Konec sedmdesátých let byl pro mnoho lidí ve Spojených státech problematickým a znepokojujícím obdobím. Radikální a kontrakulturní hnutí 60. a počátku 70. let, skandál Watergate, válka ve Vietnamu, nejistota na Blízkém východě a hospodářská krize doma podkopaly důvěru Američanů ve své spoluobčany a ve svou vládu. Na konci prezidentství Jimmyho Cartera byly idealistické sny 60. let vyčerpány inflací, zahraničněpolitickými zmatky a rostoucí kriminalitou. V reakci na to mnozí Američané v 80. letech 20. století přijali nový konzervatismus v sociálním, ekonomickém a politickém životě, který charakterizovala politika prezidenta Ronalda Reagana. Tato dekáda, která je často připomínána pro svůj materialismus a konzumní způsob života, byla také svědkem vzestupu „yuppie“, exploze filmových trháků a vzniku kabelových sítí, jako je MTV, která představila hudební videoklip a odstartovala kariéru mnoha kultovních umělců.
Osmdesátá léta: Vzestup nové pravice
Populistické konzervativní hnutí známé jako nová pravice zaznamenalo na přelomu 70. a 80. let nebývalý rozvoj. Oslovilo různorodou skupinu Američanů, mezi nimiž byli evangelikální křesťané, bojovníci proti daním, zastánci deregulace a menších trhů, zastánci silnější americké přítomnosti v zahraničí, nespokojení bílí liberálové a obhájci neomezeného volného trhu.
Historici spojují vzestup této Nové pravice částečně s růstem tzv. slunečního pásu, převážně příměstské a venkovské oblasti jihovýchodu, jihozápadu a Kalifornie, kde se po druhé světové válce začala rozšiřovat populace a v 70. letech 20. století došlo k jejímu rozmachu. Tento demografický posun měl důležité důsledky. Mnoho nových obyvatel Sunbeltu se přistěhovalo ze starších průmyslových měst na severu a středozápadě („rezavý pás“). Učinili tak proto, že byli unaveni zdánlivě nepřekonatelnými problémy stárnoucích měst, jako je přelidněnost, znečištění a kriminalita. Snad nejvíce je unavovalo platit vysoké daně na sociální programy, které nepovažovali za efektivní, a měli obavy ze stagnující ekonomiky. Mnozí byli také frustrováni tím, co považovali za neustálé, nákladné a nevhodné zásahy federální vlády. Hnutí našlo odezvu u mnoha občanů, kteří kdysi podporovali liberálnější politiku, ale kteří již nevěřili, že Demokratická strana zastupuje jejich zájmy.
Osmdesátá léta: Reaganova revoluce a reaganomika
V průběhu prezidentských voleb v roce 1980 a po nich se těmto nespokojeným liberálům začalo říkat „reaganovští demokraté“. Poskytli miliony rozhodujících hlasů republikánskému kandidátovi, osobitému a poutavému bývalému kalifornskému guvernérovi Ronaldu Reaganovi (1911-2004), při jeho vítězství nad dosavadním demokratickým prezidentem Jimmym Carterem (1924-). Reagan získal 51 % hlasů a zvítězil ve všech státech kromě pěti a v District of Columbia. Kdysi býval hollywoodským hercem, jeho navenek uklidňující povaha a optimistický styl oslovily mnoho Američanů. Reaganovi se s oblibou přezdívalo „Gipper“ kvůli jeho filmové roli fotbalisty Notre Dame jménem George Gipp z roku 1940.
Reaganova kampaň měla široký záběr a oslovila konzervativce všech směrů sliby velkého snížení daní a menší vlády. Jakmile se ujal úřadu, začal plnit své sliby, že federální vláda přestane zasahovat do života a peněženek Američanů. V rámci ekonomického plánu, který on a jeho poradci označovali jako „ekonomiku nabídky“, prosazoval deregulaci průmyslu, snížení vládních výdajů a snížení daní pro jednotlivce i podniky. Odměňování úspěchu a umožnění lidem, kteří mají peníze, aby si jich ponechali více, by je přimělo kupovat více zboží a investovat do podniků. Výsledný hospodářský růst by se „přenesl“ na všechny.
Osmdesátá léta: Reagan a studená válka
Stejně jako mnoho dalších amerických vůdců během studené války prezident Reagan věřil, že šíření komunismu kdekoli ohrožuje svobodu všude. V důsledku toho jeho administrativa ochotně poskytovala finanční a vojenskou pomoc antikomunistickým vládám a povstáním po celém světě. Tato politika, uplatňovaná v zemích jako Grenada, Salvador a Nikaragua, byla známá jako Reaganova doktrína.
V listopadu 1986 vyšlo najevo, že Bílý dům tajně prodal zbraně Íránu ve snaze získat svobodu amerických rukojmích v Libanonu a poté peníze z prodeje odklonil nikaragujským povstalcům známým jako Contras. Aféra Írán-Contra, jak se jí začalo říkat, vyústila v odsouzení – později zrušené – Reaganova poradce pro národní bezpečnost Johna Poindextera (1936-) a podplukovníka námořní pěchoty Olivera Northa (1943-), člena Rady národní bezpečnosti
Osmdesátá léta: Reaganomika
Na domácí frontě se Reaganova hospodářská politika zpočátku ukázala jako méně úspěšná, než její stoupenci doufali, zejména pokud jde o klíčový princip plánu: vyrovnaný rozpočet. Obrovské zvýšení vojenských výdajů (za Reaganovy vlády měly výdaje Pentagonu dosáhnout 34 milionů dolarů za hodinu) nebylo kompenzováno snížením výdajů nebo zvýšením daní v jiných oblastech. Počátkem roku 1982 zažívaly Spojené státy nejhorší recesi od Velké hospodářské krize. V listopadu téhož roku bylo bez práce devět milionů lidí. Zavíraly se podniky, rodiny přicházely o domovy a zemědělci o půdu. Ekonomika se však pomalu vzpamatovávala a „reaganomika“ opět získala na popularitě. Ani krach na burze v říjnu 1987 příliš neoslabil důvěru střední třídy a bohatých Američanů v prezidentův ekonomický program. Mnozí také přehlíželi skutečnost, že Reaganova politika vytvořila rekordní rozpočtové deficity: Za osm let jeho vlády federální vláda nashromáždila větší dluh než za celou svou historii.
Přes jeho smíšené výsledky většina Američanů koncem 80. let stále věřila konzervativnímu programu. Když Ronald Reagan v roce 1989 odcházel z úřadu, měl nejvyšší hodnocení ze všech prezidentů od dob Franklina Roosevelta. V roce 1988 Reaganův viceprezident George H. W. Bush v prezidentských volbách drtivě porazil guvernéra státu Massachusetts Michaela Dukakise.
Osmdesátá léta: Populární kultura
Populární kultura 80. let v některých ohledech odrážela politický konzervatismus této éry. Pro mnoho lidí byl symbolem této dekády „yuppie“: člověk z období baby boomu s vysokoškolským vzděláním, dobře placenou prací a drahým vkusem. Mnoho lidí se yuppies posmívalo, že jsou sebestřední a materialističtí, a průzkumy mezi mladými městskými profesionály po celé zemi ukázaly, že se skutečně zajímají o vydělávání peněz a nákup spotřebního zboží více než jejich rodiče a prarodiče. V některých ohledech však yuppiedom nebyl tak povrchní a povrchní, jak se zdálo. Populární televizní pořady jako „Thirtysomething“ a filmy jako „The Big Chill“ a „Bright Lights, Big City“ zobrazovaly generaci mladých mužů a žen, kteří byli sužováni úzkostí a pochybnostmi o sobě samých. Byli úspěšní, ale nebyli si jisti, zda jsou šťastní.
Osmdesátá léta byla v kinech dobou filmových trháků. Filmy jako „E.T.: Mimozemšťan“, „Návrat Jediho“, „Jezdci ztracené archy“ a „Policajt z Beverly Hills“ oslovily diváky všech věkových kategorií a v pokladnách kin vydělaly stovky milionů dolarů. Osmdesátá léta byla také obdobím rozkvětu filmů pro teenagery. Filmy jako „The Breakfast Club“, „Some Kind of Wonderful“ a „Pretty in Pink“ jsou populární dodnes.
Doma lidé sledovali rodinné sitcomy jako „The Cosby Show“, „Family Ties“, „Roseanne“ a „Married…with Children“. Půjčovali si také filmy, které sledovali na svých nových videorekordérech. Koncem 80. let si 60 % amerických majitelů televizorů pořídilo kabelové služby – a nejrevolučnější kabelovou sítí ze všech byla MTV, která debutovala 1. srpna 1981. Hudební videoklipy, které stanice vysílala, udělaly hvězdy z kapel jako Duran Duran a Culture Club a megahvězdy z umělců jako Michael Jackson (1958-2009), jehož propracovaný videoklip „Thriller“ pomohl prodat 600 000 alb během pěti dnů po prvním vysílání. MTV ovlivnila také módu: Lidé po celé zemi (a po celém světě) se snažili kopírovat účesy a módu, které viděli ve videoklipech. Tímto způsobem se umělci jako Madonna (1958-) stali (a zůstali) módními ikonami.
V průběhu desetiletí se MTV stala také fórem pro ty, kteří šli proti proudu nebo byli vynecháni z ideálu yuppies. Rapoví umělci jako Public Enemy nasměrovali frustraci Afroameričanů z měst do svého silného alba „It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back“. Heavy metalové kapely jako Metallica a Guns N‘ Roses také vystihly pocit zmaru mezi mladými lidmi, zejména mladými muži. I když si Reagan udržoval svou popularitu, populární kultura byla po celá osmdesátá léta nadále arénou nespokojenosti a diskusí.