Tento týden se stává týdnem objevů. V úterý jsem si všiml, že Honda VFR1200F byla v tichosti vyřazena z nabídky Hondy. Dnes, necelých 24 hodin poté, co jsem ji navrhl jako možnost pro někoho, kdo si chce koupit sportovní cestovní vůz, jsem si pak všiml, že z oficiálních stránek Triumphu zmizel model Trophy SE.
VÍCE: Je to smutný den, přátelé. Zdá se, že stále méně výrobců má důvěru v žánr, který dominoval motocyklové scéně v Evropě v roce 2000. Zvlášť smutný jsem však z odchodu modelu Trophy SE, protože mi chyběly čtyři centimetry k tomu, abych si ho koupil
Pokud jste četli víc než dva články na The Motorcycle Obsession, pravděpodobně jste zachytili, že mým každodenním strojem je Triumph Tiger Explorer XRX 2017 – ale vlastnictví této dobrodružné bestie o objemu 1215 cm3 vůbec nebylo součástí plánu. Místo toho jsem se procházel v Bevan Triumph (můj místní dealer – doporučuji) s tím, že domů pojedu na nablýskaném novém Trophy SE.
Trophy SE mi připadal jako dokonalá zbraň
Trophy SE mi připadal jako dokonalá zbraň
Byl zjevně vytvořen jako kopie BMW R 1200 RT, byl cenově dostupnější než jeho bavorská inspirace a podle mého názoru byl vybaven motorem vhodnějším pro zamýšlený úkol. Triumph ví, jak se dělají tříválce, člověče – lépe než kdokoli jiný – a je to motor, který poskytuje jak výkon potřebný pro agresivní jízdu v zatáčkách, tak pro hladké a bezproblémové tisícikilometrové popojíždění po dálnici/dálnici. Přidejte obrovskou kapotáž, která blokuje britské živly, obrovská pohodlná sedadla pro spolujezdce i jezdce, elektronicky nastavitelnou obrazovku a vychytávky jako tempomat ve standardní výbavě a Trophy SE mi připadá jako dokonalá zbraň pro člověka bez auta, jako jsem já. Jezdí všude, dělá všechno – ano, prosím.
Přiznávám, že nebyl dokonalý. Triumph prošel od roku 2015 jakýmsi přerodem, kdy se proměnil v prémiovou značku s větším důrazem na estetiku, zvýšenou kontrolou kvality, propracovanou výbavou a stále se zlepšujícím servisem. Trophy SE, poprvé představený v roce 2011, byl rozhodně strojem před znovuzrozením. Byl dobrý, ale, znáte to, ne tak na vysoké úrovni, jak bychom nyní od britského výrobce očekávali.
V počátcích se hovořilo o záručních problémech s jeho hřídelovým pohonem a jeho estetika rozhodně nebyla vzrušující, přičemž nejnovější možnosti lakování byly omezeny na tolerantní černou a nudnou modrou (nejde o oficiální názvy laků, ale přesné). Přesto jsem byl ochoten tyto problémy brát s rezervou kvůli všem pozitivům motocyklu. Vyzpovídal jsem řadu majitelů Trophy SE a byl jsem přesvědčen, že vše dobré snadno převáží případné špatné. V den, kdy jsem se vydal k místnímu prodejci, jsem měl na mysli jedinou obavu: nechvalně proslulá zahradní branka.
Při každé první jízdě a recenzi, kterou dělám pro TMO, pokládám řadu otázek týkajících se motocyklu, přičemž první z nich zní: „Vyhovuje mému současnému životnímu stylu?“
Tato otázka se vlastně vyvinula z otázky přímo pragmatické: „
Když jsem začínal s TMO, bydlel jsem v jednopokojovém bytě, který měl velmi malou vydlážděnou plochu pro uložení motocyklu. Problém byl v tom, že přístup na zmíněnou plochu byl přes dveře, které byly široké pouhých 84 cm (33 palců). Takže každá motorka, o které jsem vážně uvažoval, že ji budu vlastnit, musela být schopna touto mezerou projet. To vylučovalo mnoho mých oblíbených strojů. Například Victory Vision, na kterém jsem jezdil na veletrhu EICMA v roce 2015 – bez šance. Ta bestie musela v době, kdy jsem ji vlastnil, sedět na ulici a já se každou vteřinu strachoval o její bezpečnost. Nakonec jsem se ale přestěhoval do domu o ulici dál a pořídil si bránu, která je široká 96 cm (37 palců), a tím pádem se přizpůsobí většímu počtu motocyklů.
KOLA, KTERÁ BY SE MĚLA VEJÍT: 2018 Harley-Davidson Sport Glide – první jízda
Když jsem tedy loni přijel do Bevan Triumph, přišel jsem vybaven metrem. Sebevědomě jsem přistoupil k vystavenému modelu Trophy SE a zjistil, že je… široký přesně 1 metr. Měřil jsem a přeměřoval, ale nikdy se mi nepodařilo najít úhel, pod kterým by kapotáž měřila méně než 100 cm. Široká řídítka se dají překonat, ale kapotáž se nedá. Čtyři malé centimetry (1,5 palce) dveří zhatily mé sny o vlastnictví Trophy SE.
Jako cenu útěchy jsem vyzkoušel Tiger Explorer XRX a zjistil, že je docela úžasný. Když mi prodejce nabídl, že mi k němu zdarma přihodí zavazadla, ustoupil jsem a od té doby jsem s motorkou docela spokojený. Až na masivní kapotáž má všechny vlastnosti, které jsem u Trophy SE chtěl, a přitom je elektronikou, výbavou a výkonem trochu víc po znovuzrození; je výrazně lepší než generace Tiger Explorer, která mu předcházela. Nemá stereo, ale to jsem nikdy nechtěl. Pro silniční použití je vynikající.
Přesto se část mého já držela myšlenky, že si Trophy SE někdy pořídím. Možná bych se zase přestěhoval. Možná bych se zbláznil a nechal někoho přestavět zadní stěnu, aby vznikl větší otvor. Snil jsem o tom, že Triumph na model použije své kouzlo po znovuzrození a udělá ho úžasným. Teď se to zdá dost nepravděpodobné. Stejně jako předtím Sprint GT, i Trophy SE odešel do západu slunce bez jediného zašeptaného adieu.
