„Ombra mai fu“ z Händelova „Xerxa“

George Frederick Händel měl zřejmě zálibu v expanzi, majestátní melodie. Vzpomeňme na majestátní úvodní větu Houslové sonáty D dur, HWV 371, nebo na královskou nádheru, s níž se setkáváme v mnoha částech Vodní hudby a Hudby ke královskému ohňostroji.

Není snad lepšího příkladu než Ombra mai fu („Nikdy nebyl stín“), úvodní árie z Händelovy opery Xerxes neboli Serse, jak byla známa v italštině, z roku 1738. Dějištěm árie je svěží zahrada u paláce perského krále, který se raduje z krásy a stínu platanu. Text propůjčuje stromu výraznou oduševnělost. Hudba je naplněna euforickým pocitem vděčnosti a vznešenosti.

Opera, volně založená na Xerxovi I., který žil kolem roku 470 př. n. l., byla zpočátku propadákem a po pěti představeních v londýnském King’s Theatre v Haymarketu skončila. Její novátorské prolínání komických prvků v kontextu opery seria zřejmě zmátlo publikum. Libreto bylo převzato z předchozí stejnojmenné opery Giovanniho Bononciniho z roku 1694, která podobně vycházela z díla Francesca Cavalliho z roku 1654. Oba tito skladatelé poskytli krásné úpravy Ombra mai fu (poslechněte si zde a zde), které ovlivnily Händela.

Původně by tuto árii přednesl kastrát. Zde je nahrávka s italskou koloraturní mezzosopranistkou Cecilií Bartoli:

Nahrávky