Založena byla v roce 712/11 př. n. l. jako megarská kolonie a původně se jmenovala Astakus (/ˈæstəkəs/; starořecky Ἀστακός, „humr“). Poté, co ho zničil Lysimachos, ho v roce 264 př. n. l. obnovil Nikomedes I. Bithynijský pod názvem Nikomédie a od té doby je jedním z nejvýznamnějších měst v severozápadní Malé Asii. Do Nikomédie přišel v posledních letech svého života velký vojevůdce Hannibal Barca, který v nedaleké Libysse (Diliskelesi, Gebze) spáchal sebevraždu. Narodil se zde historik Arrian.
Nicomedia byla metropolí a hlavním městem římské provincie Bithynie v době Římské říše. Opakovaně je zmiňována v listech Plinia mladšího Trajánovi v době jeho působení ve funkci místodržitele Bithýnie. Plinius se ve svých dopisech zmiňuje o několika veřejných budovách města, jako je senátní dům, akvadukt, fórum, chrám Kybelé a další, a hovoří o velkém požáru, při němž místo velmi utrpělo. Dioklecián z něj v roce 286, kdy zavedl systém tetrarchie, učinil východní hlavní město římské říše.
Pronásledování v roce 303Edit
Nicomedia byla centrem Diokleciánova pronásledování křesťanů, k němuž došlo za Diokleciána a jeho císaře Galeria. Dne 23. února 303 n. l., na pohanský svátek Terminalia, nařídil Dioklecián, aby byl nově postavený kostel v Nikomédii srovnán se zemí, jeho písma spálena a drahé kameny zabaveny. Následujícího dne vydal „První edikt proti křesťanům“, který nařizoval podobná opatření u kostelů po celé říši.
Zničení nikomedijského kostela podnítilo ve městě paniku a koncem měsíce požár zničil část Diokleciánova paláce a o 16 dní později následoval další požár. Přestože bylo provedeno vyšetřování příčin požárů, žádná strana nebyla oficiálně obviněna, ale Galerius svalil vinu na křesťany. Dohlížel na popravu dvou palácových eunuchů, kteří se podle něj spikli s křesťany, aby požár založili, a následovalo dalších šest poprav do konce dubna roku 303. Brzy poté Galerius prohlásil Nikomedii za nebezpečnou a ostentativně odjel z města do Říma, brzy poté ho následoval Dioklecián.
Pozdější císařstvíEdit
Nikomédie zůstala východním (a nejstarším) hlavním městem Římské říše až do porážky spolucísaře Licinia Konstantinem Velikým v bitvě u Chrysopole (Üsküdar) roku 324. Dalších šest let pobýval Konstantin převážně v Nikomédii jako ve svém prozatímním hlavním městě, dokud v roce 330 neprohlásil nedalekou Byzanc (která byla přejmenována na Konstantinopol) za nové hlavní město. Konstantin zemřel v královské vile v blízkosti Nikomédie v roce 337. Díky své poloze na soutoku asijských cest vedoucích do nového hlavního města si Nikomédie zachovala svůj význam i po založení Konstantinopole.
Velké zemětřesení 24. srpna 358 však způsobilo v Nikomédii rozsáhlé škody a následoval požár, který katastrofu dovršil. Nikomédie byla obnovena, ale v menším měřítku. V šestém století za císaře Justiniána I. bylo město rozšířeno o nové veřejné budovy. Město leželo na cestách vedoucích do hlavního města a zůstalo významným vojenským centrem, které hrálo důležitou roli v byzantských taženích proti chalífátu. Z nápisů se dozvídáme, že v pozdějším období císařství se Nikomédie těšila cti římské kolonie.
V roce 451 bylo místní biskupství povýšeno na metropolitní stolec pod jurisdikcí konstantinopolského ekumenického patriarchátu. Metropole Nikomédie byla v Notitiae Episcopatuum zařazena na 7. místo mezi metropolemi patriarchátu. V osmém století zde císař Konstantin V. na čas zřídil svůj dvůr, když v Konstantinopoli vypukl mor a v letech 746-47 ho vyhnal z hlavního města. Od roku 840 byla Nikomédie hlavním městem thema Optimatoi. V té době již byla většina starého města na břehu moře opuštěna a perský geograf Ibn Churdadhbih ji popisuje jako ležící v troskách, osídlení se omezilo na citadelu na vrcholu kopce. V roce 1080 sloužilo město jako hlavní vojenská základna Alexia I. Komnena při jeho taženích proti seldžuckým Turkům a tábořily zde první i druhá křížová výprava.
Po pádu Konstantinopole čtvrtou křížovou výpravou v roce 1204 bylo město krátce v držení Latinské říše: koncem roku 1206 si z něj udělal základnu senešal Thierry de Loos, který přestavěl kostel svaté Sofie na pevnost; křižácká pevnost však byla vystavena neustálým nájezdům nikomedijského císaře Theodora I. Laskarise, během nichž byl de Loos zajat nikomedijskými vojáky; v létě roku 1207 císař Jindřich Flanderský souhlasil s vyklizením Nikomédie výměnou za de Loose a další zajatce, které císař Theodor držel. Město zůstalo pod byzantskou kontrolou více než sto let poté, ale po byzantské porážce v bitvě u Bapheus v roce 1302 bylo ohroženo vzmáhajícím se osmanským bekylem. Město bylo dvakrát obléháno a blokováno Osmany (v letech 1304 a 1330), než nakonec v roce 1337 podlehlo.
.