Co je to óda?
Jedná se o jeden z nejvýznamnějších a nejstarších lyrických subžánrů ve světové literatuře, o typ básnické skladby, který se vyznačuje především vznešeným tónem a rozmanitostí témat, jež může zahrnout do své tvorby, často odkazující na reflexi, kterou autor či básník ódy provádí.
Vzhledem k starobylosti ódy a tvorbě umělců se jedná o typ skladby, který se v průběhu času velmi silně vyvíjel, neboť zejména ve svých počátcích byl doprovázen hudebním nástrojem a již od Řecka byly rozlišovány způsoby, jakými mohl být zpíván.
Význam slova óda
Výraz -oda-, pochází z řeckého slova oide, které označuje píseň. Proto se tímto pojmem označuje jakýkoli typ díla vytvořeného pro zpěv a považuje se za básnickou skladbu lyrického literárního žánru.
Chcete-li se dozvědět více o dalších subžánrech lyriky, stejně jako o dalších literárních žánrech a obecně o mnohem více informacích o tomto druhu umění, pak navštivte naši sekci Literatura, kde najdete vše, co hledáte.
Definice ódy
Odu lze definovat jako lyrický podžánr, v němž je báseň určena ke zpěvu a jejíž účel je často zaměřen na provedení jakési chvály ctností, jimiž disponují předměty nebo osoby, které chce básník pozitivním způsobem vyzdvihnout. Jedná se o básnickou skladbu ve verších se vznešeným tónem, která se může zabývat nejrůznějšími tématy, přičemž do díla je vtisknuta básníkova reflexe.
Lyrické motivy se v případě ódy týkají především obdivu, vášně, cti a vzplanutí k jednotlivci nebo jinému objektu.
Jaká je funkce ódy?
Oda byla používána za účelem pozitivní chvály postavy, předmětu nebo jednotlivce. Tímto způsobem óda vyjadřuje obdiv, který básník chová, a stejně tak oddanost, kterou věnuje tomu, čemu skládá hold prostřednictvím veršů tvořících dílo, jsou aspekty, které básník považuje za transcendentální.
Původ ódy
Ody se ve svých počátcích zpívaly bez přítomnosti hudebních nástrojů, takže se zpívaly jak sborem, tak i jedním hlasem. Jak však uvidíme, v průběhu času se to změnilo. Óda vznikla ve starověkém Řecku u Pindara, který je považován za hlavního představitele tohoto lyrického subžánru. Pindarovy skladby jsou básně, které brzy začaly spojovat doprovod hudebních nástrojů s hlasem a lyrou, ačkoli zahrnovaly i sbor. Díky tomu mohla být považována za typ lyrické skladby.
Brzy se do popředí dostala tři jména jako představitelé ódy, vedle Pindara to byli Sapfó a Anakreón. Sapphos se zase soustředí na témata lásky a s ní spojených smutků, zatímco Anakreón se věnoval oslavám, hostinám a vínu. Pindar zase směřuje svou tvorbu k chvále císařství, vojska, válečníků a sportovců.
Tak se óda začala rozvíjet a šířit. Dostává se k latinskému básníkovi Horácovi, který navrhne další prvky pro její kompozici a brzy přejde do dějin spolu s dalšími umělci, kteří budou tuto formu lyriky zpracovávat, mimo jiné Federico García Lorca, Garcilaso de la Vega, Fray Luis de León, Petrarca.
Charakteristika ódy
Jedná se o několik klíčových charakteristik tohoto literárního subžánru:
Téma: jak již bylo zmíněno, óda má velké množství možností volby námětu pro kompozici, takže se óda může obracet mimo jiné k oblastem jako náboženství, filozofie, láska a city, hrdinské postavy.
Hodnoty: často se v ódách řeší nejen různorodá témata, ale také vyzdvihování určitých hodnot, k nimž se básník obrací, takže se témata zaměřují na základní prvky lidského bytí, mezi něž patří mimo jiné smrt, říše, rozkoše, láska, odvaha, válka, hrdinství, jako v případě „Ódy na radost“, jedné z nejvýznamnějších a nejreprezentativnějších skladeb ód.
Kompozice: Další z charakteristik, které bychom měli mít na paměti, je, že óda může být uvedena v pravidelných strofách a s velmi rozmanitými rýmy, zahrnujícími různá témata, mezi nimiž básník vyzdvihuje své hodnoty. Použije apostrofický postoj, ačkoli by neměl být zaměňován s hymnem, který se zaměřuje na událost nebo skutečnost, kterou silně vyzdvihuje.
Struktura ódy
S ohledem na části nebo formu, v níž se óda skládá, je třeba vzít v úvahu následující prvky:
Jazyk: je jedním z nejdůležitějších aspektů kompozice ódy, neboť se vyznačuje tím, že zachovává obecně velkolepý jazyk, v němž je prostřednictvím oslavování předmětu nebo osoby díla čtenář, a dokonce i posluchač písně přesvědčen o předmětu, který je v ní vyložen.
Třídílná kompozice: tento typ kompozice odkazuje na tři prvky struktury, které musí téma ódy obsahovat. Ve strofě je tedy zmíněno téma, na které má být dílo rozvíjeno, antistrofa představí uzel nebo ústřední část ódy a nakonec epoda uzavře báseň reflexí, kterou básník obvykle obsahuje.
Rým: je třeba poznamenat, že rým není základní strukturou ód, protože většina ód je psána v nerýmové a rýmové struktuře.
Typy ód
Od starověku se v Řecku rozlišují dva typy ód podle jejich funkčnosti, jsou to:
Sborová óda: tento typ ódy je charakteristický tím, že se zaměřuje na zpěv skupiny lidí, kteří tvoří sbor.
Ody zpívané jedním hlasem: na rozdíl od předchozího typu ódy se tento typ ódy vyznačuje tím, že ji zpívá pouze jedna osoba, označuje se také jako monodie.
S postupem času a jeho neustálým rozvíjením básníky různých období se seznam typů ód rozšiřoval v závislosti na probíhajících změnách a jejich potřebách, takže bylo možné konsolidovat následující typy ód:
Nepravidelné ódy: jedná se o ódy anglického původu, které obsahují romantické náměty, kde je óda prezentována nepravidelným kompozičním schématem v rámci rýmu. Nemají tedy žádný ustálený rýmový vzorec.
Pindarická óda: jedná se o jednu z nejklasičtějších forem ódy, která vychází z jejích základních modů. Pindarská óda má pravidelný rým, který zpracovává témata veřejnosti známější, a za své jméno vděčí Pindarovi, jedné z nejvýznamnějších postav antického Řecka.
Anakreontská óda: pojmenovaná také podle Anakreóna, dalšího z nejstarších básníků ód. Tento typ ódy se vyznačuje tím, že autor opěvuje především lásku a erotiku a dává jí jediný význam, takže anakreontická óda se zaměřuje na tento typ tématu.
Horaciova óda: pojmenovaná také podle básníka Horáce, který se stal jedním z nejvýznamnějších latinských básníků. Jeho díla, a tedy i tento typ ódy, se budou vyznačovat naprosto intimním tónem při zachování pravidelného rytmu skladby.
Romantická óda: navzdory tomu, co by se mohlo zdát, je tento typ ódy spojen s prvky romantismu jako estetického směru, který se zrodil v 18. století, a stojí v protikladu k jiným směrům, které najdete v sekci Literatura. Romantická óda s sebou přinese nové myšlenky pro tvorbu ódy, která bude mít větší nádech subjektivity a bude v ní mnohem více emocí.
Svaté ódy: jak název napovídá, půjde o typ ódy, jejíž kompozice se soustředí na náboženskou tematiku, v níž bude často opěvován Bůh a vyzdvihován prožitek božství.
Hrdinská óda: tento typ ódy je založen na opěvování hrdinských činů a vítězství, kterých dosáhly hrdinské postavy. Zvláštností tohoto typu ódy je, že oslavuje nejen antické hrdiny, ale zmiňuje i hrdiny moderní doby.
Jak napsat ódu
Dále si ukážeme některé klíčové prvky pro psaní tohoto typu lyrické skladby, podívejme se:
Brainstorming
Vždy se doporučuje brainstorming nápadů nebo myšlenek, které umožňují první přístup k výběru zpracovávaného tématu. K tomu je užitečné myslet na osobu nebo předmět, který považujeme za opravdu úžasný, o kterém můžeme napsat pozitivní aspekty a který v nás probouzí harmonické pocity.
Můžete si zapsat ty aspekty, které ve vás vzbuzují největší sympatie a vášeň, abyste si vybrali téma, o němž budete psát ódu.
Výběr tématu
Nejdříve je třeba si ujasnit, jakým tématem se budete zabývat, zda formou chvály, nebo vyzdvihování. Mělo by se jednat o téma, které je pro autora vášnivé a emotivní, protože to mu umožní rozvinout řadu pocitů a výrazů, které se otisknou do lyrické skladby. Osobní vztah k předmětu nebo osobě je rozhodující pro napsání ódy a její úplné vyjádření.
Identifikace pozitivních vlastností
Vzhledem ke smyslu ódy je klíčové, abychom se v tomto kroku zaměřili na shromáždění všech pozitivních vlastností vybraného subjektu. Můžete si sestavit jejich seznam, v němž prozkoumáte pocity, které ve vás vyvolávají, a pozitivní pocity, které probouzejí; ty budou klíčem k rozvoji ódy, až budou vyzdviženy její hodnoty a ctnosti.
Chceš-li vytvořit kontrast mezi pozitivními a negativními prvky, je nezbytné, aby ty pozitivní měly mnohem větší sílu a moc pro konečnou vizi ódy.
Psaní ódy
Když máme vše výše uvedené, je čas začít psát ódu. V první řadě je třeba mít na paměti, že při rozvíjení musíme přímo oslovit objekt, který jsme se rozhodli v ódě vyzdvihnout, takže se můžeme uchýlit i k apostrofickému postoji, tedy v podstatě k jeho oslovení.
Závěrečná recenze
Jakmile napíšete ódu, na pár hodin si od ní odpočiňte. Tento časový odstup vám umožní, abyste při opětovném čtení identifikovali prvky, které byste mohli vylepšit, provést úpravy, a dokonce trochu osvěžit svou představivost a čerpat z jiných zdrojů inspirace, abyste vypěstovali stejnou ódu.
Zkontrolujte další základní aspekty, jako je pravopis a celková kompozice ódy. A nezapomeňte si přečíst díla tohoto typu, z nichž si můžete vzít příklad z autorů a skladeb, které uvidíte níže, abyste mohli pokračovat v objevování tohoto subžánru, protože abyste mohli začít psát díla tohoto typu, je naprosto nezbytné si jich nejprve mnoho přečíst.
Nejvýznamnější autoři a díla
Jedním z nejvýznamnějších autorů tohoto typu lyrických literárních skladeb je Pindar, který se věnoval tvorbě nejrůznějších ód, jež byly často adresovány hrdinům, atletům a také bohům. Alkeus z Mytilény zase psal ódy na počest válečníků a vojáků. Sapfó psala ódy na lásku a milence, Anakreón psal také o lásce, ale zahrnoval i jiná témata, například rozkoše u stolu.
Časem se objevily další generace autorů ód, mezi nimiž byli například Horác, Juan Nicasio Gallego, Fray Luis de León, Garcilaso de la Vega, Quintana, Herrera, Cienfuegos, Pablo Neruda, Ronsard, Bernardo Tsso, Victor Hugo, Manzoni, Théodore de Banville, Klopstock, Abraham Cowley, John Gay, Petrarca, Federico García Lorca a další.
Příklad ódy
Jedním z nejpamátnějších a nejvýznamnějších děl tohoto typu lyrického subžánru je Óda na radost, známá také jako „Óda na radost“, kterou v roce 1785 napsal Friedrich von Schiller a zhudebnil Ludwig van Beethoven. Následuje úryvek z tohoto významného díla v českém znění:
O přátelé, zanechme těch tónů!
Zpívejme písně příjemnější a plné radosti!
Alegria! Radost!
Radost, krásná jiskro bohů,
dcero Elysia!
Odměněni nadšením vcházíme,
nebeská bohyně, do tvé svatyně.
Tvé kouzlo opět spojuje
to, co hořký zvyk rozdělil;
všichni lidé jsou opět bratry
tam, kde spočívá Tvé něžné křídlo.
Komu štěstí dopřálo
opravdové přátelství,
kdo získal krásnou ženu,
připoj svou radost k naší!
Ten, kdo může nazvat svou vlastní
byť jen jedinou duší na zemi.
Kdo však nedosáhl ani toho,
ať s pláčem odejde z tohoto bratrstva!