Norwegian SciTech News

Marit Bjørgenová je norská běžkyně na lyžích, která získala šest zlatých olympijských medailí, 18 zlatých medailí z mistrovství světa a 110 vítězství ve Světovém poháru. Sedmatřicetiletá Björk startuje na olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu a už nyní je nejlépe oceněnou zimní olympioničkou všech dob.

Nebylo by zábavné nahlédnout za oponu a dozvědět se, jak trénuje? Tým výzkumníků z Norské univerzity vědy a techniky (NTNU) a Nord University to udělal.

Marit Bjørgenová ve sprintu v Královském paláci, který je součástí Světového poháru FIS 2012/2013, ve Stockholmu 20. března 2013. Marit Bjørgenová obsadila v závodě druhé místo. Foto: Frankie Fouganthin – vlastní tvorba. CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons ZOBRAZIT VÍCE

Marit Bjørgenová se otevřeně podělila o všechny informace o svém tréninku s výzkumníky Guro Sollim, doktorandem na NTNU a Nord University, Dr. Espenem Tønnessenem z Norské olympijské federace a profesorem Øyvindem Sandbakkem z Centra pro výzkum elitního sportu NTNU. Shrnutí toho, co vědci zjistili, bylo nedávno publikováno v časopise Frontiers in Physiology.

„Marit Bjørgenová je jedinečná sportovkyně, je nejúspěšnější zimní olympioničkou všech dob a má zajímavou tréninkovou historii,“ uvedla Solliová, která analyzuje tréninková data Bjørgenové pro svou disertační práci. „Experimentovala s různými tréninkovými modely. A sdílením svých znalostí a tréninkových dat chtěla pomoci budoucím sportovcům a trenérům.“

• Mohlo by se vám také líbit: Budoucnost lyžování v teplejším světě

Bezprecedentní přístup

Bjørgen se samozřejmě jako úspěšná běžkyně na lyžích neobjevila jen tak z ničeho nic. Vyrůstala na farmě ve středním Norsku a závodit začala v sedmi letech. Norské rozhlasové a televizní stanici NRK řekla, že do svých 13 let neprohrála žádný závod.

V 19 letech začala závodit na světovém okruhu, kde ji potkaly vzestupy a pády, které se dají očekávat, když se mladý sportovec učí, jak využít svůj talent. Největší úspěchy zaznamenala v letech 2010-2015.

Od svých 20 let si Bjørgenová vedla každodenní tréninkové deníky a podstupovala fyziologické testy, aby zjistila různé kondiční ukazatele, například maximální spotřebu kyslíku a rychlost na anaerobním prahu, které jsou považovány za důležité faktory pro výkonnost ve vytrvalostních sportech.

Marit Bjørgenová na stupních vítězů během zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru. Pozn. překl: Ecthelioniii (vlastní tvorba) , via Wikimedia Commons ZOBRAZIT VÍCE

„Neexistuje tolik publikací, které by informovaly o podélném tréninkovém procesu sportovců světové třídy,“ řekl Sandbakk. „Případové studie nám umožňují podrobně prozkoumat každý aspekt tréninku a rozšířit naše chápání mechanismů, které stojí za rozvojem vysoké výkonnosti.“

Sandbakk zdůrazňuje, že jedním z nejdůležitějších zjištění nedávné studie bylo, jak Bjørgenová postupně zvyšovala svou tréninkovou zátěž v letech před svým nejúspěšnějším obdobím, během kterého trénovala 940 hodin ročně.

„To podporuje předchozí zjištění, která zdůrazňují, že je důležité, aby sportovci věnovali tréninku hodně hodin, pokud chtějí ve vytrvalostních sportech uspět.“

Výzkumníci také poskytli podrobné informace o tom, jak Bjørgenová trénovala v nadmořské výšce a jak zužovala svůj trénink v posledních týdnech před významnými mistrovstvími.

• Mohlo by vás také zajímat:
  • Výsledky tréninků ve vytrvalostních sportech: To výzkumníkům poskytlo důležitý kontext pro jejich analýzu pěti nejúspěšnějších let Bjørgenové (od května 2010 do dubna 2015).

    Výzkumníci se zabývali celkem 8105 tréninky Bjørgenové od roku 2000 do roku 2017, z nichž 7642 byly tréninky a 463 závody.

    To jim poskytlo důležitý kontext pro jejich analýzu pěti nejúspěšnějších let Bjørgenové (od května 2010 do dubna 2015).

    Během tohoto období získala Bjørgenová 63 individuálních vítězství ve Světovém poháru, dvě zlaté medaile na olympijských hrách v roce 2014 a sedm zlatých medailí na třech mistrovstvích světa.

    

    Guro Strøm Solli, která studovala tréninkové záznamy mistryně světa v běhu na lyžích Marit Bjørgenové, není sama cizí. Solliová závodila na mezinárodní úrovni s norským ženským týmem. Autor: Cato Edvardsen – Vlastní tvorba, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons ZOBRAZIT VÍCE

    Jaké je tedy kromě hrubého talentu a odhodlání její tajemství?

    Spousta hodin, spousta vytrvalostního tréninku

    Především, řekl Solli, Bjørgenová hodně trénovala – celkem 13600 hodin během 17 let, které vědci zkoumali.

    „To je průměrný objem tréninku 70 hodin měsíčně a 15 hodin týdně“ během téměř dvou desetiletí, řekl Solli. „Tato dlouhodobá kontinuita vysokého tréninkového zatížení v kombinaci s její vysokou výkonností je unikátní.“

    Bjørgenová navíc velmi pečlivě budovala svou tréninkovou kapacitu, uvedla Solliová.

    „Z přibližně 500 hodin ročně jako mladá závodnice se dostala až na přibližně 700 hodin v době, kdy ve 23 letech získala svou první zlatou medaili,“ řekla. „Poté zvýšila svůj trénink na 940 hodin ročně během svých pěti nejúspěšnějších let, kdy jí bylo 30 až 35 let.“

    Většinu svého tréninkového času – 91 %, tedy v průměru asi 850 hodin – věnovala vytrvalostnímu tréninku. Osm procent jejího tréninku tvořil silový trénink a jen 1 % času věnovala rychlostnímu tréninku.

    Toto rozdělení mezi různé intenzity tréninku je o to nápadnější, když si uvědomíme, že Bjørgenová vyhrávala nejen dlouhé lyžařské závody na 30 km, ale také štafety a sprinty, které vyžadují výbušnou rychlost a sílu.

    „Trénink i závody v běhu na lyžích zahrnují rozmanitý terén a používání různých technik, včetně velkých výkyvů v rychlosti a různého zatížení horní a dolní části těla,“ uvedl Sandbakk. „Lyžaři také musí v létě trénovat jinak, a to běháním, jízdou na kolečkových lyžích a na kole, protože není sníh. To dělá z tréninku běžce na lyžích důmyslnou skládanku tréninků různých forem, intenzity a organizace.“

    • Mohlo by vás také zajímat:
      • Trénink běžce na lyžích je velmi náročný:

      Většina tréninků trvala hodinu nebo déle

      V období, na které se výzkumníci zaměřili, absolvovala Bjørgenová 76 % vytrvalostních tréninků s nízkou intenzitou, kterou výzkumníci definovali jako 60 až 87 % maximální tepové frekvence.

      Ačkoli intenzita jejího tréninku mohla být nízká, počet hodin, které strávila tréninkem s touto intenzitou, je působivý. Pouhá 4 % těchto sezení s nízkou intenzitou trvala méně než 50 minut, zatímco 42 % se pohybovalo v rozmezí 50-90 minut a 23 % bylo delších než 150 minut.

      

      Po většinu zimy je takové prostředí ekvivalentem pracoviště Marit Bjørgenové. Foto: Björk Björk Foto: Björk Björk Björk

      Dalších 7 % jejích vytrvalostních tréninků probíhalo při střední intenzitě, tedy při 87-92 % maximální tepové frekvence, obvykle formou intervalových tréninků, kdy Bjørgenová opakovala pět intervalů po 7-8 minutách, přičemž mezi jednotlivými intervaly měla 1-2 minuty odpočinku.

      Zbylých 17 % tréninků probíhalo při vysoké intenzitě, kdy tepová frekvence přesahovala 92 % maxima. Tyto tréninky byly obvykle buď intervalové, nebo soutěžní. Její nejtypičtější intervalový trénink vysoké intenzity se skládal z pěti tréninkových intervalů po 4-5 minutách s 2-3 minutami odpočinku mezi nimi.

      To se samozřejmě měnilo během roční soutěžní sezóny, kdy Bjørgen zaznamenávala více dlouhých tréninků v přípravném období a kratší tréninky v soutěžní fázi.

      Začátek zaměření na vysoce intenzivní trénink

      Zaměření Bjørgenové na trénink s nízkou intenzitou bylo v kontrastu s roky před jejím nejúspěšnějším obdobím, kdy se více zaměřovala na trénink s vysokou intenzitou, uvedl Solli. V této době spoléhala na velmi vysoký počet vysoce intenzivních tréninků během soustředěných období.

      Solli uvedl, že toto rané období s velkým množstvím vysoce intenzivních tréninků vedlo k rychlému zlepšení výkonnosti Bjørgenové.

      „Pak ale její zlepšení po několika letech stagnovalo,“ řekl Solli.

      K dalšímu výraznému zlepšení výkonnosti Bjørgenové došlo poté, co přešla na rovnoměrnější rozložení tréninků s vysokou intenzitou a na relativně velké množství tréninků s nízkou intenzitou, uvedl Solli.

      

      Norský tým běžců na lyžích vždy v určitém období tréninkové sezóny jezdí trénovat do nadmořské výšky. Zde si dvojice nezávodníků užívá stopy ve Fanes Senes Braies v italských Dolomitech. Foto:

      „Zatímco Maritin trénink s vysokou a střední intenzitou je podobný tomu, který byl dříve zaznamenán u jiných světových lyžařek, objem jejího tréninku s nízkou intenzitou je pozoruhodně vysoký,“ uvedl Solli.

      Jako elitní lyžařka mohla Bjørgen v rámci přípravy na závody trénovat i v nadmořské výšce, což pro průměrného amatérského sportovce není možné. A zhruba 60 % veškerého ročního tréninkového času strávila tréninkem zaměřeným na lyžování, ať už na sněhu, nebo na kolečkových lyžích.

      Zdravá tělesná image

      Jedním z aspektů Bjørgenové úspěchu je podle Solliho to, že dokázala jasně vyvážit trénink s udržováním zdravé tělesné hmotnosti. Tato 167 cm vysoká atletka si vždy udržovala váhu kolem 65 kg.

      Pro sportovce ze všech disciplín může být lákavé chtít zlepšit svou výkonnost hubnutím nebo udržováním extrémně nízké váhy, ale to není recept na dlouhodobý úspěch, říká Solli.

      „Marit ukazuje, že byste měli být schopni podávat výkony na špičkové úrovni a přitom být zdraví. Být profesionální sportovkyní je nesmírně náročné a můžete diskutovat o tom, nakolik je zdravé neustále posouvat své tělo na hranici jeho možností, ale ona je příkladem toho, že to možné je,“ řekla Solliová.