Nektar

Nektar kamélie

V botanice je nektar tekutina bohatá na cukry vylučovaná rostlinami, která slouží k přilákání a krmení živočichů, ať už jako adaptace pro účely rozmnožování nebo ochrany. Je produkován ve žlázách zvaných nektária (jednotné číslo; nektárium). Nektar produkují buď květy v květních nektáriích, v nichž láká opylující živočichy, nebo mimokvětní nektária, která jsou zdrojem živin pro živočišné mutualisty poskytující rostlině ochranu proti býložravcům nebo jiný prospěch.

V řecké mytologii nektar označuje nápoj bohů. Termín je odvozen z latinského nectar, pro „nápoj bohů“, který má zase původ v řeckém slově νέκταρ (néktar), o němž se předpokládá, že je složeninou prvků nek- „smrt“ a -tar „překonání“. Nejstarší zaznamenané použití jeho současného významu „sladká tekutina v květech“ pochází z roku 1609 (Harper 2001).

Nektar produkuje rostlina nikoli jako zdroj energie nebo živin pro rostlinu samotnou, ale spíše pro konzumaci různými nektarivoři (živočichové živící se nektarem, jako je hmyz, ptáci, savci a ještěrky). Rostlinné druhy produkující nektar tak sice podporují své vlastní přežití a reprodukci, ale zároveň přispívají něčím hodnotným ostatním (ekosystému a/nebo lidem). Mnozí z těchto prospěšných živočichů zase poskytují užitek rostlinným druhům, což odráží smysl pro jednotu a harmonii v přírodě.

Pro člověka je nektar ekonomicky důležitý jako zdroj cukru pro med. Je užitečný také v zemědělství a zahradnictví, protože nektarem se živí dospělá stádia mnoha druhů dravého hmyzu a také kolibříci a motýli.

Nektárium

Nektárium je rostlinná žláza, která vylučuje nektar. Mohou to být květní nektária, která se obvykle nacházejí v základu květu, nebo mimokvětní nektária, umístěná na jiných částech rostliny.

Květní nektária

Květní nektária se obvykle nacházejí v základu okvětí a slouží k přilákání opylujících živočichů, jako jsou včely, ptáci nebo netopýři. Jsou umístěny tak, aby opylovači hledající nektar při přístupu k nektaru otírali rozmnožovací struktury květu, prašníky a pestíky. To umožňuje přenos pylových zrn (samčích gamet) ze samčího rozmnožovacího orgánu na samičí rozmnožovací orgán, který obsahuje vajíčko (samičí gametu), nebo je přenese na samotné vajíčko.

Extraflorální nektária

Extraflorální nektária na Prunus africana

Extraflorální nektária (EFN) jsou rostlinné žlázy produkující nektar, které se nacházejí fyzicky odděleně od květu, nebo pokud jsou v blízkosti reprodukčních částí, nejsou zapojeny do opylování. Bylo prokázáno, že více než 2000 druhů rostlin z více než 64 čeledí má mimokvětní nektária (Mizell 2004). Ty se mohou nacházet mimo jiné na listových řapících, listových latách, řapících, řapících, stéblech, stopkách a plodech (Mizell 2004). Složení nektaru tvoří asi devadesát pět procent cukru (glukóza, fruktóza, sacharóza) a zbylých pět procent tvoří aminokyseliny a další důležité živiny (Mizell 2004). Jeho obsah se liší od květního nektaru (Mizell 2004).

Nektar produkovaný mimo květ se obvykle vyrábí proto, aby lákal dravý hmyz, například mravence. Tento dravý hmyz sežere jak nektar, tak veškerý rostlinožravý hmyz v okolí, a funguje tak jako „bodyguardi“ (Wäckers et al. 2005; Mizell 2004). Předpokládá se také, že mimokvětní nektária mohou fungovat jako vylučovací orgán pro odstraňování metabolických odpadů (Mizell 2004), nebo že mohou odlákat hostující živočichy, jako jsou mravenci, od sběru potravy v květních nektáriích nebo pro přilákání mravenců, kteří pomáhají při distribuci semen rostlin.

Mimo květní nektária se vyskytují u druhů patřících mimo jiné do rodů Salix, Prunus a Gossypium. Mučenka (Passaflora sp.), bez černý (Sambucus spp.) a vikev chlupatá (Vicia sp.) jsou rostliny, o nichž je známo, že mají na listech a/nebo stoncích velká mimokvětní nektária, která lze snadno najít (Mizell 2004).

Nektarivor

V zoologii je nektarivor označení pro živočicha, který se živí nektarem bohatým na cukry, který produkují kvetoucí rostliny. Většina nektarivorů je hmyz nebo ptáci, ale existují také nektarivorní plazi a savci, zejména různé druhy netopýrů. Pojem nektarivor je méně výlučný než jiné -voři; mnoho živočichů, kteří jsou považováni za nektarivory, může být také hmyzožravci. Mnohé druhy jsou nektaroví lupiči, nevykonávají pro rostlinu žádné opylovací služby a přitom konzumují nektar z květních nektárií.

Bylo zjištěno, že nektarem několika druhů rostlin se živí nelétající savci (pro odlišení od netopýrů), včetně vačnatců, primátů a hlodavců. Ačkoli někteří z těchto savců jsou opylovači, jiní nepřenášejí nebo nepřenášejí dostatečné množství pylu, aby mohli být považováni za opylovače (Johnson et al. 2001). Druhy rostlin, které se živí netopýry a nelétajícími savci za účelem opylení, často produkují velké množství nektaru bohatého na cukry.

Jedním z příkladů nektarivorů z řad hlodavců jsou čtyři druhy hlodavců, u nichž bylo zjištěno, že se živí nektarem africké lilie Massonia depressa a zároveň poskytují rostlině opylovací užitek. M. depressa má matně zbarvené a velmi robustní květy u země, silně kvasnicově voní a během noci vylučuje velké množství nektaru s převahou sacharózy (Johnson et al. 2001). Bylo také zjištěno, že nektar M. depressa je 400krát viskóznější neboli odolnější proti toku než ekvivalentní cukerný roztok. Tato rosolovitá konzistence nektaru může odrazovat od konzumace hmyzem a zároveň usnadňovat lapání hlodavci.

Australská medonosná vačice, T. rostratus, je jedním z mála zcela nektaronosných savců. Tento vačnatec má dlouhý špičatý čenich a dlouhý špičatý jazyk se štětinatou špičkou, který sbírá nektar a pyl.

Ještěra Hoplodactylus láká na květech pouze nektar, nikoliv pyl. Květy opylované tímto druhem produkují hojný nektar jako odměnu pro Hoplodactylus. Dalším příkladem nektaronosného plaza jsou gekoni (rod Phesulma) na Mauriciu.

Zdroj nektaru

Zdroj nektaru je označení pro kvetoucí rostlinu, která produkuje nektar. Kromě užitku, který poskytují živočichům, jsou rostliny zdroje nektaru důležité pro včelařství a také v zemědělství a zahradnictví. Jejich využití je zvláště důležité pro ekologické zemědělství a ekologické zahradnictví, kde slouží nejen k přilákání opylovačů pro plodiny, ale také jako stanoviště pro užitečný hmyz a další živočichy, kteří zajišťují ochranu proti škůdcům.

Na zahradách se zdroje nektaru často poskytují k přilákání motýlů i kolibříků.

Zdroje nektaru pro včely medonosné. Přestože nektar produkuje mnoho rostlin, včelaři dávají přednost umístění úlů v blízkosti určitých rostlin před jinými, a to kvůli kvalitě produkovaného medu. Některé zemědělské plodiny, například jetel a pohanka, se používají k výrobě specifického medu. Některým rostlinám se včelaři vyhýbají kvůli toxinům obsaženým v nektaru. Například med vyrobený z nektaru rododendronů („šílený med“) obsahuje neurotoxické chemické látky.

Zdroje nektaru pro opylování. Opylující hmyz, včetně včely medonosné a mnoha dalších druhů hmyzu, je nezbytným prvkem při pěstování většiny plodin (ačkoli obiloviny jsou opylovány větrem). Udržováním stálé zásoby nektaru v oblastech přiléhajících k poli nebo zeleninové zahradě po celé vegetační období zajišťují zemědělci a zahrádkáři, že jejich plodiny mohou být opyleny v době květu.

Zdroje nektaru pro užitečný hmyz. Zejména ekologické zahradnictví a ekologické zemědělství využívá zdroje nektaru k přilákání a udržení populace užitečného hmyzu. Hmyz, jako jsou dravé vosy, vznášivky a blanokřídlí, se živí nektarem jako dospělci, zatímco jejich larvální formy jsou dravé a živí se zahradními škůdci.

Zdroje nektaru pro motýly a kolibříky. V zahradách je přítomnost motýlů a kolibříků často podporována. Motýly láká většina dobrých zdrojů nektaru, ačkoli existují konkrétní rostliny, které zřejmě preferují. Některé rostliny jsou také pěstovány jako zdroj potravy pro jejich housenky. Kolibříci se živí trubkovitými květy pomocí svých dlouhých sifonových zobáků. Mnoho rostlin z čeledi mátovitých, Lamiaceae, slouží k přilákání kolibříků.

Nektarové vodítko

Obrázky květu Mimulus ve viditelném světle (vlevo) a ultrafialovém světle (vpravo) ukazují tmavé nektarové vodítko, viditelné pro včely, ale ne pro člověka.

Nektarové vodítka jsou vzory pozorované na některých květech, které navádějí opylovače k nektaru a pylu.

Tyto vzory jsou někdy viditelné i pro člověka; například muchovník dalmatský (Linaria genistifolia) má žluté květy s oranžovými nektarovými vodítky. U některých rostlin, například u slunečnice, jsou však viditelné pouze pod ultrafialovým světlem. Pod ultrafialovým světlem mají květy tmavší střed, kde se nacházejí nektaria, a často také specifické vzory na okvětních lístcích. Předpokládá se, že díky tomu jsou květy atraktivnější pro opylovače, jako jsou včely medonosné a další hmyz, který ultrafialové záření vidí (IDEA 2008). Ultrafialová barva, která je pro člověka neviditelná, byla označována jako včelí fialová a směsi ultrafialové s kratšími (žlutými) vlnovými délkami se nazývají včelí fialová podle analogie s fialovou v lidském vidění (Micheneer 1974).

• Harper, D. 2001. Nektar. Etymologický slovník online. Získáno 20. dubna 2008.
• Institut pro dynamický rozvoj vzdělávání (IDEA). 2008. Motýli. Webexhibits.org. Retrieved April 20, 2008.
• Johnson, S. D., A. Pauw a J. Midgley. 2001. Rodent pollination in the African lily Massonia depressa (Hyacinthaceae) [Opylování hlodavci u africké lilie Massonia depressa (Hyacinthaceae)]. American Journal of Botany 88: 1768-1773.
• Michener, C. D. 1974. The Social Behavior of the Bees [Sociální chování včel]: A Comparative Study. Harvard University Press. ISBN 0674811755.
• Mizell, R. F. 2004. Mnoho rostlin má mimokvětní nektária užitečná pro užitečné včely. Department of Entomolgy and Nematology, Florida Cooperative Extension Service, Institute of Food and Agricultural Sciences, University of Florida. Retrieved April 20,2008.
• Wäckers, F. L, P. C. J. van Rijn, and J. Bruin. 2005. Plant-Provided Food for Carnivorous Insects (Potrava poskytovaná rostlinami pro masožravý hmyz): A Protective Mutualism and its Applications. Cambridge University Press. ISBN 0521819415.