Obsesivně-kompulzivní porucha (OCD) postihuje odhadem 1 % americké populace a přibližně 50 % případů je považováno za závažné.1 Uvádí se, že osoby s OCD mají významné funkční postižení a horší kvalitu života ve srovnání s osobami bez tohoto onemocnění.2,3 Bylo zjištěno, že léčba první linie – kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která zahrnuje prevenci expozice a reakce, a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) – je u části pacientů účinná. Předchozí zjištění však ukazují, že k částečné remisi dochází přibližně u 40 % pacientů, z nichž u 60 % dojde do 5 let od zahájení léčby k relapsu. U pacientů, u nichž se léčba zlepšila, navíc často přetrvávají reziduální příznaky.4
„Existuje řada důvodů pro vysokou míru neodezvy a relapsu,“ uvedl klinický psycholog Jonathan S. Abramowitz, PhD, profesor a zástupce vedoucího katedry psychologie a neurověd na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill. Mezi tyto možnosti patří „nezapojení se do léčby, přítomnost těžké deprese nebo psychotických příznaků a velmi špatný náhled na nesmyslnost obsesí a rituálů,“ uvedl pro Psychiatry Advisor. Kliničtí lékaři navíc nemusí plně rozumět tomu, jak strukturovat psychologickou nebo farmakologickou léčbu, aby umožnila dosáhnout optimálních výsledků.
Je zřejmá potřeba nových možností léčby a objevující se důkazy ukazují, že několik přístupů je slibných. V oblasti farmakologické léčby silný výzkum naznačuje, že SSRI v kombinaci s klomipraminem mohou zlepšit krátkodobé i dlouhodobé výsledky a snížit riziko relapsu.5 Kromě toho konzistentní zjištění naznačují, že rozšíření SSRI o nízké dávky antipsychotik blokujících dopamin může zlepšit výsledky u pacientů s OCD rezistentní na léčbu. Studie prokázaly účinnost několika antipsychotik druhé generace, včetně olanzapinu, quetiapinu, risperidonu a aripiprazolu, přičemž některé údaje ukazují vyšší účinnost zejména u risperidonu.4 Studie z roku 2012 dospěla k závěru, že „risperidon a aripiprazol lze opatrně používat v nízké dávce jako augmentační prostředek u osob nereagujících na SSRI a CBT, ale měly by být sledovány po 4 týdnech, aby se určila účinnost. „6
Pokračovat ve čtení
Růst důkazů také podporuje potenciální účinnost glutamátových látek v léčbě OCD. „Výzkum naznačil, že glutamát je důležitým neurotransmiterem, který se podílí na vzniku OCD,“ uvedl James M. Claiborn, PhD, ABPP, psycholog se soukromou praxí v Maine a člen vědeckého a klinického poradního výboru Mezinárodní nadace pro obsedantně kompulzivní poruchy. „Léky blokující glutamát mohou mít význam jako doplněk k lékům SSRI nebo možná i jako monoterapie,“ uvedl pro Psychiatry Advisor. Zatímco otevřená studie z roku 2012 nenašla podporu pro použití ketaminu při zlepšování výsledků OCD, randomizovaná studie uvedená v roce 2013 zjistila, že 50 % účastníků reagovalo na léčbu jednou dávkou léku.7,8 Výsledky několika studií naznačují, že doplnění léčby SSRI lamotriginem, memantinem nebo n-acetyl-cysteinem může být u některých pacientů účinné.9
Různé psychoterapeutické přístupy prokázaly potenciál léčby OCD, včetně použití d-cykloserinu (DCS) spolu s CBT. DCS, „částečný agonista N-methyl-D-aspartátového (NMDA) receptoru, zlepšuje procesy učení a paměti, které jsou základem vymizení strachu, nepřímou stimulací glycinových rozpoznávacích míst na NMDA receptorech laterální a orbitofrontální kůry, dorzální přední cingulární kůry a inzuly,“ napsali autoři přehledu publikovaného v květnu 2016 v European Nueuropsychopharmacology.4 Předpokládá se, že DCS by mohla posílit a urychlit extinkční učení, na které se zřejmě spoléhá expoziční terapie.