Opuštěni na moři: posádky unášené bez jídla, paliva a platu

Když se kapitán Ayyappan Swaminathan vydal v lednu 2017 ze svého domova v Kumbakonamu v jižní Indii pracovat na loď v Perském zálivu, řekl své čtyřleté dceři Anihě: „Neboj se, brzy se vrátím.“

Naděje obchodního námořníka, že se brzy vrátí domů s dobrými penězi pro svou rodinu, se však změnila v noční můru. Jeho nákladní loď MV Azraqmoiah se stala plovoucím vězením, ze kterého on ani jeho desetičlenná posádka nemohli uniknout, aniž by přišli o nárok na tisíce dolarů nevyplacené mzdy.

Když Swaminathanovi v říjnu 2017 vypršela osmiměsíční smlouva na přepravu stavebního materiálu mezi Irákem a Spojenými arabskými emiráty, byl on i jeho převážně indická posádka opuštěn, tisíce kilometrů od domova, majiteli plavidla, společností Elite Way Marine Services. Již 18 měsíců uvízli šest námořních mil od přístavu Adžmán, bez zásob, bez mzdy, bez paliva a s mizivými komunikačními prostředky.

Přinuceni pokračovat v práci na palubě, aby loď byla v bezpečí, žijí ze skromné stravy v podobě rýže a dahlu, kterou jim poskytují charitativní organizace a indický konzulát. Celkem jim podle jejich slov dluží na mzdách 260 600 dolarů (199 300 Kč) a také na letenkách domů.

I když se Swaminathanovi podaří kontaktovat svou rodinu prostřednictvím hlasových zpráv na WhatsApp, když se mohou připojit k wifi na jiné lodi, nemůže své holčičce, které bude v červnu sedm let, říct, kdy ji zase uvidí.

„Aniha se mě pořád ptá, kdy přijedu,“ říká 42letý Swaminathan prostřednictvím aplikace WhatsApp. „Vždycky říkám: ‚Brzy‘. Ale teď se ptá, jaké datum. Třetí týden tohoto měsíce jí začínají školní prázdniny. Má spoustu plánů, jak se mnou strávit čas… Moc se mi po ní stýská. Musím jet domů.“

Zpět v Indii si Swaminathanova nepřítomnost vybírá těžkou daň.

“ Menaka se opravdu bojí o svou bezpečnost, o své zdraví. Prostě ho chce mít doma,“ říká Prabakaran, Swaminathanův švagr.

Dluhy rodiny mezitím narůstají. Menaka byl nucen prodat jejich svatební zlato a vzít si půjčku na zaplacení nájmu. Swaminathan dostával za prvních sedm měsíců práce na lodi 4 000 dolarů měsíčně, ale za svou smlouvu na lodi stále dluží 74 000 dolarů. Nyní podniká právní kroky proti majiteli lodi, přičemž mu pomáhá charitativní organizace Mission to Seafarers, která podporuje ztroskotané námořníky.

Swaminathanův případ není zdaleka ojedinělý. Ve Spojených arabských emirátech je jeho loď jednou z několika opuštěných lodí vlastněných stejnou společností, na jejichž palubě se nachází 36 členů posádky, kteří jsou ve stejně zoufalé situaci. Elite Way Marine Services tvrdí, že společnost měla „finanční problémy“, ale plánovala námořníkům brzy zaplatit.

Na celém světě bylo v záznamech vedených Mezinárodní námořní organizací (IMO) a Mezinárodní organizací práce (ILO) od roku 2004 zaznamenáno 4 866 námořníků na celkem 336 lodích jako opuštěných na palubě.

V posledních dvou letech došlo k dramatickému nárůstu případů. V roce 2018 bylo podle databáze IMO/MOP opuštěno 791 námořníků na 44 lodích, zatímco v roce 2017 bylo zaznamenáno celkem 55 případů. V předchozích pěti letech bylo v průměru opuštěno jen 12 až 17 lodí ročně.

IMO a lidskoprávní skupiny přirovnávají opuštění k nucené práci nebo novodobému otroctví.

„Máte dobré a špatné majitele lodí,“ říká David Hammond, zakladatel charitativní organizace Human Rights at Sea, která lobbuje za práva námořníků. „Každý majitel lodi by měl mít samostatný fond, který by se staral o posádku v případě finančních potíží. Bezohlední majitelé však znají omezení daná zákonem a dávají přednost zisku před lidmi.“

Námořníci, kteří byli opuštěni, mají právo, známé jako zástavní právo, aby jim byla vyplacena mzda z prodeje lodi, ale tato práva ztrácejí, pokud loď opustí, říká Hammond.

Někteří majitelé lodí mohou nevyplácení mezd využívat jako součást vědomé strategie. „Určitě dochází k promyšleným rozhodnutím nevyplácet námořníkům mzdu,“ řekl Jan Engel de Boer, vedoucí právní pracovník IMO. „I když to neplatí ve všech případech.“

Od roku 2017 se mohou námořníci, kteří byli opuštěni a nedostali zaplaceno za dva a více měsíců, obrátit na pojišťovny svých lodí a získat záruku čtyřměsíční mzdy podle dodatku k Úmluvě o práci na moři. De Boer připisuje nárůst případů částečně lepšímu nahlašování problému v návaznosti na tuto zvýšenou úroveň ochrany.

Mnoho zemí, včetně SAE, však Úmluvu o práci na moři nepodepsalo. Ze 44 lodí, které byly v roce 2018 nahlášeny jako opuštěné, se jich 15 týkalo států vlajky, které dohodu neratifikovaly, včetně Bahrajnu, SAE, Demokratické republiky Kongo, Dominiky a Tanzanie.

V mnoha případech, i když se posádku podaří repatriovat do domovské země, nedostane podle De Boera nevyplacenou mzdu.

„Polovina případů, které vidíme, zůstává nevyřešena,“ říká. „Takže zůstávají na lodi. Může to být velmi kruté. Mohou být vydáni na milost a nemilost charitativním organizacím nebo Mezinárodní dopravní federaci. Je zde mnoho podobností s nucenou prací. Jsou tam velmi špatné výplaty a někdy žádné výplaty.“

Koncem roku 2018 bylo 291 ze 791 opuštěných námořníků nahlášených v tomto roce repatriováno a byla jim vyplacena mzda, 89 bylo repatriováno s částečnou výplatou mzdy a 411 případů zůstává „nevyřešených“, říká De Boer.

Většina případů opuštění trvá podle IMO pět až osm měsíců. V některých jurisdikcích však laxní zákony umožňují bezohledným majitelům lodí nechat námořníky opuštěné bez mzdy, paliva a zásob i déle. Skupiny bojující za práva námořníků lobbují za to, aby na moři platily stejné zákony o lidských právech jako na pevnině.

Na otázku, kdo jsou největší viníci opuštění námořníků, nabídl De Boer dvě odpovědi: „Pokud jde o lodě plující pod vlajkou, je to Panama, protože má hodně lodí. Z hlediska lokality jsou to Spojené arabské emiráty.“

Spojené arabské emiráty, které jsou rušným námořním centrem, zaznamenaly v posledních dvou letech nárůst opuštěných lodí ve svých vodách v důsledku útlumu lodního průmyslu, jak uvádí Federální dopravní úřad (FTA) v zemi. Jedná se většinou o lodě plující pod zahraniční vlajkou.

Hessa Al Malek, výkonná ředitelka námořní dopravy FTA v Abú Zabí, uvedla, že úřad nedávno přijal opatření k zákazu nezodpovědných majitelů lodí a jejich společností. „Zavedli jsme omezení stáří lodí, abychom zajistili, že do našich vod budou zajíždět kvalitní lodě, a pracujeme na nové legislativě, která nám dává zákonnou pravomoc dražit lodě opuštěné majiteli.“

FTA nyní podnikl právní kroky proti společnosti Elite Way Marine Services, aby zadržel Swaminathanovu loď, která pluje pod vlajkou SAE. Již zadržela jedno z dalších plavidel této společnosti v Perském zálivu. Po zadržení lodi může námořníky repatriovat indický konzulát, který slíbil, že tak učiní.

Vzhledem k právním krokům nyní společnost Elite Way slíbila prodat dvě lodě, remorkér a zásobovací plavidlo, aby mohla zaplatit mzdy, které námořníkům dluží.