Pákistánská muslimská liga (N)

Základem a základnou PML-N je Pákistánská muslimská liga, která vznikla v roce 1962 jako obohacený konzervativní projekt odvozený od zaniklé Muslimské ligy. V čele PML stála Fatima Jinnah, která se aktivně účastnila prezidentských voleb konaných v roce 1965 proti Ayubu Khanovi. Po smrti Fatimy Džinnah stál v čele PML bengálský vůdce Núrul Amín, který prohloubil její roli v Západním Pákistánu.

Na nacionalistické a konzervativní platformě se strana zapojila do politické kampaně proti levicové Pákistánské lidové straně a bengálské nacionalistické straně Liga Awami ve všeobecných volbách konaných v roce 1970. Podařilo se jí získat pouze dvě volební křesla ve východopákistánském parlamentu a pouze deset křesel v pákistánském Národním shromáždění. Navzdory svému omezenému mandátu se Núrul Amín stal předsedou vlády a viceprezidentem Pákistánu – jediná osobnost, která byla jmenována viceprezidentem. Vláda PML měla krátké trvání a brzy její vláda padla v důsledku indicko-pákistánské války v roce 1971. PML-N má ideologicky blízko k armádě a zastává společné názory na národní bezpečnost.

Následující seznam uvádí známé odštěpenecké frakce a jejich vztahy s armádou, ačkoli v průběhu pákistánské historie existovalo mnoho menších frakcí:

.

Volební historieUpravit

Pákistánská muslimská liga se po smrti Nurula Amína a během vlády PPP premiéra Zulfikara Alího Bhutta dostala do politické propasti. Silný návrat zaznamenala v reakci na Bhuttův program znárodnění v 70. letech 20. století. Do čela strany se dostali vlivní mladí aktivisté, včetně Naváze Šarífa, Džaveda Hašmího, Zafara-ul-Haqa a Šudžáata Hussaina, kteří zahájili svou politickou kariéru prostřednictvím Muslimské ligy.

Strana se stala nedílnou součástí aliance devíti stran, PNA, proti PPP a vedla kampaň proti PPP v parlamentních volbách v roce 1977. V parlamentních volbách v roce 1977 vedla kampaň na pravicové platformě a vznášela konzervativní hesla. PML, včetně Šarífa a Husajna, byla konglomerátem různých názorů a poskytla Muslimské lize velký kapitál na finanční výdaje. Právě v této době strana ožila a připojila se k protibhúttovské PNA, jejímž zvoleným předsedou se stal Pir Pagara, vlivný sindhský konzervativec.

Po vyhlášení stanného práva v roce 1977 strana přehodnotila své postavení a zaznamenala vzestup mocného bloku oligarchů vedeného Zahorem Illáhím, který byl hlavním vůdcem PML. Po referendu v roce 1984 se prezident Zia-ul-Haq stal zvoleným prezidentem země. Během parlamentních voleb v roce 1985 se na politické scéně země objevil nový PML-N. Strana podpořila prezidentství Zia-ul-Haqa a získala jeho podporu pro jmenování Mohammada Khana Juneja do funkce předsedy vlády. Naváz Šaríf získal přízeň a podporu prezidenta Zia-ul-Haqa, který v roce 1985 schválil jeho jmenování do funkce hlavního ministra provincie Paňdžáb.

Parlamentní volby v roce 1988Edit

Moderní historie strany se začala psát během parlamentních voleb v roce 1988, kdy se Pákistánská muslimská liga vedená bývalým premiérem Mohammedem Chánem Džundžem rozdělila na dvě frakce: jednu vedli Fida Mohammad Chán a Naváz Šaríf, tehdejší hlavní ministr provincie Paňdžáb, a druhou Džundž (který později založil Pákistánskou muslimskou ligu (F)).

V roce 1988 byla založena Pákistánská muslimská liga (N), kterou založil Fida Mohammad Chán, původní aktivista Pákistánského hnutí, který se stal zakládajícím předsedou strany, zatímco Naváz Šaríf se stal jejím prvním generálním tajemníkem. Strana není původní Muslimskou ligou, ale je přijímána jako její pokračující právní nástupce.

V době voleb v roce 1988 byla PML součástí osmičlenné Islámské demokratické aliance (IDA), která obsahovala pravicovou konzervativní masu jako jeden celek proti levicovým kruhům v čele s Pákistánskou lidovou stranou (PPP). Parlamentní volby v roce 1988 znamenaly nástup Pákistánské lidové strany jako jediné největší politické strany, když získala 94 z 237 křesel ve státním parlamentu. IDA obsadila 55 křesel, ale vlivný vůdce Naváz Šaríf si vybral funkci hlavního ministra provincie Paňdžáb. Když Benazír Bhuttová povýšila na post pákistánské premiérky, IDA nominovala Abdula Valího Chána jako kompromisního kandidáta na vůdce opozice ve státním parlamentu. Během 20 měsíců vládu Pákistánské lidové strany sužovaly příběhy o špatném vládnutí a korupci. Nakonec v roce 1990 prezident Ghulam Ishaq Khan obvinil vládu PPP z korupce a nedostatečné správy věcí veřejných a odvolal Národní shromáždění i první Bhuttovu vládu.

Parlamentní volby 1990Edit

PML-N byla stále součástí Islami Jamhoori Ittehad (IDA) a pod vedením Naváze Šarífa se zúčastnila parlamentních voleb v roce 1990. IDA soupeřila s levicovou aliancí známou jako Lidová demokratická aliance (PDA), jejímiž členy byly Pákistánská lidová strana a TeI. Volby skončily vítězstvím IDA a premiérem se stal Naváz Šaríf. Díky IDA měly konzervativní síly pod vedením Šarífa poprvé v historii Pákistánu šanci sestavit národní vládu. S nástupem Šarífa do úřadu znamenal jeho nástup také změnu v politické kultuře Pákistánu – mocenský posun od kontroly tradiční feudální aristokracie k rostoucí třídě moderních a umírněných podnikatelů. Šaríf poprvé zahájil privatizační a ekonomická liberalizační politická opatření a jeho ekonomický tým skutečně realizoval některá závažná ekonomická liberalizační a privatizační opatření, o kterých předchozí vlády pouze hovořily.

Volební výsledky také ukázaly, že liberálové, MQM, se stali třetí největší stranou s 15 mandáty. Šaríf poprvé v historii země povolil směnu cizích peněz prostřednictvím soukromých směnáren. Jeho politika byla sice mezinárodně uznávaná, ale PPP ji odsoudila. Benazir Bhuttová vyvinula tlak na prezidenta Ghulama Ishaqa Khana, který 18. dubna 1993 odvolal vládu IDA. PML-N se odvolala k Nejvyššímu soudu, který pak 26. května obnovil Šarífovu vládu. Ozbrojené síly země a vojenské vedení se pokusily se Šarífem vyjednávat a přimět ho k odstoupení. To vyvrcholilo odstoupením Naváze Šarífa a z funkce byl odvolán také prezident Ghulam Ishaq Khan.

Volby v roce 1993 a opoziceUpravit

V parlamentních volbách 1993 získala PML-N celostátní význam a obsadila 73 křesel ve státním parlamentu. Strana se prosadila jako opozice vůči Pákistánské lidové straně. PML-N obvinila Bénazír Bhuttovou z korupce, stagnace a ohrožení národní bezpečnosti. PPP trpěla také kvůli vnitřním frakcím, z nichž jednu vedl Murtaza Bhutto. Kontroverzní vražda Murtazy Bhutta sindhskou policií a tlak na MQM Benazír Bhuttovou dále oslabily. PML-N i samotný Šaríf byli šokováni, když se dozvěděli zprávu o odvolání Bénazír Bhuttové. Ironickým aspektem tohoto odvolání bylo, že k němu dal podnět tehdejší prezident Farooq Leghari, důvěrný poručík Bénazír, který ji poslal do prezidentského úřadu jako pojistku vlády PPP poté, co úřad opustil Ghulam Ishaq Khan. Během tohoto hnutí Nawaz Sharif procestoval celý Pákistán. V rámci své kampaně za sesazení Bénazír se také vydal na vlakový pochod z Láhauru do Péšávaru.

V tomto období patřila strana k nejbližším k civilní byrokracii a pákistánským ozbrojeným silám a měla úzké vazby a vliv na jmenování příslušníků pákistánských ozbrojených sil i na jejich vojenské strategie.

Volby v roce 1997 a mocenská politikaEdit

Pákistánská muslimská liga (N) zaznamenala svůj pozoruhodný, největší a nejvýznamnější úspěch v parlamentních volbách v roce 1997, které se konaly 3. února 1997. Zajistila si dvoutřetinovou většinu v pákistánském parlamentu, což je jediná politická strana, která získala dvoutřetinovou většinu od získání nezávislosti země v roce 1947. V této době byla PML-N největší konzervativní stranou, jejíž členové obsadili 137 křesel z 207, tedy zhruba 66,2 %. V roce 1997 si strana zajistila vítězství drtivým mandátem, přičemž proti ní stála jen malá opozice. Dne 18. února 1997, kdy Nawaz Sharif získal hlasování o důvěře, se Pákistánská muslimská liga ujala vlády v Pákistánu. Naváz Šaríf umožnil Bénazír Bhuttové zastávat funkci vůdkyně opozice, ačkoli PML-N kontrolovala státní parlament. Vláda PML-N přijala třináctý a čtrnáctý dodatek k pákistánské ústavě, aby stabilizovala svůj mandát a posílila své postavení.

V roce 1998 se pod kontrolu PML-N dostala situace v oblasti veřejného pořádku a bylo také zajištěno hospodářské oživení. Byla provedena řada ústavních změn, aby se země stala parlamentní demokracií. V květnu 1998 nařídila vláda PML-N v čele s premiérem Navázem Šarífem šest jaderných testů, které byly reakcí na indické jaderné testy. Testy byly mimořádně populární a image a prestiž PML-N doma rekordně vzrostla. V roce 1998 však vláda PML-N fakticky odvolala generála Jehangira Karamata (viz Odvolání generála Jehangira Karamata), což zničilo její rating u veřejnosti, ale znamenalo vnímání civilní kontroly armády. Tento typ mocenské politiky a opakované odvolávání vojenských představitelů zhoršily vztahy strany s pákistánskými ozbrojenými silami a její rating u veřejnosti postupně klesal.

I přes silný mandát u veřejnosti se uvnitř strany objevily vážné neshody. Vládu PML-N nakonec ukončil státní převrat v roce 1999. Kontroverzně se v roce 1999 strana výrazně rozdělila, což dále ovlivnil proces s Navázem Šarífem před vojenským soudem. Strana nepořádala žádné masové protesty, její představitelé mlčeli a zůstávali vstřícní vůči vojenskému zásahu proti Navázu Šarífovi. V roce 2001 stranu dále rozdělily frakce. Nespokojenci vytvořili Pákistánskou muslimskou ligu, později nazvanou Pákistánská muslimská liga (Quaid-e-Azam) (nebo PML-Q), která se stala spojencem tehdejšího prezidenta Perveze Mušarafa. V roce 2001 přijala Muslimská liga (Nawaz) formálně název Pákistánská muslimská liga-Nawaz (PML-N), známá také jako PML(N).

Parlamentní volby 2002Edit

V důsledku Kargilské války s Indií vyvolala vláda PML-N ve straně frustraci a tajná odštěpenecká skupina uvnitř strany se v roce 1999 spojila se všemi opozičními stranami v jednobodovém programu s cílem odvolat premiéra Naváze Šarífa z funkce. To vyústilo ve vojenský převrat. Nejvyšší soud převrat potvrdil a dal generálu Pervezovi Mušarafovi tři roky na uspořádání všeobecných voleb. Po sesazení Šarífovy vlády se strana rozdělila na několik skupin a její počet se zmenšil, protože mnoho jejích členů se rozhodlo přejít do odštěpeného politického bloku. Mnoho jejích nejvlivnějších členů, sponzorů a finančníků přešlo na stranu nové skupiny, která sympatizovala s Pervezem Mušarafem. Tato odštěpená skupina vznikla jako Pákistánská muslimská liga (Q), která se zaregistrovala jako politická strana u volební komise. Šaríf byl odvolán z předsednictví strany a tato funkce byla předána Dr. Kalsúm Navázové, Šarífově manželce. Když byl Naváz Šaríf vyhoštěn do Saúdské Arábie, předsednictví strany bylo předáno Džavedu Hašmímu a strana se začala znovu prosazovat v nadcházejících volbách. Vedla kampaň po celé zemi a účastnila se parlamentních voleb v roce 2002. Volební průzkumy oznámily vítězství Pákistánské muslimské ligy (Q) a liberálů MQM, přičemž PML-Q si udržela většinu ve státním parlamentu a brutálně porazila PML-N.

V průběhu pákistánských parlamentních voleb v roce 2002 si PML-N vedla špatně, získala pouze 9,4 % hlasů voličů a mandáty získalo pouze 14 z 272 zvolených poslanců, což byla nejhorší porážka od jejího vzniku v roce 1988. Hašmí byl po svých kontroverzních výrocích na adresu ozbrojených sil země odvolán z předsednictva strany. V nepřímých stranických volbách byl novým předsedou strany zvolen Šahbáz Šaríf a vedení strany přesunulo svou základnu do Londýna v Anglii. V roce 2006 strana podepsala se svou konkurenční Pákistánskou lidovou stranou prohlášení o spolupráci s cílem nastínit a podporovat novou demokratickou kulturu v zemi. Dokument známý jako Charta demokracie podepsali v Londýně Naváz Šaríf a Bénazír Bhuttová a oznámili v něm svůj odpor vůči Mušarafovi a Šaukatu Azízovi. V parlamentních volbách v roce 2008 strana získala hlasy městských voličů a ovládla prozatímní shromáždění provincie Paňdžáb. Získala celkem 91 křesel ve státním parlamentu, těsně druhá za Pákistánskou lidovou stranou, která získala 121 křesel, a strany se dohodly na vytvoření koaliční vlády. PML-N vyzvala k impeachmentu prezidenta Perveze Mušarafa a v roce 2008 ho úspěšně sesadila z prezidentského úřadu a vyhostila do Spojených států. Zanedlouho však Naváz Šaríf oznámil svou podporu a vedení Hnutí právníků za obnovení funkce suspendovaného známého předsedy Nejvyššího soudu Iftikhara Muhammada Čaudhrího v roce 2008. V roce 2011 PML-N založila pobočku v provincii Kašmír, aby se mohla zúčastnit parlamentních voleb v Kašmíru.

Parlamentní volby v roce 2008Upravit

Po návratu do Pákistánu se PML-N zúčastnila parlamentních voleb 2008 a požadovala obnovení činnosti soudců propuštěných v rámci výjimečného stavu zavedeného prezidentem Pervezem Mušarafem a odvolání Mušarafa z funkce prezidenta. Po zavraždění Bénazír Bhuttové Šaríf oznámil, že PML-N bude volby bojkotovat, ale po nějaké době a rozhovorech se spolupředsedou PPP Asifem Alím Zardárím Nawaz oznámil, že strana bude ve volbách kandidovat, a začal shromažďovat v paňdžábských oblastech. Dne 18. února 2008, po uzavření volebních místností a vyhlášení výsledků, získala PML-N v Národním shromáždění 68 křesel, hned za PPP. Oznámili, že budou jednat o vytvoření koalice s PPP, která by získala polovinu křesel v 342členném parlamentu. Na tiskové konferenci 19. února Nawaz vyzval prezidenta Perveze Mušarafa k odstoupení. Naváz a Zardárí se dohodli na vytvoření koalice a Naváz oznámil, že on a jeho strana dávají PPP právo vybrat příštího premiéra.

Dne 13. května 2008 odstoupili ministři PML-N z vlády kvůli neshodám souvisejícím s dosazením soudců. Nawaz prohlásil, že PML-N bude vládu podporovat, aniž by se na ní podílel. Zardárí v naději na zachování koalice řekl premiérovi Júsafu Razovi Gílánímu, aby rezignace odmítl.

Dne 27. června 2008 získaly Pákistánská muslimská liga-Nawaz (PML-N) a Pákistánská lidová strana (PPP) tři, resp. dvě křesla v doplňovacích volbách do celostátního parlamentu. Volby do šestého křesla v Láhauru byly odloženy kvůli soutěži o způsobilost Nawaze Sharifa. Soud rozhodl, že je nezpůsobilý kvůli starému odsouzení, uprostřed odvolání vlády u Nejvyššího soudu, který se měl případem zabývat 30. června, a hlasování v tomto volebním obvodu tak bylo odloženo. Obě strany také získaly 19 z 23 křesel v provinčním shromáždění, kde se konaly doplňovací volby. Výsledky neovlivnily výsledky parlamentních voleb z 18. února, v nichž PPP Bénazír Bhuttové získala 123 křesel v 342členném Národním shromáždění, Šarífova strana se umístila na druhém místě s 91 křesly a strana Perveze Mušarafa na slabém třetím místě s 54 křesly. Šarífova Pákistánská muslimská liga (Nawaz) získala osm křesel v provinčních shromážděních, zatímco PPP získala sedm provinčních křesel. Dne 25. srpna 2008 Nawaz Sharif oznámil, že Saeeduzzaman Siddiqui bude kandidátem Pákistánské muslimské ligy (N), který nahradí Perveze Musharrafa ve funkci pákistánského prezidenta.

Parlamentní volby 2013Edit

Během volební kampaně před parlamentními volbami 2013 strana soupeřila se svým úhlavním rivalem, PPP, a další centristickou stranou, PTI. V neoficiálním sčítání hlasů si strana zajistila kvalifikovanou většinu ve státním parlamentu, ve shromáždění Pandžábu a ve shromáždění Balúčistánu; jako jediná strana si zatím zajistila slušná křesla a zastoupení v prozatímních shromážděních Sindhu a Chajber Pachtunchvá. Vůdce PML-N, Naváz Šaríf, získal třetí funkční období ve funkci pákistánského premiéra, což se stalo poprvé v historii země.

Volby do Národního shromážděníEdit

.