Systémy obchodování s emisemi umožňují zákonodárcům definovat celkovou úroveň znečištění, která je společensky přijatelná, a poté vydávat obchodovatelná povolení odpovídající tomuto množství, přičemž společnosti, které chtějí znečišťovat, musí mít povolení odpovídající jejich emisím. Tento tržní přístup ke kontrole znečištění poskytuje firmám ekonomickou motivaci ke snižování znečištění nejméně nákladným způsobem.
V případě povolení ke kouření by zákonodárci rozhodli o optimální úrovni kuřáckých provozoven pro danou oblast. Sečte se celková obsazenost požárních zařízení nebo nějaký náhradní ukazatel založený na příjmech z prodeje alkoholu v těchto zařízeních a podle toho se vydávají povolení ke znečišťování ovzduší kouřením. Provozovny, které chtějí povolit kouření, musí mít povolení odpovídající velikosti, tedy buď požárnímu obsazení, nebo výši tržeb za alkohol. V podstatě se od nich vyžaduje, aby vlastnily vlastnická práva k prostoru čistého ovzduší všech osob, které se v nich nacházejí, a teprve poté mohou kouřit. Provozovny s nevyužitými povoleními je mohou prodat na volném trhu kuřáckým provozovnám, což je ekonomicky motivuje k omezení kouření v barech a restauracích. Podobný návrh umožňující povolení ke kouření jako alternativu k úplným zákazům kouření obhajovala v roce 2006 také redakce Illinois News-Gazette.
Teoretické pozadí obchodovatelných povolení ke znečišťování ovzduší kouřením nastínil ekonom Ted Bergstrom z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře. Bergstrom modeluje negativní dopady kouření na ostatní jako problém externalit, který je způsoben „chybějícím trhem“ – neexistuje trh, na němž by nekuřáci a kuřáci mohli uzavírat dohody o internalizaci externích nákladů kouření. V Bergstromově modelu vláda tento chybějící trh doplní zavedením nového zboží, „povolení ke kouření“, spolu se zákonem, který vyžaduje, aby si kuřáci (nebo firmy emitující kouř) povolení koupili. Vláda pak vyrobí fixní nabídku kuřáckých povolení a určitým způsobem je rozdělí mezi emitenty kouře.
V praxi byly systémy kuřáckých povolení ke znečišťování zavedeny některými obecními samosprávami v USA. Například město Wichita v Kansasu zavedlo v roce 2008 kuřáckou vyhlášku, která vydává firmám kuřácká povolení ke znečišťování za 250 USD. Tato povolení se z velké části stala bezpředmětnými, když Kansas v roce 2009 přijal celostátní zákaz kouření, který zakázal kouření ve všech vnitřních restauracích a barech s výjimkou soukromých klubů.
Podobný návrh předložil v roce 2003 poslanec Howard Mills ze státu New York, který by zavedl systém povolení ke kouření pro bary a restaurace podobný stávajícímu systému licencí na prodej alkoholu. Ve Velké Británii navrhl Julian Le Grand, předseda ministerského poradního sboru Health England, systém povolení ke kouření, který by vyžadoval, aby povolení ke znečišťování měli spíše jednotliví kuřáci než firmy.
.