Klíčový bod:
V padesátých letech byla Amerika nadšena atomem. Existovaly plány na automobily poháněné atomem, letadla poháněná atomem a kosmické lodě poháněné atomem.
Proč tedy ne tank poháněný atomem?
Podivný byl Chrysler TV-8 i na poměry 50. let s vizí technologie ve stylu Jetsonů. Téměř monstrózní, jako nějaká zmutovaná houbovitá příšera z postapokalyptického nukleárního hororu z 80. let.
Chryslerova konstrukce byla v podstatě obří věž ve tvaru lusku namontovaná na lehkém tankovém podvozku, jako velká hlava přilepená na malé tělo. Podle autoritativní knihy historika tanků R. P. Hunnicuta „A History of the Main American Battle Tank Vol. 2“ měla být ve věži umístěna posádka, zbraně a pohonná jednotka.
Čtyřmístné vozidlo mělo vážit 25 tun, přičemž věž měla vážit 15 tun a věž jen 10 tun. Bylo by vyzbrojeno 90milimetrovým kanónem T208 s hladkým vývrtem a třemi kulomety, včetně dálkově ovládaného ráže 50 mm, který by obsluhoval velitel tanku. „Uzavřený televizní okruh měl chránit posádku před záblesky jaderných zbraní a zvětšit zorné pole,“ píše Hunnicut.
Uvažovalo se o různých pohonných jednotkách, včetně motoru Chrysler V-8 spojeného s elektrickými generátory napojenými na pásy, elektrického pohonu s plynovou turbínou, paroplynové elektrárny využívající fosilní paliva a nakonec paroplynové elektrárny využívající jaderné palivo.
Věž a podvozek byly navrženy tak, aby byly od sebe odděleny a obě součásti se mohly vejít dovnitř leteckých transportérů. „Silně pancéřovaná vnitřní věž byla obklopena lehkým vnějším pláštěm, který věži propůjčoval vzhled lusku,“ píše Hunnicut. „Tento plášť byl vodotěsný a vytvářel dostatečný výtlak, který umožňoval vozidlu plavat. Pohon ve vodě zajišťovalo vodní čerpadlo instalované ve spodní zadní části věže. Vnější plášť věže měl dostatečnou tloušťku pro odpalování střel s tvarovanou náloží a fungoval jako distanční pancíř, který pomáhal chránit vnitřní věž.“
Armáda nakonec tento nápad v roce 1956 zamítla, i když slíbila, že „nové prvky“ TV-8 budou použity v budoucích tancích.
Přibližně ve stejné době, kdy byl navržen TV-8, armáda navíc zkoumala také koncept tanku s jaderným pohonem označeného R-32, který byl považován za potenciální náhradu za M-48 Patton. Tento 50tunový tank – dvakrát těžší než TV-8 – měl být vyzbrojen 90mm kanonem T208 a poháněn jadernou elektrárnou, která by vytvářela teplo pro pohon turbínového motoru. Dojezd vozidla by činil více než 4 000 mil.
„Je zřejmé, že takový tank by byl nesmírně drahý a nebezpečí radiace by vyžadovalo pravidelnou výměnu posádky,“ poznamenává Hunnicut.
To je mírně řečeno podcenění. Logistika hlavního bojového tanku s jaderným pohonem by byla ohromná. Je pravda, že stejně jako válečná loď s jaderným pohonem by jaderný tank nepotřeboval neustálé doplňování paliva a zranitelné benzinové cisterny. Ale dříve či později by potřeboval radioaktivní palivo. A i jaderný tank stále potřebuje munici, takže by byl stále vázán na své zásobovací linky.
Zajímavá by byla i jeho údržba. Škoda chudáků mechaniků ve skladu nebo vyprošťovacích čet, které musí opravovat nebo odtahovat poškozený tank, z něhož uniká radioaktivní palivo a který chrlí radioaktivní částice. Bombardování opravny tanků by nejen narušilo údržbu: vytvořilo by kontaminovanou zónu.
Kromě obvyklých nebezpečí, jako je požár nebo výbuch, by se posádky v boji obávaly ozáření, pokud by byl jejich tank zasažen. Americké jaderné úřady by téměř jistě trvaly na tom, aby posádky tanků, které by seděly na střeše atomového reaktoru, absolvovaly školení o jaderných materiálech a bezpečnosti, což by ubíralo čas na běžný výcvik, například střelecký.
Možná nejdůležitější je, že taktická vozidla s jaderným pohonem by se stala výsměchem nešíření jaderných zbraní. Flotila atomových tanků v Evropě během studené války by znamenala stovky nebo tisíce jaderných reaktorů rozmístěných všude možně.
Nakonec by tanky nebyly jedinými mutanty.
Michael Peck je častým přispěvatelem časopisu National Interest a pravidelně píše pro mnoho zdrojů, jako je WarIsBoring. Najdete ho na Twitteru a Facebooku.
V padesátých letech minulého století byla Amerika uchvácena atomem. Existovaly plány na automobily poháněné atomem, letadla poháněná atomem a kosmické lodě poháněné atomem.
Tak proč ne tank poháněný atomem?
Podivný byl Chrysler TV-8 i na poměry 50. let s vizí technologie ve stylu Jetsonů. Téměř monstrózní, jako nějaká zmutovaná houbovitá příšera z postapokalyptického nukleárního hororu z 80. let.
Chryslerova konstrukce byla v podstatě obří věž ve tvaru lusku namontovaná na lehkém tankovém podvozku, jako velká hlava přilepená na malé tělo. Podle autoritativní knihy historika tanků R. P. Hunnicuta „A History of the Main American Battle Tank Vol. 2“ měla být ve věži umístěna posádka, zbraně a pohonná jednotka.
Čtyřmístné vozidlo mělo vážit 25 tun, přičemž věž měla vážit 15 tun a věž jen 10 tun. Bylo by vyzbrojeno 90milimetrovým kanónem T208 s hladkým vývrtem a třemi kulomety, včetně dálkově ovládaného ráže 50 mm, který by obsluhoval velitel tanku. „Uzavřený televizní okruh měl chránit posádku před záblesky jaderných zbraní a zvětšit zorné pole,“ píše Hunnicut.
Uvažovalo se o různých pohonných jednotkách, včetně motoru Chrysler V-8 spojeného s elektrickými generátory napojenými na pásy, elektrického pohonu s plynovou turbínou, paroplynové elektrárny využívající fosilní paliva a nakonec paroplynové elektrárny využívající jaderné palivo.
Věž a podvozek byly navrženy tak, aby byly od sebe odděleny a obě součásti se mohly vejít dovnitř leteckých transportérů. „Silně pancéřovaná vnitřní věž byla obklopena lehkým vnějším pláštěm, který věži propůjčoval vzhled lusku,“ píše Hunnicut. „Tento plášť byl vodotěsný a vytvářel dostatečný výtlak, který umožňoval vozidlu plavat. Pohon ve vodě zajišťovalo vodní čerpadlo instalované ve spodní zadní části věže. Vnější plášť věže měl dostatečnou tloušťku pro odpalování střel s tvarovanou náloží a fungoval jako distanční pancíř, který pomáhal chránit vnitřní věž.“
Armáda nakonec tento nápad v roce 1956 zamítla, i když slíbila, že „nové prvky“ TV-8 budou použity v budoucích tancích.
Přibližně ve stejné době, kdy byl navržen TV-8, armáda navíc zkoumala také koncept tanku s jaderným pohonem označeného R-32, který byl považován za potenciální náhradu za M-48 Patton. Tento 50tunový tank – dvakrát těžší než TV-8 – měl být vyzbrojen 90mm kanonem T208 a poháněn jadernou elektrárnou, která by vytvářela teplo pro pohon turbínového motoru. Dojezd vozidla by činil více než 4 000 mil.
„Je zřejmé, že takový tank by byl nesmírně drahý a nebezpečí radiace by vyžadovalo pravidelnou výměnu posádky,“ poznamenává Hunnicut.
To je mírně řečeno podcenění. Logistika hlavního bojového tanku s jaderným pohonem by byla ohromná. Je pravda, že stejně jako válečná loď s jaderným pohonem by jaderný tank nepotřeboval neustálé doplňování paliva a zranitelné benzinové cisterny. Ale dříve či později by potřeboval radioaktivní palivo. A i jaderný tank stále potřebuje munici, takže by byl stále vázán na své zásobovací linky.
Zajímavá by byla i jeho údržba. Škoda chudáků mechaniků ve skladu nebo vyprošťovacích čet, které musí opravovat nebo odtahovat poškozený tank, z něhož uniká radioaktivní palivo a který chrlí radioaktivní částice. Bombardování opravny tanků by nejen narušilo údržbu: vytvořilo by kontaminovanou zónu.
Kromě obvyklých nebezpečí, jako je požár nebo výbuch, by se posádky v boji obávaly ozáření, pokud by byl jejich tank zasažen. Americké jaderné úřady by téměř jistě trvaly na tom, aby posádky tanků, které by seděly na střeše atomového reaktoru, absolvovaly školení o jaderných materiálech a bezpečnosti, což by ubíralo čas na běžný výcvik, například střelecký.
Možná nejdůležitější je, že taktická vozidla s jaderným pohonem by se stala výsměchem nešíření jaderných zbraní. Flotila atomových tanků v Evropě během studené války by znamenala stovky nebo tisíce jaderných reaktorů rozmístěných všude možně.
Nakonec by tanky nebyly jedinými mutanty.
Michael Peck je častým přispěvatelem časopisu National Interest a pravidelně píše pro mnoho zdrojů, jako je WarIsBoring. Najdete ho na Twitteru a Facebooku. Tento článek se poprvé objevil v lednu 2017.
Obrázek: Coub.