Podle vědců byly nalezeny zkameněliny největšího známého medvěda, který kdy žil, obra, který byl nejmohutnější suchozemskou šelmou své doby.
Ostatky byly objeveny při stavbě nemocnice ve městě La Plata v Argentině. Jednalo se o jihoamerického obřího medvěda krátkolebého (Arctotherium angustidens), nejstaršího a největšího příslušníka svého rodu (jeho skupiny druhů medvědů). Tento titán žil před 2 miliony až 500 000 lety, přičemž jeho nejbližším žijícím příbuzným byl medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) z Jižní Ameriky.
Na základě měření kostí nohou zkameněliny a rovnic použitých k odhadu tělesné hmotnosti vědci uvádějí, že medvěd měl na zadních nohách měřit nejméně 11 stop (3,3 metru) a vážit 3500 až 3855 liber (1588 až 1749 kilogramů). Pro srovnání, „největším rekordem pro žijícího medvěda je samec ledního medvěda, který dosáhl hmotnosti asi 2 200 liber (1 000 kg),“ uvedl badatel Leopoldo Soibelzon, paleontolog z muzea v La Plata.
„Ve své době byl tento medvěd největším a nejsilnějším suchozemským predátorem na světě,“ řekl pro LiveScience badatel Blaine Schubert, paleontolog z East Tennessee State University v Johnson City. „Je vždy nesmírně vzrušující najít něco, co je největší ve své třídě – a ne jen o něco větší, ale o dost větší.“
Ačkoli měl tento medvěd pravděpodobně všežravou stravu, maso pravděpodobně převažovalo. Megafauna neboli velcí živočichové pravděpodobně hráli důležitou roli v tom, co jedl, a potenciálně zahrnovali obří pozemní lenochody, dnes již vyhynulé příbuzné slonů, velbloudy, tapíry a pásovcům podobné tvory známé jako glyptodonti.
„To neznamená, že aktivní lov byl jeho hlavní strategií výživy, protože jeho velké rozměry a velká síla mohly medvědovi umožnit bojovat o kořist ulovenou jinými pleistocenními masožravci, jako je šavlozubá kočka,“ řekl Schubert. „Mytí mršin megahebivorů bylo pravděpodobně dalším častým způsobem obživy.“
Analýza kostí medvěda, kterou provedl výzkumný tým, naznačuje, že šlo o starého samce, který během života přežil řadu vážných zranění. Ta mohla pocházet ze soubojů s jinými samci, při lovu megafauny nebo při soubojích s jinými šelmami o mršinu.
Vědci také naznačili důvod, proč tento druh mohl vyrůst do tak obrovských rozměrů. Když se medvědi dostali do Jižní Ameriky poté, co se asi před 2,6 miliony let objevil pevninský most mezi oběma Amerikami, bylo tam v té době relativně málo jiných velkých predátorů, s výjimkou šavlozubé kočky. Medvědi pak rostli a využívali velkého množství kořisti, domnívají se vědci. Tento druh nakonec vyhynul poté, co se v Jižní Americe vyvinuly další šelmy.
Soibelzon a Schubert své poznatky podrobně popsali v lednovém čísle časopisu Journal of Paleontology.
Aktuality
.