O Fair Parku se běžně říká, že se nachází v jižním Dallasu. Ve skutečnosti je – jak ukazuje mapa – ve východním Dallasu. Ve skutečnosti byl kdysi nedílnou součástí východního Dallasu. Když bylo 277 akrů parku v 80. letech 19. století díky společnému úsilí předních občanů, jako byl Alex Sanger, uchráněno před zástavbou, důvodem byla jeho blízkost k nejlepším čtvrtím města. Munger Place a Swiss Avenue se nacházejí jen několik bloků od Fair Parku a Second Avenue, která byla domovem předních židovských obchodníků ve městě, vede přímo do něj.
Jak se Fair Park oddělil od svých původních sousedských kotvišť?
V roce 1964, kdy dopravní inženýři měli o fungování měst ještě větší povědomí než dnes, stát dokončil silnici I-30 výstavbou současné nadzemní komunikace. V té době už ulice kolem Fair Parku zaplnili černoši, protože Židé se přestěhovali do novějších čtvrtí v severním Dallasu. V roce 1964 neměli žádní černošští představitelé dostatek politických sil, aby zabránili tomu, aby vyvýšená dálnice segregovala jejich čtvrť od zbytku města. A tak byla dálnice postavena, což byl akt bezmyšlenkovitého institucionálního rasismu, který protlačil bariéru skrz nejhistoričtější dallaské čtvrti.
Vyvýšená dálnice vytvořila chudobu na obou stranách rozdělení. Domy na Mungerově a Druhé ulici byly rozřezány na byty a penziony. Jen hrdinský čin zachránil bloky Swiss Avenue nejblíže Lakewoodu.
O ničivém vlivu I-30 jsem začal přemýšlet kvůli třem nedávným událostem. První z nich byla charrette, kterou loni uspořádala stavební firma HNTB a která počítala se zbouráním dálnice. Nikdy mě to nenapadlo. Ale pak jsem v prosincovém čísle napsal o tom, jak Vincent Ponte, urbanistický konzultant, v sedmdesátých letech bojoval za to, aby Woodall Rodgers nebyl vyvýšen, když procházel centrem města, a argumentoval tím, že vyvýšená dálnice by navždy oddělila uměleckou čtvrť od zbytku města. To a charrette mě přimělo k zamyšlení. Pak jsem viděl, co se děje na Henderson Avenue. Vzniká tlak na znovuzískání vyplněných čtvrtí, které se po vybudování silnice I-30 staly pustinou plnou vybydlených pozemků, ošuntělých bytů a obchodů s alkoholem.
V současné podobě vede silnice I-30 východním Dallasem na vrcholu obrovského náspu. Stržení této bariéry – vzpomeňte si, jak jsme v roce 1999 opravili Central Expressway a přivedli ji pod zem – by mohlo uvolnit miliardy dolarů v hodnotě nemovitostí ukrytých ve starém východním Dallasu a Fair Parku. Představitelé města již dlouho považují řeku Trinity za předěl, který odděluje jednu část Dallasu od druhé. Možná nevědomky (a opět je tu podezření na hluboce zakořeněný, nepřiznaný rasismus) jsme byli slepí k uměle vytvořenému předělu, který protíná srdce města, odděluje bělochy od černochů a odsuzuje kdysi majestátní čtvrti k chátrání a zanedbávání.
Tyto čtvrti – a Fair Park – jsou příliš cenné na to, abychom je nadále zanedbávali. Příští volby do městského zastupitelstva by měly zahrnovat finanční prostředky potřebné na zbourání asi tříkilometrového úseku silnice I-30 od křižovatky s Central Expressway po Samuell Boulevard. Společnost HNTB odhadla náklady na přibližně 200 milionů dolarů. Přínosy jsou nevyčíslitelné, ale reálné. Tyto čtvrti nyní přispívají do daňového systému města neúměrně nízkou částkou. Obnovením východního Dallasu jako komunity střední třídy a stimulací návratu černošské střední třídy do Fair Parku se městu obrovsky vrátí relativně malá investice 20 milionů dolarů ročně po dobu 10 let. Tlak je zde. Lidé se chtějí stěhovat do města, do blízkosti centra. Jediné, co Dallas musí udělat, je odstranit největší překážku svého vlastního městského růstu.
Přepište na .
.