One Good Thing is Vox’s recommendations feature. V každém vydání najdete jednu další věc ze světa kultury, kterou vám vřele doporučujeme.
Jeden z nejvýznamnějších trendů ve světové televizi v roce 2010 byl ten, kterého si téměř nikdo z Američanů nevšiml: vzestup dánských dramat. Po určitou dobu pocházely z Kodaně jedny z nejuznávanějších hodinových seriálů na světě, přičemž mnohé z nich předělaly americké televizní stanice. Příběhové postupy těchto seriálů se brzy rozšířily v podstatě do všech ostatních skandinávských zemí a později i do západní Evropy, protože vytvořit seriál v duchu dánského dramatu byl snadný způsob, jak se stát prestižním.
Prvním dánským seriálem, který získal mezinárodní věhlas, byl v roce 2007 pořad Forbrydelsen, který sledoval vyšetřování jednoho zločinu, přičemž každá epizoda zachycovala jeden den vyšetřování. Pokud vám to zní povědomě, je to proto, že byl v USA předělán jako seriál The Killing stanice AMC (a později Netflixu). Když seriál v roce 2011 debutoval ve Velké Británii a stal se hitem, otevřel tím cestu k tomu, aby se stal mezinárodní senzací, a tím i ke vzniku mnoha napodobenin. Původní Forbrydelsen dosud nebyl v USA zpřístupněn, přestože zde byl natočen remake. (Zhlédl jsem několik prvních dílů, abych se připravil na uvedení The Killing v roce 2011.)
Forbrydelsen byl typickým příkladem dánského dramatu: byl plný dějových zvratů, náznaků motivací postav a divokých náhod. Typický dánský hit je takový, který se při vyprávění příběhů divoce rozmáchne a pak získá patinu prestiže díky vysokým produkčním hodnotám a evropskému hávu. Ne všechny tyto seriály jsou dobré – některé jsou vlastně docela špatné – ale přesto se můžete cítit chytře, že je sledujete.
Přesto, pokud se chystáte sledovat jen jedno dánské drama, měl by to být politický seriál Borgen, který běžel tři sezóny v letech 2010 až 2013 a je něco jako Západní křídlo s větším množstvím pochybných obchodů a náhod. A naštěstí pro vás byl Borgen právě poprvé přidán na Netflix po celém světě. Netflix si také objednal čtvrtou sérii, která má debutovat v roce 2022, takže teď je ideální čas dohnat 30 již existujících epizod. (Netflix také tvrdí, že má „nový anglický dabing“, ale pokud možno se dívejte jen s titulky.)
Ústřední postavou seriálu Borgen je Birgitte Nyborg Christensen (úžasně ocelová Sidse Babett Knudsen), bezvýznamná politička v dánském parlamentu, která se díky řadě nepravděpodobných okolností stane první dánskou premiérkou. Birgitte je centristkou v zemi, která má několik mocných frakcí zastupujících různorodé voličské skupiny napříč levicí i pravicí, a její pokusy udržet si moc a zároveň neopustit zásady, které má, vytvářejí často napínavý seriál. To může platit zejména v případě, že nejste nijak zvlášť obeznámeni se záludnostmi parlamentní demokracie (jako já nejsem).
Slovo „centristický“ pravděpodobně způsobuje, že tento seriál zní jako fantazie Aarona Sorkina, a občas to tak i může být. Borgen však osvěžujícím způsobem jasně vidí, jak moc korumpuje a jak snaha zavděčit se všem často znamená nedosáhnout ničeho významného. Birgittino premiérství je jistě historické, ale když přijde čas, aby skutečně něco významného dokázala, má problém věci dotáhnout do konce.
V jejím úkolu jí pomáhá Kasper (Pilou Asbæk, alias Euron ze Hry o trůny), vítězně bezskrupulózní „spin doctor“, který pracuje pro Birgitte, ale neustále se zdá, že by se mohl zatoulat a pomoci nějakému jinému zájemci o nejvyšší cenu. Neustále se také musí potýkat s novinářkou Katrine (Birgitte Hjort Sørensen), která doplňuje ústřední trio seriálu. (Všichni tři tito herci pak hráli většinou menší role v prestižních dramatech anglicky mluvící stanice HBO, což mi přijde tak akorát)
Borgen nicméně pokračuje v depresivním trendu dánských dramat: jeho první sezóna je nejlepší, přičemž každá další je o něco horší, jako by příběhu prostě příliš brzy došel dech. Občas se také objevují nepříjemné podtóny typu „Ale ženy u moci? Jak budou matkami?!“, které se seriálem prolínají, ale musíte uznat, že řízení celé země překáží v tom, abyste byli doma na mimoškolní aktivity svých dětí.
V jádru se však Borgen zajímá o to, jak se Birgitte musí s některými společenskými tlaky vypořádat tak, jak by to muž prostě nedokázal. Když se snaží udržet své manželství nebo trávit dostatek času se svými dětmi, seriál si velmi dobře uvědomuje, že se jedná o dvojí metr, kterému nemůže uniknout, ať se snaží sebevíc. To, že ji seriál přistihuje právě při tomto dvojím metru, je dost možná součástí jeho záměru.
Jádrem publika seriálu Borgen jsou pravděpodobně příznivci politiky. Systém, jemuž Birgitte předsedá, se od toho amerického nemůže lišit víc, ale jak ho rozebírá tvůrce Adam Price a jeho spolupracovníci, dánská politika je komplikované Rube Goldbergovo udělátko, kde se něco děje jen díky tomu, že někdo pošeptáním několika slov do správného ucha uvede do pohybu přesně ten správný běh událostí. Je v tom idealismus Západního křídla snoubený s cynismem seriálu Dům z karet a tak nějak to funguje.
Pokusy natočit americkou verzi Borgenu už tu byly, ale to, co je na seriálu zábavné, je natolik spjato s jeho zasazením do sálů parlamentní moci, že by bylo divné, kdyby se najednou jednalo třeba o mocnou senátorku. Borgen má jeden z hlavních znaků opravdu dobrého, opravdu svérázného seriálu: Čím víc se snažíte představit si, že by byl o něčem jiném, tím víc se vám začne rozpadat před očima. Ale my máme tuto verzi Borgenu a ta je opravdu velmi dobrá.
Borgen se streamuje na Netflixu, kde bude v roce 2022 k dispozici jeho čtvrtá série.
Miliony lidí se obracejí na Vox, aby pochopili, co se děje ve zprávách. Naše poslání nebylo nikdy tak zásadní jako v tuto chvíli: posilovat skrze porozumění. Finanční příspěvky našich čtenářů jsou důležitou součástí podpory naší práce náročné na zdroje a pomáhají nám udržet naši žurnalistiku zdarma pro všechny. Pomozte nám udržet naši práci zdarma pro všechny tím, že nám finančně přispějete již od 3 dolarů.