Pokud se jedinec setká s novým podnětem z prostředí, například s jasným zábleskem světla nebo náhlým hlasitým zvukem, věnuje mu pozornost ještě předtím, než ho identifikuje. Zdá se, že tento orientační reflex je přítomen již v rané fázi vývoje, protože děti otočí hlavu směrem ke změně prostředí (Nelson Cowan, 1995). Z evolučního hlediska je tento mechanismus užitečný při rychlé reakci na události, které vyžadují okamžitou akci.
HabituaceEdit
Sokolovovo zkoumání OR bylo motivováno především pochopením habituace. Za předpokladu, že první zavedení nového podnětu, definovaného v Sokolovově pojetí jako jakákoli změna oproti „aktuálně aktivnímu neuronálnímu modelu“ (tomu, na co se jedinec právě zaměřuje), má za následek OR. Při opakovaném zavádění téhož podnětu se však intenzita orientační reakce sníží a nakonec ustane. Pokud mají nové podněty přidružený kontextový význam, opakované podněty budou mít stále za následek postupně se snižující OR, i když s modifikovanou rychlostí zániku.
Orientace v rozhodováníEdit
Předpokládá se, že orientační reakce hraje nedílnou roli při vytváření preferencí. Při rozhodování mezi dvěma možnostmi bylo ve studiích Simiona & Shimojo prokázáno, že subjekty si vybírají položky, na které přednostně orientují svůj pohled. K tomuto pohledu může dojít za přítomnosti podnětu nebo po jeho odstranění, přičemž v druhém případě dochází k fixaci pohledu na místo, v němž byl podnět přítomen. Upírání pohledu přestane po rozhodnutí, což naznačuje, že upírání pohledu je příčinou preference, nikoli jejím důsledkem. S ohledem na tuto postulovanou příčinnou souvislost s irelevantností přítomnosti podnětu se tvrdí, že orientace pohledu podporuje mechanismy rozhodování při vyvolávání preferenční tendence.
Role mezi emocemi a pozornostíEdit
Při vytváření orientační reakce se uplatňuje jak novost, tak význam podnětu. Konkrétně emoční význam podnětu, definovaný mírou jeho příjemnosti, může ovlivnit intenzitu orientační reakce směřující k zaměření pozornosti na předmět. Studie ukázaly, že během expozice neutrálních a emočně významných nových obrázků vyvolaly příjemné i nepříjemné obrázky vyšší hodnoty kožní vodivosti než neutrální obrázky. Při opakované stimulaci se všechny hodnoty kožní vodivosti snížily v porovnání s představením novinek, i když u emočně významného obsahu se snižovaly pomaleji. Naopak studie sledující zpomalení srdeční činnosti během zavádění nových podnětů ukázaly výrazně větší zpomalení u nepříjemných podnětů ve srovnání s příjemnými a neutrálními podněty. Tato zjištění naznačují, že OR představuje kombinaci reakcí, které působí společně na společný podnět. Ještě důležitější je, že rozdíly mezi emočně nabitými a neutrálními podněty ukazují vliv emocí na orientaci pozornosti, a to navzdory novosti
.