. Když jsem na pódiu, často cítím některé ze stejných pocitů – ne nutně tak intenzivně, jako jsem je cítil před deseti lety, ale pořád tam jsou.“

„Elephant“ (z alba Southeastern)

Nedávno jsem ji označil za nejsmutnější píseň tisíciletí. Často se snažím „Elephantovi“ vyhnout, když si pouštím Southeastern, protože vím, že mě na zbytek dne vyřadí z provozu. Jak jste se vyhnuli obvyklým nástrahám takové písně? Protože existuje spousta chytlavých, sentimentálních country písniček o rakovině.

No, nechtěl jsem psát ani tak o rakovině jako o vztahu. Myslím, že to je velká část té písně. Protože o rakovině se toho moc říct nedá. Ale o lidských vztazích je nekonečně mnoho detailů. Takže se na to soustředíš víc než na nemoc.“

Když napíšeš slzopudnou píseň, jako je „Elephant“, víš hned, jak je silná? Nebo je to jako u komika, kdy musíte předstoupit před publikum, abyste věděl, jestli to funguje?

Někdy to tak je. Ale ne u téhle písničky. Když byla ta píseň hotová, věděl jsem, že se mi bude kroutit nůž.

Čím víc to dělám, tím víc se mi daří oddělit se od vzniku písně. Když nějakou dokončím, dokážu ji poslouchat cizíma ušima o něco snáz než dřív. A nevím, proč tomu tak je. Možná je to tím, že jsem teď napsal hodně písniček.

Zejména tuhle písničku jsem napsal v hotelovém pokoji, když jsem měl volno, a když byla hotová, věděl jsem, že jsem udělal něco opravdu těžkého. Jediný způsob, jak bych to mohl vysvětlit, je vlastně stejný, jako když víš, že když slyšíš písničku, kterou napsal někdo jiný, tak tě to takhle ovlivní. Ovlivnilo mě to odděleně od jejího vzniku.